Neznámý Ivan Blatný: V dobách poetismu jsme si zapalovali cigarety bengálkami koupenými u Papirla

neděle 14. května 2017

Spisovatel, básník a vydavatel Martin Reiner připravuje unikátní výbor z tvorby básníka Ivana Blatného. Autor životopisného románu o Blatném, za který získal v roce 2015 cenu Magnesia Litera, se chystá výběr vydat ve svém nakladatelství Druhé město.


Reiner připravil pro Nedělní chvilku poezie.CZ ukázku z těchto doposud nepublikovaných básní. Doprovodil ji těmito slovy:


"Přepsaná část pozůstalosti (převážně zachovaná ve slavných Blatného „písankách“), se kterou jsem pracoval, obnáší téměř 280 000 veršů. Sám jsem si celek zredukoval na zhruba 60 000 veršů… a výsledkem je kniha o 440-ti básních. Bude to bichle – a přitom vlastně velmi kritický výbor. Klíčem k výše zmíněné redukci bylo jméno Josef Kunstadt, které se ostatně objeví i v některých z básní, jež Ti posílám. V prologu ke knize se fenoménem Josef Kunstadt zabývám podrobněji, tady alespoň tolik, že šlo o Blatného alter ego, o druhého básníka, jehož jménem Blatný často v poslední dekádě svého života psal. Ten náš výbor se bude jmenovat Jde pražské dítě domů z bia… a vyjde až po prázdninách, dřív to nestíháme. Bude to taková všehochuť, básně přísně rýmované (ty, myslím, převažují), ale též surrealistická pásma psaná volným veršem, prostě taková trochu nafouknutá písanka. Každopádně se tu představí zase ještě jiný Blatný, než jak ho známe ze Starých bydlišť nebo Pomocné školy Bixley – a za sebe můžu říct, že poezii tak asociačně uvolněnou (až zdivočelou) a přitom pořád srozumitelnou a jaksi „objektivní“ z české poezie neznám. Jo, a v knize bude ještě osmnáct dosud neznámých koláží Jiřího Koláře."












***


Děkuji do plástve, už rozžali jste světla,
múzy jak povodeň a musíme se vzdát…
Malinká muštička z Hejduka ke mně vlétla,
popírám Hejduka, chtěl bych ji zachovat.

Chtěl bych být zcela zdráv, ať mám už ztopoření,
Anglesea, ostrove, ztesaný do čtverce
uprostřed věčnosti, kde letopočtu není,
chci býti ozdoben, cen nových výherce.

Nejsem jak siláci, již nadzvedají činku,
snědl bych celý pischingrový dort…
Proustíčku malý můj, děkuji za vzpomínku,
též Nezval s Bretonem nebudou bez kohort.

Nic; nic jen kokrhá a kohout není volný,
v Anglesea Hospital je krásná svoboda…
Kralické kočáry si vytáhneme z kolny,
Kunstadt je básníkem a on se nepoddá.

Jsme jako jeden pták a krásně čirykáme,
anebo ještě líp, jsme jako jeden pes…
Ze všeho vytáhne, svobodu jeho máme,
five pounds I´m asking for and you will say the yes.

My ještě píšeme na motiv z Renoira,
„babičko já chci žít“, jsem napsal v Anglesea…
Babka se usmála, tak logická, tak stará
a řekla „Pepíčku, byl jsi a budeš jsi“.





***


Lear, ten měl jen hodné dcery
a těšíval se na úterý,
kdy chutnala mu pirožka…
Byl jako Swan, ten boháč, který
utratil mnoho za Vermeery;
byla to vskutku položka!

Já nechci prozraditi světu,
co utratil on za Odettu;
hle malý vojín Papáška…
Je tři sta tisíc Canalettů,
což sděluji vám v cuku letu,
mluv, herče, tvoje narážka.

Paříž je někdy plná sazí,
řeknu tvé jméno, milý Haasi,
máš jmenovce i pod mořem…
Je po žních, Poseidon zas sváží,
zůstávám státi na zápraží…
a devil’s dirty stratagem.





***


V Blansku zeptejte se Blanky,
jestli se milovala s vánky,
či s jinými, ó posly krás.
Když kubisté se těší kvádry,
já seznamoval jsem se s ňadry…
což jistě také znal Gil Blas.

V té zemi kulhavého ďábla,
květina mnohá smutně zvadla,
když sesazen byl Alfons král.
Proč nevládl tam ještě Pepé?
Ó, to by bylo velkolepé!
Bonapartův širý sál…





***


V dobách poetismu jsme si zapalovali cigarety bengálkami koupenými u
Papirla na Pekařské ulici
z dálky nám kývala nemocnice U svaté Anny, babičky Ježíšovy
(s Nazaretem se rozloučit nelze)
mile „stařecky“ jako u nějakého Saint-Pol-Rouxe, kde všecky rýmy jsou
vnitřní, jak také psal Paul Fort
zámožný Paul Fort, který měl sekretáře
jako můj první zaměstnavatel v Londýně.
Starorakušan
ale na stěnách Matisse
(očekávali byste například Makartovu kytici)
tam v Central Parku
s jeho všemu rozumějícími holuby
s čísly New York Herald Tribune rozloženými po lavicích,
těmito poduškami tuláků
I should use for a pillow Harper´s Magazine
it is softer and larger
a pak jsme v Praze Na Harfě
narodit se na harfě žít na harfě umřít na harfě
jinými slovy:
„Kdo v zlaté struny zahrát zná.“





