Přinášíme malou antologii textů z básnické soutěže Brněnská sedmikráska složenou z vítězných a finálních textů předchozích sedmi ročníků. A s nimi přinášíme výzvu, že se ještě můžete přihlásit do ročníku letošního. Uzávěrka je 15. června.
Když letos v lednu deník New York Times umístil Brno na 27. příčku z 52 nejzajímavějších míst, která stojí za vidění, ocenil neočekávanou kuchyni, pestrý noční život a architektonické skvosty města. Ocenili to i redaktoři Hosta, neboť téma pro osmý ročník „Brněnské sedmikrásky - nejkrásnější oslavné básně o Brně“ bylo víceméně nalezeno. Mimochodem, došlo tak na jasnozřivá slova Pavla Řehoříka z Větrných mlýnů, který již před lety zlověstně konstatoval: „Chlapi, máme po klidu, ještě další tři kavárny a bude se tu jezdit jak do Paříža!“ Soutěže se každoročně účastní čeští literáti ze všech koutů republiky, ale především veřejnost, pro kterou je inspirativní místo, kde žije. Vítěz získává prémii 10 000 korun, tradiční šalinkartu „na Měsíc“ a další hodnotné ceny z nakladatelství Host. Moderátorem letošního slavnostního večera bude herec Roman Blumaier a jeho sdružení Komediomat. Tematické přednášky se ujme Pavel Šplíchal, spoluautor proslaveného blogu prigl.cz. V porotě zasedne například Martin Hrdina, designér a architekt, výrazný spolutvůrce dnešní tváře Brna, Michal Kašpárek, novinář a komentátor, autor průvodce Poznej Brno, či Lukáš Nečas, šéfkuchař restaurace Simplé, zdejší gastronomický obrozenec. Zlatým hřebem budou samozřejmě živá vystoupení soutěžících. I vy se můžete účastnit slavnostního finále v sobotu 25. června v rámci brněnské Noci literatury na Alžbětinské scéně Divadla Husa na provázku. Chce to jediné: do 15. června 2016 zaslat tematickou báseň na e-mail sedmikraska@hostbrno.cz nebo na adresu Časopis Host, Radlas 5, Brno 602 00. A ono téma? Je zcela jasné: „Brno — 27. nejlepší místo na světě“. "Svět by měl vědět, že Brno není jen o podivných barech, které vůbec neexistují, ale že je i domovem básníků a poezie," říká za organizátory Martin Stöhr z Hostu.
(Na snímku Pavel Tomeš na Brněnské sedmikrásce)
Stanislav Biler a Zuzana Fuksová
Óda na město jako Brno
Hitlerovo náměstí s nátěrem svobody,
hrdá pláž z betonu a bez vody,
běsnící davy už nehledají nepřátele Gójů
samy pečou macesy, a místo krve používají sóju
zlatá loď a v ní visí drak, který je vlastně krokodýl
město, které pochopíš,
aniž bys z toho cokoli odvodil
po kolejích kráčí stále stejných pět lidí,
když luskneš v Lužánkách prsty,
tvá máma v Líšni to vidí.
Brno je Praha minus ambice.
Brno, Amundsenova výbava, bez polární čepice.
Brno je oddat se mimice v kraji,
kde nosí se burky.
Brno je pít sousedovy čůrky.
podzim v Brně je krásnější než v máji láska,
v kaluži bláta leskne se herna Sazka,
nádraží v centru vábící močí,
pod kola vlaku tak snadno se skočí,
odsuňte Brno, alespoň do Vyškova,
nebo ho postavte o dva metry dál, a úplně znova,
Líšeň hrozí světu jako vozová hradba,
dělníkům ze Zbrojovky už skončila jejich plavba,
Lidickou lemují nonstopy a šlapky,
ve chvílích volna žonglují — chudobné s kaštany, ty druhé s jabky
Na břehu řeky Svratky roste rozrazil
V Tugendhatce neleží žádný mončičák,
se kterým by ses pomazlil
Brno a brouzdající se homeless v Parnassu,
Klaní se zlatému teleti nebo jen bimbasu?
