Přinášíme blok nových básní zakládajícího člena sdružení Vítrholc Dalibora Maňase (* 1966). Dalibor Maňas se narodil v Opavě, prošel Novým Jičínem, hradem Hukvaldy, Opavou či Svobodnými Heřmanicemi. Jako novinář pracoval v České televizi, MF DNES nebo týdeníku 5+2 od Ostravy přes Jihlavu po Brno. Studoval polštinu na filozofické fakultě v Brně. Kromě Vítrholce, se kterým vystupuje stále, hrával také ve skupinách Falerians Future a Já jsem poznal... Nyní žije opět v Brně.
(Foto: Ivana Tomková)
JE PO VŠEM
odvážíme si vícnež jsme si přivezli
Milé a upřímné
setkání s rodinou
a jiné úchylnosti
Ulice spícího města
z parčíku vyráží pes
na obojku žárovky
z vánočního stromku
Pohledy třicítek
co to ještě jako nééé…
zatímco jiné
to už vůbec neřeší
Vánoce na zámku
Vánoce na pivu
Vánoce ve vaně
protože Vánoce
Vánoce? Proč ne?
Lidi cos neviděl
desítky let
Když jsi je potkal
musel jsi pryč
ŽÍT BRNO
v Opavě to je levelLidi se kterými
by sis nakonec sedl
občas byste zarošťačili
Ten nadhled že jo
Samý fajn lidi…
NĚCO JAKO TREST
pro ty co nechodí do kostelatelevize hry
tuna žrádla litry chlastu
nečinnost povinnost
Když bomby
tak o Vánocích
NEJKRÁSNĚJŠÍ NA SETKÁNÍ
s virtuální realitoubylo její objevování
První vteřiny na internetu…
Nejbizarnější na objevování drog
bylo zjištění, že vytvářejí
stále nové situace,
s nimiž si ani střízliví
neumí kolikrát poradit
Střídmost je přitom řešení
míra toho, čemu říkáme moje
Stejná pravidla,
která má i ta „většina“
Ze svobody virtuální reality
dalo se vše reálné
nahlížet jako hra
Jejich hra
Je dusno
a kapky co nevidět
zaklepou
u všech dveří
Málem se opíjet
a málem snít
- jak lehké je všechny
ty věci pojmenovat…
AŽ V PONDĚLÍ RÁNO PROČÍTÁME
Nedělní chvilku poezieV pondělí se dovídáme
jak hrála reprezentace
V pondělí teprve začíná
nový jiný den
ale proč to tak je
nevíme
Jen zdravě se děsíme
Až v pondělí se rozejde
žena s mužem
po víkendu závěrečném
a všichni už tuší
kdo komu otevřel uši
A v pondělí ten, který
nechtěl nikdy
řekne sám od sebe
kdy to cítil nejvíc...
a že to nebyla neděle
ZBABĚLÁ SPOLEČNOST
Vydělává na smutku a bolestia soucit je frekventované slovo,
zvuk, který vydávají dubové schody.
Jak vlastně chutná voda
a láska, to mámení?
Divně je duši v tom sychravém třeštění,
když procesí dušičková brázdí hřbitovy
a hned za zdí pustnou náhrobky těch,
které z města vyhnali
Domlouvat se mobilem na vzdálenost
jedno město je lenost
Na internetu stačí být vidět
moc nelajkovat,
nebo raději pak všechno!
Blokovat zlo klíčovými slovy (pravda)
Být virtuálně angažovaný
Slušný v každodenní době
Nepotkávat zbytečně ty zbytečné lidičky,
když už ta hospodská kratochvíle
má skončit a do kavárny na druháky
s bazénem místo pěny se nikomu nechce,
budeme žít zase ty dva životy:
V jednom abychom měli klid
a o tom druhém raději nevědět
Nakonec vždycky
za něco bojovali jen sedláci
ZAČALI JSME SE OBKLOPOVAT
knihami, místo abychom je četli…Který z autorů, napíše více scénářů,
natočí víc filmů a popíše více stránek
v novinách? Recyklace myšlenek…
Přitom psaný projev
už téměř nikdo nechápe,
takže svět křižují
nesrozumitelné emaily a sms
I za vytrženými slovy jsou celé příběhy….
Hlásí se obrazy, které je třeba
objevovat. A hlavně činy,
na něž se s radostí zapomíná
Jako když se nebe barví do krvava
a všichni volají - krása,
ale ty nedozírné následky,
ty ať si řeší někdo jiný
ROK BEZ KONÍ
bez pískání, které patřilobělajícímu mamutkovi
s barokním pozadím
Emocemi nikdy nehýřila
milovat se dala
jen marnými pohledy
jindy vystrašením
No a ten valášek
co připomínal kočičího koně
krk jako zvon, na který
jsem zavěsil srdce
To nebyly žádné příběhy
ale jiný život, lákat
je z výběhu a ze srsti
železem sundávat zaschlé bláto
Na tu svou cestu do piče
se přišli rozloučit se svěšenou
hlavou – a pak že podkovy
znamenají důstojnou jízdu
CESTA DO KOPCE
ubíhá tak rychlejak se tělo dokáže
zbavit zbytečností
Skály naježily hřeben
vyceněných šutrů
a průrvy pouštějí
jen jednoho po druhém
A zase se potkali v cíli
každý z opačné strany
Znamená to něco
nebo jen
klasicky - potkali se u Kolína?
