Tomáš Jireček: Neuměli jsme mluvit, když jsme mohli

neděle 25. září 2016

Tomáš Jireček (* 1985) Píše básně dlouho. K jeho básním se můžete dostat nejen při poetring guerille v Litomyšli, ale především v periodikách Tahy, Partonyma, Lžička v šuplíku, Host, Chuťovky k pivu, Průzory a na příležitostných autorských čteních. Můžete ho také potkat na jevišti improvizačního divadla Pa.Le.Ťác.I. V současné době připravuje sbírku svých básní Polojasnění. Už je možné prozradit, že kromě tištěné verze s krásnými ilustracemi od Petra Drahoše a vyvedením v Braillově písmu, půjde i o audio-knížku. Hudbu k ní vytvořili Jakub Klejch a Jan Vlasák. (Zdroj: http://www.tomasjirecek.cz/)


Uveřejněné básně jsou vybrané z letošní tvorby autora.


Foto: Ivan Krejza, Facebook
















Hnout 


Mihnout se
Mnout si oči
Cigáro odložit
Na kraj popelníku
Vstát od stolu
Zhasnout
Vrátit se ke
Stolu Vzít
Cigáro
Sledovat ten
Jedinej světelnej
Bod Mezi prsty
Mnout si dlouho
Oči
Hnout se mihnout





Zaplať Bůh


Dýchám Nad Lysou
Svítá a barvy se mi
O sítnici rozbíjí
Jemněji Než obvykle
Nezvykle prchám
Na vlak a každý ten
Prchavý okamžik
Radosti chci ti volat
Máš obsazeno

Po poli proběhlo
Pět zajíců





Odhoď stud


Nebuď už ke mně
Chladná
Stačí Že rána
Jsou taková





Před nádražím


Chytají lelky a típou
Špačky a špačkujou
Že včera Včera to stálo
Za hovno
Ale zítra Zítra už fakt
Nasednou na ten vlak
A pojedou někam do prdele
Kde před nádražím budou stát
Chytat lelky Típat špačky
A špačkovat Že domov
Sladký domov





Nad vesmírem svítám


Když se tě dotýkám
Dotýkám se hvězd
A taky sebe
Radostně ohmatávám
Hlubiny a divím se
Tohle jsem taky já
Tohle jsi taky ty
Jsme součástí celku
A celek skrze nás
Nad vesmírem svítáš





Přivinout vinu


A už se od ní neodvíjet
Nebránit se projít branou
Sednout na kolo a prostě
Vyjet tam
Odkud není návratu
Na vrata pověsit pak tezi
Protézy ve stáří odložit
Do skleničky
A vědět Že to za to
Stálo





Viděl jsem mladé muže


S vyhaslýma očima
S vyhaslýma snama
S vyhaslou nadějí
Že se ještě něco může stát

Nepojedou na Aljašku
Nebudou mít ženu a děti
Nepojedou na mašině
Nepostaví dům
Nenaplní své poslaní

Viděl jsem mladé
Mrtvé muže





Miluju Když znovu vyprávíš


O tom Jak jste jako malí
Zacpali komín sousedce cihlou
Když pekla v peci buchty
Nesnáším Když znovu vyprávíš
O práci O tom jak jsou všichni
Neschopní A ta nová mašina je
Prostě sráč
Já vím Já vím Už jsi to říkal
Včera a předevčírem a den
Před tím taky

Miluju Když pošťuchuješ mámu
Oba se pak smějete a ona říká
Abys toho nechal A při tom si přeje
Abys toho nikdy nenechal
Nesnáším Když pomlouváš mámu
Že je fakt nesnesitelná a hrozná
Podívej už zase dala pekáč pod dřez
To snad není možný Na tohle jsem alergickej
Já vím Já vím Už jsi to říkal
Včera a předevčírem a den
Před tím taky

Miluju Když se směješ
Nesnáším Když někoho zesměšňuješ

Miluju Když svoje ruce
Použiješ k tomu Abys pohladil
Nebo připravil skvělý jídlo To s jakou
Láskou pracuješ s masem
Obdivuju
Nesnáším Když svoje ruce
Použiješ k tomu Abys udeřil
Protože si s tou agresí nevíš rady
Je to maso
Já vím Já vím Už jsem to viděl
Včera a předevčírem a den
Před tím taky

Miluju Když naději
Vléváš lidem okolo sebe do žil
Říkáš Že se to nějak zvládne
Že se to nějak udělá
Věřím ti Věří ti
Nesnáším Když zoufalství
Vléváš do chlastu a chlast
Do zoufalství
Já vím Já vím Už jsem to viděl
Včera a předevčírem a den
Před tím taky

Všechno tohle jsem ti chtěl říct
Když jsi žil Ale už prostě nežiješ
A dneska víc Než jindy bych
Potřeboval od tebe obejmout
Mrzí mě Že jsme spolu neuměli
Mluvit Když jsme mohli