***


Pluh krájí hlínu
bude obilí, bude chléb
jen co přijdou Velcí Rozsévači
jen co uvidíme panáčka stoupati v teplé sprše na kazatelnu
bude nekonečná soumračná Svatba
vlečka 17 stop
the whole aisle will be cleanly swept by it
Milča Paráčková by ji ušila na psacím stroji
za tichého hamsunovského podvečera
ale den se končí
v Sing Singu mají koule připevněné k nohám
ostnaté koule jako palcáty
Co budu dělat celou noc?
život je obtížný
v Rin Tin Tinových filmech na Francouzské riviéře se to ještě nezdá
v němých filmech, kde není slyšet svítání...

Se starobylým zvoncem mezi nohama
rozepínání podvazků je nesnesitelná bolest
sud se plní žhavou tekutinou červeného inkoustu
Eliško!
je mrtvo v Čechách od těch smutných dob
smutno na sokolském sletu
smutno v Curychu
když tam není na britském konsulátě Joyce

Defloroval jsem (flos, floris) Dagmar Berkovou?
Zasunul jsem jí do mělnické pochvy žebříčky…
vtom jsem si však uvědomil, že jsme na konci sešitu
hodiny odbíjely půl
Chateau Mělník je divukrásný Zámek





***


Co se to děje v knihovnách,
kde jednou nebude místo pro jiné knihy než knihy Josefa Kunstadta?
Knihy Josefa Kunstadta zaplaví svět,
bude to druhá potopa rybích penízků;
královny je mají na pohlaví místo chlupů,
so that every ordinary queen is also a pearly queen,
šerosvit se blíží.

Pět hodin ráno je zoufalá hodina;
po propsané noci i varyto přestává hrát,
není hudba
není souostroví, archipelagos…

Rakve jsou zavřeny,
nikdo nezapomněl na víko
a čert se jmenuje hedvábný čort,
hedvábný rudý čort
prosvětlovaný zevnitř klobásy!





***


Ó, mosazné vodovody
their peculiar unique smell when you are cleansing them with Brasso
dobrý námět pro nějakou Marinettiho čichovou báseň
otépky klestí padají na její oheň
na její požár
hoří les
mocný praskot pro báseň sluchovou
s takovým praskotem se otvírají skály
trhlina se rozšiřuje…
Ó, pussy.





***


Homér je mramor a růže,
můžeme se na něj spolehnout,
zabít ho klackem do hlavy,
pokroutit jeho mozek jak kujné železo…

V nejzadnějším závitu najdeme malý malostranský klub.





***


Podzim s vlákny pavouků,
těch, kterým samice později ukousne hlavu,
což bych některým krásným ženám také neodmítl;
mám totiž na čele poštovní známku...
Penny Black,
první poštovní známka Anglie!





***


Manuel de Falla, Albéniz,
Kainar je umí hráti na kytaru.
Kytara jako stříbrokřídlý hmyz,
třpytí se a letí k budoáru…

Tam čeká devět divukrásných žen,
aby Josef Kainar nebyl samoten.





***


Dám Jevgeniji (myslím Ženě)
polibek na slámě i v seně,
snad nevypadám utrápeně,
ač utrápený vskutku jsem.
Nechci mít orgasmus svůj denně,
chci zpívat na Státní ó scéně,
jež stane se mi pranýřem.





***


Kávová zrnka hrstí nabírati,
vrátit se k pletivu brněnských tratí,
hle brněnský náš kraj ze tří stran otevřen.

I hřbitov je náš jih, Kunstadt se tam vrátí,
nastupme do vlaku, strojvůdce pusu dá ti,
slonímu mláděti, dítěti krásných žen.





***


Jaké to krásné epiderma
má dívka moje, drahá Herma!
Ruka se po něm projíždí
od šíje, od zad do hýždí…

Je to však trošku předčasné
a tato hvězda pohasne.





***


Jsme okouzleni dívčím nártem,
kdo zemřel, rozesílá parte,
do vlasů zaťala sis skvost.

Der junge Penis, ja, der harte
zaťat je v lůno paní Martě,
na větvi zpívá kos a drozd…





***


Ó moje múza, je to ona,
potkala Romana Jakobsona
na slunné cestě Pod strání…

On řekl jí, že moje básně
jsou krásné, jak když slunce hasne,
anebo jako svítání.





***


Překrásný zahradní stůl
ze všech stran obklopený květinami
slibuje, že léto nikdy neodejde…

Staré ženy omládly
nejsou už pokryty pavučinami
a slaví srůst
srůst měst s oblohami,
jak je tomu na Cimetière Marin

Paul Valéry připravuje šlehanou smetanu
sokolíci scházejí se na Strahově
zanechali jsme rozmařilosti
na našich čelech se perlí dobrý pot práce
naše slunečníky jsou v Japonsku,
ale právě mě vyhodili od dobrého stolu
několik chromozomů opustilo květ
I had to put on the straitjacket;
vzkázali mi to telefonicky.





***


Byl jsem velmi často bitý,
neopouštěj mě, má Kitty,
slyš bezmocný můj dětský pláč.

Toulám se vymřelými byty,
přesívám světlo prázdnými síty…
nakonec přijde Uspavač.