Pokaždé totiž existuje
ještě jiná cesta
přímější
rychlejší
jen nejméně jistá
NENÁVIST NEMÁ NAKLÍČIT
v pokořeném srdciStává se ostatně jen
to nejtrapnější,
najednou. A dny příští
nevoní po dobrodružství,
i když máš v prdeli vrtuli…
Když slušnost a úctu
nadřadíš nad systém,
pokora dokáže nemožné
a svět je zase tím jediným
místem, kde je nám dáno žít
Hledá se pravda, byť
s obrysy mlhavými,
povadlá, bez vláhy,
se zažloutlými listy,
se šedinami, dávno
ji asketové za studenými
zdmi sepsali a nic nezmění to,
že se s ní už nepočítá
Klikatá cesta
nejsou jen trable a stýskání,
protože tam, kam málokdo
vstoupí, přebývá klid,
jeho síla se nabírá
do zásoby a krmí život
bez odmítání lidí, stavů ani věcí
JEŠTĚ NEŽ DOPÍŠEŠ
všechno je jinak- nechceš předvídat
a dívat se za roh
Přesto ta prchlivost
nedá ti spát a hýbe prsty
rytmus kláves tě unáší
ťukáš to navzdory
píšeš jak zmámený:
abys byl první,
kdo si to přečte
Ti, co přemýšlí, stárnou dvakrát tak rychleji
v hlavě jim cinká, co už se stalo
Marní čas nadějí,
že pointa někoho nasytí
a marnost zas odskočí
na někoho jiného
Pokaždé píšeš stejně
jen něco jiného
a pokaždé toužíš
říct to konečně jinak
A zase z toho -
tak jako častokrát -
nic nebude
Pokaždé když píšeš,
modlíš se brachu,
že z kundy se vytratí
semeno strachu
STISK
prstu v dlaniumí připravit půdu
pro lepší budoucí
tak tedy vítejte
v jiných časech
leč nečekejte
že všude se vyjasní
zázraky vypadly z role
na nebi chybí hvězdy
byť noc je přece každý den
STÁLE ŽLUTĚJŠÍ JSOU STRÁNKY
kam padají prázdná slovajež zázrak nevzkřísí
Na hrotu svíčky nevydrží
nad plamenem shoří
natož aby v srdci plápolala
Bylo to zbytečné
námahy a ponocování
stejně ho ke slovu nepustili
Tak si tak lkáme
nad svým osudem
- lidem se vyhýbáme
a čím dál víc těšíme se,
až nebude nic
místo, abychom jen tak byli
Leč píšeme, když ruka tužku
po papíře vede, navzdory příběhům
co diví se, že od sebe ještě
neodkopaly tu bídu
za kterou jen kunda kope…
BYL JSEM V BLÁZINCI
za Vilémem 40A(vypadl jsem z něj v roce 1987)
Stejní havrani po stromech
stejný kulturní dům
stejná art terapie s hrnčířským
kruhem a pecí v prvním patře
(za okny kytky a keramická tabla)
převeliký park plný roztodivných lidí
Jen těch otravů tam přibylo...
Tehdy jsme tam kralovali my
- princové modrých knížek
Dneska by si tam s námi vytřeli
prdel - ranaři, kteří shánějí fet
po popelnicích, krimoši, kteří větří
úspěch za zavřenými dveřmi...
A – světe div se – ani jeden hipster….
Z NOCI RÁNO
z pisáreckého tunelubzučí roj světel
a lampy hledají klid,
který už brzy nebude
Tichý šum
prořezává hluk letadla
Otevřeným oknem
to všechno s ranním
chladem proudí
Pilotovi kávu
a letušce nový život
A tam v dálce,
za roztrhanou mlhou
Brno: ani málo, ani moc,
Brno, kde lišky cajzlům
nedávají dobrou noc
KAŽDOU VTEŘINU ŽIVOTA
snažit se obrátit ve štěstíneznamená věřit si víc než je zdrávo…
I když sebevědomý člověk
nemá důvod jednat špatně
myslí pozitivně a v dobré víře
občas někoho přetáhne židlí přes hlavu…
I takové věci se stávají
Užívat hezkých věcí s rozkošnou pomalostí
když už se člověk naladí
proč zbytečně spěchat?
Nechat tu pohodu vyhnít
nechat jim tu jejich realitu
sny o zábavné kariéře
která změní život v zábavu
S PODZIMEM BOŘÍM SE DO TEBE,
jenže ty nejsi nikdo,tak končím u sebe
Rameno jeřábu
určuje hranici mraků,
jež tíhou zadupou duši,
ale nad ním se jen tak
obyčejně stmívá
Prožít to, znamená pochopit
a zbavit se ničemností
- je spravedlivé, že je bude
soudit někdo úplně jiný
Ta zametená minulost
nezaleze pod koberec
S podzimem mění se nálada
a není pravda, že slunce
musí stále na obloze dřít
Život je přece i suchý list
je bolest
havraní jekot
podzim jak prase
i obrovská zklamání
NEPATŘÍ VÁM
ale ani soběPotkávám je náhodou
a přitom opakovaně
Nechávám je být
vždyť nikomu nepatří
Ztracené se trmácí
s těmi, které na ně zbyly
Neupřímně touží
že je toho zla uvnitř
někdo dokáže zbavit
I AM LIST
zelený v létějako stín kmene
na podzim barvy a vysychání
tak zní ta dohoda
Listopadu listí škodí
přichází vítr
pak rychle do vody
po vlnách pryč
Listí se projede
- taková kratochvíle na podzim -
pak na kost vysušení
rachot na dlažbě
rána od listu
Jsem list
přicházím na poštu
„Dobrý den,
nepsal mi někdo?“
Papír je listopad
TAK ZÁKEŘNĚ
se životy vyprazdňujía nic to nezastaví
Za smyslem
jezdíme třeba i do piče
Čekáme, že s nimi
třeba ještě něco pohne
Koně se ve stádě
pokaždé srovnají
když se do toho
nenasere člověk
Za nimi klopýtáme
za nimi potají