Přinášíme vám nové básně Bernardety Babákové (* 1994), která patří k okruhu zde pravidelně publikujících tvůrců. Mladá výrazná autorka pochází z vesnice nedaleko Tišnova na Brněnsku a studuje v Brně práva a divadelní fakultu JAMU.
Některé z uvedených textů napasala Bernardeta Babáková pro projekt Vítrholc Vizual: Návrat do lesů, vod a strání, jehož výstavu můžete vidět do konce července v kulturním centru Kafara v brněnských Obřanech.
***
„Víš, co je to k noze?
Tohle, tohle to znamená!“
Zlostné kopance
do útrob jezevčíka,
prašná cesta
proti řece
k noze, k noze
řetěz, šlapátka
tu a tam zakousnou se
do lýtka
jak vzteklý psík
liška s pěnou u mordy
očichám Tě / ochoč si mě
Je třeba si vychovat i zdivočilé mrchožrouty
než zpovykají navzájem sebe sama
Budou se potají
vracet k hájovně,
třít se hřbetem
o odhozené paroží
rvát se o zbytky
škubat peří hloupoučkých slepic
a lnout k nohám
a plést se pod nohama
Ina
Ina se vyčleňuje z kolektivu především kvůli svému jménu
Ina nikdy netrpěla úzkostmi a PMS, dokud si o nich nepřečetla na internetu
Ina se odmítá stát veganem, protože by nemohla ani kyselý rybičky
Ina má výčitky svědomí, když tvrdí že nerozumí řeči, kterou mluví hluchoněmí
nebo smradlavému chlapci, co chce drobáky do skleničky
Ina se zdvořile baví s pošťáky a členy hnutí Hare Krišna
Ina nikdy neměla strach z neplánovaného těhotenství. Věří totiž na 100% svému příteli
Ina má přítele. Ten má psa a párkrát do měsíce i hluboké vrásky na čele
Z jara i několikrát týdně
Ina netuší, čím se živí výživová poradkyně
Ina si zalévá dvě lžičky instantní kávy vlažnou vodou a obrací je do sebe ve stoje
Ina se nikdy nebojí ani nekrade
Dokonce ani toaleťáky na Masarykově univerzitě
ani rajčata z nezavřených bedýnek
svým spolubydlícím
neoškrabává strouhanku z řízů v trojobalu
Ina má ráda Cigoše, protože mají ty hluboký smutný psí oči (stejně jako její přítel, když nemá čím zaplatit)
Ina spí ráda až do večera a nemá pocit, že je líná
Kéž by všichni byli jako Ina
Jaro
Jaro je nuda
už mě nebaví
ani ty náhlé změny při náhodném seskupení
dvojic mých přátel
Jaro mě nutí propotit oblečení
které jsem si ráno špatně vybrala
Kouřit cigarety v parku jen proto, že svítí slunko
Jaro mi na nose dělá rybí šupiny
co jindy mám jen v peněžence
Cítím se rozpolceně
jednou nohou v létě
druhou v zimě
Potím se jen jedním podpažím
Raděj se nepotit
Po jaře nebažím
***
Ráda chodím bosá
po kuchyni
ze spodu svých chodidel sbírám
inspiraci k obědu
Někdy to ale nefunguje
to pak servíruju třikrát denně jen strouhanku.
Ráda chodím bosá
po trávě
moudře myslím na svět pode mnou
a na to, co je nad námi
a že bychom si to všichni mohli prohodit
jen se převrátit vzhůru nohama
Ráda chodím bosá
po tvé ložnici
mezi prsty namotávám vlasy
a ješitně se uspokojím
protože jsou všechny jenom moje
***
Mý jméno není na plakátě
Zase ho tam nedali
Neobtěžovali se s autorskou korekturou
Nevolali kvůli smlouvě
Neptali se na licenční podmínky
Nechtěli autogram
Natož aby nám poslali nějaký peníze
Hubený kluk v ženské sárí
s halířem vrostlým v bledé kůži mezi očima
mi z ruky věští
že sebelítost je horší
než rakovina
***
The confusion in her eyes says it all-
she lost control
a já hlavu
jestli teda vůbec byla moje
ta potemnělá špeluňka
plná pel mel krámů a haraburdí
cizích veršů
o nasazovacích obličejích
(v dešti se stejně rozpláčou)
a vybledlých reprodukcí dámy s hranostajem
a z Picassova modrého období
Kdesi se tu válel
i recept na bramborový guláš
chuť starého rybízáku
i číslo na zrušenou dědovu pevnou linku
špatně zorientovaná mapa Lisabonu
velikost nohy mé sestry
34 v 11 letech
sbírka špatných tetování
(někdo si z puberty odnese jizvy po akné
ty máš jizvy po jehlách a modré tuši)
Hlásila jsem ztrátu i na policajtech
Zbytečně
Stejnak v ní všechno bylo cizí
***
Můj život není prázdný
i přes ztrátu materiálních jistot
zbyla mi ještě hlávka zelí
Je kulatá
opírám se o ni čelem, jak
o hlavu šišatého milence
Váží stejně
jako novorozeně
Houpám ji na loktech
v síťovce
drndala bych ji přes práh
je tichá
to mi vyhovuje
a její dotyk
uspokojivě chladný
Přikládám si zelné lupeny
do míst
kde tuším srdce
Jsou křehké
a zlomit je je velmi snadné
Mám náruč plnou zelných listů
a počkám, dokud nezvadne
Vyznání
Když jsi byl malinký
mohl jsi snídat samé sladkosti
Vím to, protože máš teď zkažený zuby
a protože tvá existence je extrakt čiré radosti
jako čerstvě rozbalená tabulka čokolády
Toužím být v tvé blízkosti,
stejně jako si chci dát další a další jídlo
narvaný glutamátem
Nikdy tě neopustím,
protože bych bez tebe nevymyslela tuhle metaforu
protože máš ve špajzce vždycky aspoň zbyteček burákového másla
a z tvý postele do baru jsou to jen čtyři patra dolů
Autorské čtení
Ale kdo by na něj přišel?
Táta říká „raděj ne“
Karel je na Kavkách nebo peče
buřty v galerii
Tereza demonstruje na letišti
Slyším Báru, jak říká: „Příšerné!“
a zapaluje si cígo, jako vždycky
S Jakubem dávno nechodím
pro Filipa je to málo aktivistický
Babička musí na besídku mé mladší sestry
Marek nepatří mezi ty, co můžou
na takovýhle věci plýtvat časem
- snad jedině můj známý
s palestinským pasem
Česky umí jen dvě tři slova
mozek, klíční kost, a citronová
Seděl by způsobně
protože nechce být vyhoštěnej
a mile by se usmál
až by mu někdo řekl:
„To já jsem tu doma!“
***
Celý týden vybíráš kontejnery
šetrně přebíráš hnijící květák
odkrajuješ plíseň na ředkvi bílé
V sobotu v půl šesté ráno
kupuješ lahev sektu
No a co
Žijem jen jednou
proč se cítit provinile
Napumpujem to do sebe
Srdce drandí
jak kobyla na pardubické
(zadek se v jistých chvílích třepe zrovna tak)
Co si proženeme krevním oběhem
pro tu nesnesitelnou lehkost bytí
to nám nevezmou ani nezabaví
A nezapomenout na hlouposti!
Zazvonit na všechny paneláky a představit se jako pojišťovák
A moc se nedivit
když nás pozvou dál
na moment vystřízlivět
Nezouvat se!
Způsobně poděkovat
Posnídat