Jan Slíva (* 1996), jinak student historie na filozofické fakultě v Brně, sestavil letos na jaře s editorem Filipem Klegou (o kterém v jedné z básní píše, že "Filip Klega / psal básničky z lega") sborník své poezie. Zatím ho vytiskl v jednom kuse. Nazvaný je Od postdadaismu k divné poezii a Slíva ho označuje za náhodně vystřelený oběžník. Pokud máte o sborník zájem, k dostání na emailu kukatkoxxx@gmail.com. Ukázky z něj s radostí přinášíme.
(Foto: @hanb.a)
***
Kouříš drahé cigarety
v kavárně pod kopcem
zpívá kolibřík.
Nemám ho rád.
***
Čekáte-li hovor,
vypněte si telefon.
Pokud hovor nečekáte,
hoďte jej z okna.
***
Nejste-li spokojení se stavem
současné poezie,
otevřete okna.
Je-li vám zima,
zapněte si televizi.
***
Máte-li obavy z přistěhovalců,
nechoďte k volbám.
Pokud ani to nepomůže,
přenechte výchovu svých potomků
na někom jiném.
***
Chce-li se vám spát,
napište báseň.
Pokud se vám spát nechce,
je to tím,
že jste nic nenapsali.
***
Máte-li problém s připojením,
přečtěte si knihu ve slovenštině.
Konglomerace
Píšu básničku, když se mám učit.
Jenže ono písmeno Ká má tak silný
protiklad
že kdákat nepřestane
ani když kolikrát končí.
Kumuluji koroptve
kdákají kadidlo kouřem na lidi
kde kdo to nevidí
kde kdo mlčí
a za kolik?
Za kolik kolibříků zbrusu nových
vyvstane otázka ubrusu
okolo kolemjdoucích
line se kulečník
kňučí kus koberce… pes.
Do prdele.
Do čtverce.
Les
konsoliduje kruh
já kouřím konopí
konsoliduji kruhy pod oči
a kroutím kolemjdoucím koncovky…
Konečně kriticky
a kreativně zvracím
Zkurvené písmne-ko
nedá mi klid
nedá mi klid
potřísní dům i byt
nejen od lihu (na linu)
zkurvené káčko
kreténi a kontrarevoluce.
Zrovna když se mám učit
kouše mě do krku.
Pokoje nedá.
Kolemjdoucí
koukají
psi v biografu sedí.
***
Situace se má tak
že prší tři krabičky
v řadě za sebou
Padají na lidi
ze střech komíny
***
Pěstujeme na bytě brambory na zimu.
Zapomněl jsem podepsat svou seminární práci.
Ve sklepeních pod městy
je zase živo.
***
Jsme spolu v jednom pokoji a ty se mnou nechceš spát.
Naproti přes ulici je dům a v tom domě kočka.
Ale můžeme se spolu dívat na seriály,
neboť jsem si zapomněl
zubní pastu.
***
Zadržují řev malého dítěte
velice ostýchavě a bázlivě
rodinní příslušníci
jízdního řádu sedí
okolo všude hledí
velmi nepatřičně
na rodinu druhou
jejichž ratolístko
taktéž z plna hrdla řve
ale rodiče to nesere.
Za chvilku se vyvzteká
dojde mu dech,
jsou klidní a mají dredy.
Zbytek osazenstva
rozhořčeně přihlíží
a šeptá si
co to tady žije za lidi.
Básník to pozoruje a píše si
Co to tady žije za lidi!
E.E.T.
Z komínů v mlze
hustý kouř leze
já zavřený v depu
se jako vlak klepu
domy tu vzlykají
továrny kvičí
nádražku zavřeli
všechno je v piči.
***
Pokládáš mi ruce přes ramena
tvé vlasy tiše šeptají
Jak vínem jsi už omámena
a tvé rtíky něžně blinkají