V jedenáct se u kolíku srocuje hrozen Brňanek,
Magický rituál poskytne banánek.
Konečně vypadnou skleněné kuličky
To ceněno víc než lůno Bohorodičky
Mahen, Janáček, Dalík, Donutil, Czáková,
Brno, buchta okoralá, ale stále ještě maková.
Brno, milý, ale usoplený kmet
Brno, kde nenapsal by ani Hynku Mácha
Brno, hroby na Centrálce, jsme souzeni si závidět
Michal Tříska
Vánoční cukrbliky
Z Monte Bú se saně valí
jak sklinka klóžó po náledí
na nich hombré špejlu pálí
rozkročmo jak paša sedí
„Uhněte mi z cesty, hnidy!
táhnu z Ruska, z Ukrajiny
naložím vám pod stromeček
černej uhel, vytí smeček“
Lidi gómli ňákó čučku
paša hodil v saních ručku
a zakotvil je na Bláhovce
psi hned se pásli jako vovce
Pak zázraky se všade staly
kam jen upřel šedý kaly
(Brňáci s Cajzlama se vobjímali)
a vánoční strom republiky
zamróskal svý cukrbliky
Jan Spěváček
Tropické dětství v Brně
(tropický prales Konstantina Biebla v krajině dětství Jana Skácela)už aby
na zelný trh doskotačil katrán
do kruhu po manéži
kde děti čichaly lva
kdysi přivezeného z daleké jávy
v podpalubí s čajem ananasy a hedvábnými vlasy
už aby
skleněná louka úlevou vydýchla
zebry povstaly z přechodů pro chodce
až ladně vykročí vstříc žirafím samcům
rozdupou společným ržáním
plechovou nesvobodu nafukovacích gumových kol
už aby
černá pole byla spásána
a kraví hora podojena
už aby
žirafí krky byly ověšeny
uspokojenými zebrami
za svitu lampionů na cejlu
už aby
léto přešlo v podzim a listy zčervenaly únavou
co list to padající báseň - ty nejpokornější
ze všech brněnských kaštanů a lip
sejdou se na lavičce v tyršově sadu
a políbí se
už aby
dospělí zestárli natolik aby se stali dětmi
pak vrátí se na zelný rynek
dočichat lva
Petr Vácha
***
O tom městě pějte rety
kde jsou milí stréci, tety.
O tom městě, kde je živo,
neb má básníky i pivo.
Pročež člověče i srno:
veleb slavně město Brno!
Pavel Tomeš a Adéla Elbel
Noc v Brně od A až do Z
Nemůžu, nechci žít, být už jen za vola
Půjdu na radnici a vpletu se do kola
Všechno je na draka
Nechcu tu být už ani o minutu dýl
ať na mě zhučí v průjezdu krokodýl
Proklínám navždy moment ten
Kdy padla noc na můj den
Kdy abych dal cash flow novou mízu
Přihlásil jsem se do AZ kvízu
Já prohrál svou čest, ostuda jak Brno
Aleš mě zbořil, černých políček plno
Já nedokázal spojit trojúhelníku tři strany
Padla šance vydělat těžký money
Zostuzen, udolán, poražen
Čeká mě už jen - pohrdání mužů a výsměch žen
Život je den a smrt je noc
Jdu po Čáře a nestojím o pomoc
Byla to poslední kapka
Dnes padne mého filmu závěrečná klapka
Hlavně ať už se mi nikdo netlemí
Propadnu se do brněnskýho podzemí
A nepějte na mě písně kramářský
Nikdy mě nenajdou, jako tu babu z Pekařský
Jdu nočním Brnem a hledám místo
Kde si budu moct v klidu uvázat mašličku
Nebo si rozpustit zlatou střelu na lžičku
Zajdu tam, kde sedí celý Pít Brno
A ve chvíli, kdy vyjde Večerka
