Uvedené texty jsou z rozpracované sbírky "měsíc ve dne".
měsíc ve dne
/tátovi/
jednou za rok jezdíme na louku
kde spíme pod trubkou
ve který běhá kouzelnej vítr
v tý trubce je malá dírka
strejda Jóža vyřezal kolík
kterej do ní přesně pasuje
strejda to umí se dřevem
moh by nám vyřezat
celej barák
nafukuje mi tim větrem balónky
na který střílíme
zapálený šípy
strejda trefuje balónky a oni hoří
noc vypadá jako den
a měsíc se topí mezi zlatými mraky
meteorit
/Kubovi T. a Honzíkovi T./
strejda s mamkou bydlel v baráku
ze kterýho zůstal jen komín uprostřed louky
na ten barák spad meteorit
strejda se snaží říct něco o mamce
ukazuje kde si hráli
"tady jsem se narodil"
myslim na ten meteorit
pozoruju
jak z ohně stoupaj jiskry a mísí se s hvězdama
tam někde je mamka
zhasíná a padá na zem
jako meteorit
vlkodlak
můj strejda je vlkodlak
vlkodlaci maj nejradši
maso
malejch dětí
dospělý ho maj zkažený
a krev jim pijou upíři
měsíční vandráci
strejda říká že sme si zbyli sami
tak bychom se jako samotní lidé měli chovat
strejda je můj nejlepší kamarád
kejvám hlavou
a říkám že sme na tu samotu dva
/
lidé nám říkaj vandráci
strejda říká že vandrák je člověk
kterej je sám
tak se mi to líbí
že si slovo vandrák nechávám vytetovat
fixou na ruku
/
jednou u našeho karavanu spali lidé
a oslovovali se vandráci
ukázal sem jim tetování
a vyprávěl o měsíci ve dne
po chvíli se začali smát
šel sem za strejdou
a on mi dotetoval před slovo vandrák
malej měsíc
vytetoval si to samý a řek že od teď
sme úplně sami
/
je mi dobře když sme sami
sme měsíční vandráci
umíme zapálit nebe
a jezdíme spolu po zemi
krajíci
/Jiříkovi S./
strejda maká s krajícema
staví spolu zámky
a dvakrát za rok
jezdí na konec světa
/
strejda mě naučil že slovo druzi
znamená člověk
když odchází za krajícema
vystrkuju nohy z peřiny
a mávám mu prstama
"druzi!"
Kubisko
/Kubovi N./
Kubisko je kámoš
chodí v černým hábitu
odlupuje z oken skla drápem na palci
a vypráví o lidech
který zabil
sedí u postele
a ukazuje mi pokémony
chytá je
a vyrábí z nich hábity
pro svý kamarády
blůz
děti řvou "čuaua"
a já mam chuť na banány
sem kovboj
holky mi kradou klobouk
a nechávaj se honit
na ulici kouří dospěláci
jejich hlasy v kombinaci s hlukem zevnitř
zní jako blůz
/
prší
kdyby kovbojové žili u nás
nemuseli by si kupovat deštník
brouci
bíbls sou brouci
z rádia řve chlap
a strejda po něm opakuje slova
zpívá džanglicky jako brouci
/
každej jaziat má úsměv jako brouci
včera sme kempovali u města
a přišli k nám
zkoumali sme se skrze jejich mobily
jednou jim ty jejich tyčky s mobilem přirostou k hlavě
a budou z nich brouci
/
strejda mi někdy říká jaziat
mávám rukama a hulákám slova v džangličtině
hejbu končetinama jako brouci
někdy
mi to nedá
a zařvu na něj
že je taky jaziat
/
bíbls byli jaziati
doufám že za náma někdy přijedou
možná už tu byli
a já je nepoznal
dívali se na nás skrze mobily
poslouchali sme jejich muziku
a já se hejbal jako brouk
nikdo
z nich
nikdy
nezapomenul
na tu podívanou
jaký bylo v ten moment stát na jejich místě?
na chvíli sem se nad tim zamyslel
prohodil do ticha pár slov v džangličtině
prohrábl si vlasy před zrcadlem
a z rádia zazněla poslední píseň od brouků
stojících v publiku
zemětřesení
dopoledne přišla žena
zamkla se se strejdou
a karavan se roztřásl
vylez sem na strom
chytl se větví
a čekal náraz
z oken zařvala žena
bál sem se
nechal sem ji odejít
a šel ke strejdovi
chvíli se díval jak odchází
pak se otočil na karavan a ukazoval na kola
po tom zemětřesení z nich měly bejt obdélníky
takovýhle zemětřesení sou dost nebezpečný
kopu do kol a nechápu
s čim ta ženská měla problém
určitě přišla ze zámku
kterej postavil strejda
a karavan je pro ní moc malej
dívám se na město
natahuju před sebe ruku
a chytám zámky
z dálky vypadaj jako tečky
a lidi nejsou vidět vůbec
zavírám oči
a představuju si
že město potkalo zemětřesení
otevírám oči
venku je tma
a město hoří