Lukáš Trejbal: Popelářskej vůz je můj hárlej

neděle 18. září 2016

Přinášíme výběr básní ze sbírky Lukáše Trejbala (* 1967) Tahám za záchranou brzdu, která vyšla "samizdatovou aktivitou v Brně v srpnu 2016" a doprovází ji ilustrace kolínského výtvarníka Vládi Pintera (1949 – 2010). Sbírka Tahám za záchrannou brzdu zahrnuje básně z let 2013 až 2016.


Lukáš Trejbal se narodil v Nymburce, kde také tvoří a pracuje v pivovaru. Předtím působil bezmála sedm let jako novinář v Nymburském deníku. V současnosti zpívá v obnovené undergroundové kapele Oliverova dálka (dříve také Práva pupku). Pravidelně publikuje v literárním časopise Reví Mítink. Je autorem sbírek To je skoro básnička (dvojknížka s Mirkem S. Jilemnickým, přezdívaná „Žlutá“, Rozevlátá palice, 1997) a Na dnešek jsem spal líp (Vega-L, 2013). Napsal publikace o rockových kapelách na Nymbursku Nymburská rocková scéna I. (Vega-L, 2006) a Nymburská rocková scéna II. (Vega-L, 2008) a publikaci o klubech a rockových skupinách Rockokodák (Rozevlátá palice, 1995).


Foto: Roman Kurucz, Facebook


















Zítra je po mně


Jistě že zítra
může být po mně
a za pár let
neštěkne ani pes
Jen Ťulda se v pelíšku
neklidně pohne
a zase v tom čase
vykvete bez

Černej jak lógr
přitom mléčně bílý
provoní až k tobě do ložnice
Ten tenký hlásek
slábne a sílí
stejně jako buben
z popelnice

Opiju se a nezaplatím
zítra mi na lístku
dluh naskáče
Co bude pak
to přesně nevím
aspoň že nemusím
do práce





Doma


Upíjíš z podvečera tramín
kouřovým ovzduším lapenej
Ty jak nevidíš nymburskej komín
tak seš ztracenej

Na krku šálu z předloňskejch vin
u boha lásky zadanej
Ty jak nevidíš nymburskej komín
tak seš ztracenej





Na pozadí let

Haničce

V Tisé na pozadí let
jde rozpoznat anděla
Na známá místa
v neznámém domě
Kačák se vlévá
do Vlčího jezera
Já se vlévám do tebe
ty do mě

Drážďanská ulice
s železniční zastávkou
Labe je málo
v korytě sucha
Vzpomínáš na dětství
a jen tak… namátkou
Pokoušíš se vyvolat
ztraceného ducha





Slzičky Panny Marie


Z vrchu Radobýl
shlížíme do kraje
vyhaslých sopek
Českého středohoří
Svíráš v dlani
Slzičky Panny Marie
celá při tom hoříš

Z Knobložky je to
přes Kozí bobky
do lůna tvého
boží vlek
Všude kolem nás
vyhaslé sopky
a ty svíráš v dlani
Hvozdík kartouzek





Je to asi


Rozjetej panťák někde ve mně
je to asi prasklá šlašinka
srdeční chlopně
Je to asi kozel prokládanej vodkou
někde ve mně mír
kříženej
s policejní
svodkou





Někdy


Někdy mi to přijde k nepřežití
Jiskra je na mejdle – nechytá
Zmáhá mě život i pití
Házím flintu do žita

Někdy mám pocit že nemá to cenu
I když jsem na bedně
za trapný vtip
Cítím se strašně ale pohár beru
Můžu se do něj vyblít

Někdy je lepší zůstat v posteli
A nechat hlavu na bodě mrazu
Často jsem v řiti nebo v prdeli
Záleží na místě srazu





***


Lihuprostý
Je slovo sprostý





Tahám za záchrannou brzdu


Z pijatiky vrávorám je k ránu
ach snad si ještě někdy vrznu
Misky vah pokládám na váhu
každopádně tahám
za záchrannou brzdu

Zatím vržou jenom kosti
je to k zlosti
vážně k zlosti

Z montérek oběšenec v panelu
je květen ale asi zmrznu
Dám jistojistě přesnou minelu
každopádně tahám
za záchrannou brzdu

Zatím vržou jenom kosti
je to k zlosti
vážně k zlosti





***


Modlím se
po svém
že se to stalo
Slunce
v tu chvíli
zpomerančovatělo





Kafráme

Vláďovi Pinterovi

To co neznal jsem vždycky se vybaví
sedíme spolu U Nebřenských
Namaluj Vláďo kachny na Labi
kafráme o ženských

Děje se vše zároveň nic se neděje
spolu rentgenujem ubohou výlohu
Namaluj Vláďo svatýho Bartoloměje
kafráme o Bohu





Něco je ve vzduchu


Ve vzduchu
cítit je mladina
Chvalme Hospodina





Tomuhle vlaku se mává


Rybník slunce připaluje vpravo hleď
řekla ano potřetí za básníka se vdává
nemusíš všemu rozumět
Tomuhle vlaku se mává

Když polínko dohoří zemřeš
ne každý to o vánocích dává
vystoupíš kruh uzavřeš
Tomuhle vlaku se mává

Zvlněná krajina světlo prosakuje lesem
otevřená náruč do srdce brána
spojeni úžasem i běsem
Tomuhle vlaku se mává





Plíživý blues


Plíživý I Got the Blues
Stouni to válej
Popelářskej vůz
Je můj hárlej





Vzpomínka na tátu


Čekám na autobus
život mi voní
vykřesal sny k ránu
Jdu po hladině po ní
pak si vzal mou mámu

Zírali jsme na mšicích
na zázrak soumraku a dne
Jako tehdy v Kněžicích
se ranní opar
po rybníku pne