řeknu: „Nebyl tak špatnej ten Romča Onderka.“
Město bez klidu mi nedává pokoje
Mám ve svém plánu nemalé prostoje
Půl města se válí na Jakubáku
Asi bych je svým harakiri uvedl do rozpaků
Do kapes narvu z orloje kuličky
vstoupím jak Virginie do Svratky
Už není cesty zpátky
V Komárově vyplaví mé nafouklé ostatky
Odložím okenu života, už nechci si čistit auru
skočím si skydiving z nejvyššího toweru
Uzavřu tím tu AZ ostudu
Já tady nikomu pro srandu nebudu
V životním příběhu pár posledních písmenek
V nočním rozjezdu říkám: Revize jízdenek
A náhle má mé hrdlo v moci
Nějakej brněnskej genius
Genius noci
Pomalu umírám a jsem všem za exota
Vždyť noc v Brně je plná života
Petr Petříček
Brněnský okruh
Vše se v kruhu opakuje
Brněnský drak chytá svůj ocas
zběsilá jízda
I slunce dokroužilo k západu
řev motorů pomalu ulehá
v setmělých uličkách starého města
Špilberk drží pod zámkem
těžké noční můry
abychom se probudili
s lehounkými křídly motýla
Budík odstartoval další rozjížďku
řítíme se životem
touhy zabíjíme jejich naplněním
a nebo taky jinak
U zatáčky Františka Šťastného
padá do trávy rosa
a v ní září téměř dětský úsměv
božského Valentina
Pro borce i poražené
nad Brnem vychází slunce
medaile cennější než zlatá
Michaela Bečková
Zlatý drak
Chci vás upozornit,
že jste přijeli
do největšího města v České republice,
takže ne do malého města,
protože Praha je kraj
jen tak pro vaši informaci.
Město Brno má 400 000 obyvatel
a je zde ročně 100 000 vysokoškolských studentů.
V České republice je Praha,
která má statut kraje,
chci zdůraznit,
a má 1 200 000 obyvatel,
město Brno má 400 000 obyvatel
a 100 000 vysokoškolských studentů,
je to půlmiliónové město.
Jestli znáte nějaké větší,
tak mi ho řekněte.
Neexistuje v České republice,
takže je největší.
Co se týče Zlatého draka,
chci vás upozornit,
že drak je s městem Brnem
svázán už od jeho historie,
to znamená – drak a Brno,
to není žádná novinka.
Za třetí, město Brno
bylo vždy městem odvážných umělců,
když někdo chtěl být odvážný,
tak přišel do Brna.
Boris Klepal
Brnkni mi do Brna
Brnkni mi do Brna, máme tu senzaci –
na náměstí se skácel mikulášek.
Bizarní novinky chystám se diktovat,
ozřejmím ovzduší divoké doby:
Marečku, vezměte si pero.
Skrz Lužánky se mihla štíhlá zrzka,
brnkni mi do Brna, máme tu senzaci.
Švédové odtáhli, modráčci utichli –
Bystrouško, bojíš se, ztrácí se stezka?
Harašto, kde je stará Líšeň?
V jedenáct hodin až zazvoní poledne
a rozvoní se přepálený olej,
brnkni mi do Brna, máme tu senzaci.
Záhadné zjevení z podzemních pustin
vykoukne z kanálu skrz mříže.
O paní z Pekařské zamumlá z hlubin,
kam bleskem zase zmizí světlem slepé,
jen se tak ujistí, že paměť neztrácí,
brnkni mi do Brna, máme tu senzaci:
co večer zapadlo, včas vyjde.
Hynek Vilém
Pražák v Brně
Na nádraží v Brně
stojí péro na peroně
ptá se: Jsem tu v Brně?
A když zjistí, že tu je,
tak radostně péruje