Jiří Feryna (* 1993) je básník, organizátor literárních akcí a publicista. V nakladatelství Dauphin v květnu vydal svoji první sbírku Před setřením.
O sbírce se hodně píše. Jako o očekávaném debutu, kde se se čtenáři autor nepáře. Jako o jednom z prvních (a velmi ostrých) tvůrčích vrcholů nejmladší básnické generace. Jako o radikální lyrice. Jako o sbírce rychle se vyvíjejícího ambiciózního básníka. Jiří Feryna je literární, studentský, genderový a politický aktivista a zde je náš výběr z jeho sbírky.
UVOZHŘENÉ PŘEDPEKLÍ
Každý pramen černého příčesku
jehož zakořeňování se vymklo zákonům přijetí
je protkaný otcovstvím
které namísto odpovědnosti znamená pouze vinu za oči
Žádný oheň, žádná dlaň
malé tmavé pičky
***
Příprava Křtinám barvy
Přijeli jeho vojáci
Mrkají pochvy mečů
Zrak přes rameno – sirka král
Žer oheň Kotrmelce
Konopí Kotec přivázaný
Okolo pije rota
Za rohem tiše rýží
nabobtnali ptáci
***
Čí to byl nápad
hospodyně
Neviděl jakživ takovou řeku
přímo proti dveřím
police s komínky
složených kostižerných svetrů
Pak už bylo zcela jedno
že pravidelně mění květiny
Trs
I.
Prozrazoval ho
jen téměř nepostřehnutelný pohyb
nenávratně vypálený do sítnice
náhodného pozorovatele:
vrstevnice skla
pro něj natolik příznačný
fragment
Na jedné z výloh
se vrstevnice povážlivě pokrčily
Náhodný pozorovatel by nicméně
viděl pokrčení jako zoufalé
a kdyby vrstevnice mohly
kývaly by
Náhodný pozorovatel by si také všiml
že se na severu vůbec poprvé objevily hory
Náhodný pozorovatel by možná konečně přemýšlel
zda vejde do podkladu
nechá si odseknout přesně tolik
aby bylo doma na klidnou večeři
a něco vyzbylo i na zítřejší oběd do práce
co mu zabalí žena
a konečně umaštěný odejde
Vrstevnice vždy fascinovalo sádlo
Prochladlí, nepoučitelní i narušující
hovořili o plameni
A přestože rozdíly byly patrné
děti už nerozlišovaly
jiskru bludičku ohnivce
Naděje ústila do močálu
a rádoby prométheovští parchanti
vesele obchodovali
Město parchantů cinkalo, zvonilo a lesklo se na kilometry daleko
Zapalovač už byl známkou společenské prestiže
Jenomže se začalo přecházet na křesadla
což předzásobení parchanti moc dobře věděli
a obchodovali ještě zběsileji
Podstata jisker
ve tření
V tu dobu vrstevnice přibývaly
Hornatá výloha už nutně nemohla být tajemstvím
ale stále nerozluštěná ukazovala podklad
kde se věnce předávaly tempem rovným obchodu
a čepel neustále v pohybu už tvořila zeď
mezi porcujícím a porcovaným
Prozrazen, neviděn, Věk jektal
(...)
Geneze
Dostatečně dlouhou dobu předtím
než se na ni vydal
prosnil:
Prach
který zbyl po posledních úpravách sochy
a z nevysloveného důvodu
nebyl uklizen
se zformoval do víru
jenž se postupně rozšiřoval tak
že se jejich pohledy nikdy nesetkaly
Vepř
přerůstající v tu dobu
svůj nevelký chlív
aby taky ne
zbytky šly vždy k němu
a není lačnějšího tvora
než špinavého selátka
neustále drhl o stěnu
kteroukoli částí kypícího těla
o níž si myslel
že ji lze nadrtit
pro zachování chlíva
než najde lepší
a účinné řešení
Také se teď velmi často
opíral o věci
pečlivě ohmatával cokoli
co projevovalo známky nerovnosti
Myslel si
že už pokoj zná
Ale pak si vysušená hlava filosofova
vyměnila místo se svícnem
a vše vrhalo docela jiné stíny
ovšem se stále stejným výsledkem:
Voli si libují ve vikvi
Klika a zvenčí vyviklat
Úhelným kamenem chaosu je zápis
Běsnící báseň
Zmapovat zuby tohoto světa:
jediná možná přímá cesta
k šelmě Teprve pak ji bude možno nazvat
běsnící básní a rozlišit
v zasvěcujícím hřmění
přežvykování polí, nutně šachových
poté, co byl veden
precizní řez, tedy rozevření,
vzorový příklad u příležitosti
nepočítaného výročí běsnění
kdy už se pročítá
jako by se nevyvalilo
vším, co zachytily kameny
tím úhelnější, čím nelítostnější
čelisti provedly umístění
dokud druhé dentici básníkově
ještě nevypršel vyměřený čas
a obrysy kořisti jsou
nerozpoznatelné, natož dech a šepot
že šelma je v tom s ní
Běsnící báseň
samá posraná srst