Uprchlická krize nechává málokoho chladným. Týká se to i básníků.
Připravili jsme výběr z aktuálních básní, které na toto téma vznikly a zároveň se k nám dostaly.
Některé z nich už byly uveřejněny. Například Bohdan Bláhovec recitoval svoji báseň v Událostech v kultuře České televize (http://www.ceskatelevize.cz/porady/1097206490-udalosti-v-kulture/215411000120829/), báseň Karla Škrabala vyšla na titulní straně posledního čísla Tvaru či skladbu na uprchlické téma od umělkyně nazývající se Potmě si můžete poslechnou zde https://potme.bandcamp.com/track/migranti-nem-ou-za-va-e-posran-ivoty. Zazní v ní mimo jiné "Polib mi prdel s jakýmsi státem, až dneska večer usneš oplotím tě drátem".
Jiné básně napsali autoři přímo námi oslovení. Většinou to bylo tak, že řekli: Ne, takto psát poezii neumím. A pak za pár dní přišla báseň. Někteří se dokonce k psaní a publikování poezie vrátili po letech. Nakonec vznikl oproti tradiční "neděli" na této stránce poměrně rozsáhlý blok opravdu různorodých autorů.
Aktuální a angažovaná poezie má svoje úskalí. Ale je i autentickým dokumentem doby a tato doba jeví se jako důležitá až převratná. Málokdo k ní dokáže mlčet a s poezií je to podobné.
(Foto: Stanislav Krupař. Snímek je z reportáže, kdy se český fotograf Stanislav Krupař a německý novinář Wolfgang Bauer připojili k Syřanům prchajícím přes Egypt do Evropy.
http://reportermagazin.cz/?p=14243 )
Mirka Ábelová
Niečo s týmto svetom nie je v poriadku
6 ks fliaš s vodou stojí 1.50 €
Spýtavo sa na mňa pozerá
Či vziať viac
Čo pre nás znamená 1.50 €
Čo pre nich 6 ks fliaš
Cestou tam mlčíme
Potom odpadky a ľudia v parku
A odpadky a ľudia v parku
Deti a starí a plot
A policajt pri vstupe s rampou
-stravu rozdajte utečencom na ulici, tú neberieme, -hovorí
A potom 4 min. a 56 s
A všetky igelitky s oblečením fuč
Máte topánky? Cigarety? Ktoré sú detské veci? Niečo na zimu?
A všetko jedlo fuč
Dal si to správnym ľuďom?
Kto vlastne sú tí správni ľudia?
Sú správnejší?
Cestou späť mlčíme
A to, že niečo s týmto svetom nie je v poriadku
Je také zrejmé, ako dieťa
Ktoré schmatlo balík jabĺk z Lidla
A s chuťou sa do jedného z nich zahryzlo
Bohdan Bláhovec
***
71 lidí
vařených
v mrazícím boxu
Cesta
za životem
končící v paradoxu
Srdce
chce brečet
Mozek
se stydí
Nejen
pro těch
71 lidí
Tomáš Čada
Rizika básně
všem, kteří hledají své doma
Text je příliš slabý i když
Zase čeří vody S sebou
prakticky nic a obrovské břímě
co nechali tam ... Někde
Doma?
Také dva strachy
Jeden dobře znají
Mával jim na cestu
když se drolil svět
Druhý?
Je zatím spíš literární
Nějaká fabule, syžet
případná katastrofa
A aby toho nebylo málo
na pár řádek nespočet otázek
Bude-li voda mírná
Znamená to i mírné přijetí
Přijdou si jako lidé i mimo tento text
Vždyť já o nich tak uvažuji
A proč když jsou jen shluk písmen
Musí se všichni tak neskutečně mačkat
Adam Borzič
III.
Zahání každý den exodus.
Žalují každý den exodus.
Nechtějí vidět exodus.
Někdo jim vnutil, že jsou sami.
Sami se jednoho dne probudili na planetě.
Přistihls je
při samomluvě, samohaně, samochvále.
Nakonec ten samožer se spoustou hlav,
hlávek zelných, stojí sám sobě v cestě,
máchá vidlemi, palcátem, Smetanou,
zaklíná se i svatými, a z prdele mu uniká plyn.
Přistihls je,
vypínají kozy, kojí o sto šest vlčata,
mění se v hordy morčat a krys, prosí o klystýr,
sní o čistokrevném kraji, o makovém koláči
a krajáči mléka, o řekách piva a kančích hodech.
Přistihls je,
jak se bojí minaretů, sousedů,
zdravého rozumu i citu.
Strach z nich dělá zlé mravence.
Přistihl ses.
(ze skladby Dějiny nitě)
Potmě
Uprchlíci nemůžou za vase posraný životy
Uprchlíci nemůžou za vase posraný životy
Ztracený iluze v pevnosti Evropy
Uprchlice nemůžou za tvuj posranej život
Postavenej z předsudků a pokřivenejch hodnot
Chceš nenávidět lidi jen protože jsou jiný
Ve vlkhkejch snech se vidíš jak je střílíš
Obviňuješ druhý vůbec nevíš jak to chodí
Kdo nosí čí kabát kdo si za čím stojí
Absence myšlení jiní ti definují cíle
Katalogy lidí který je třeba nenávidět
Nechal sis namluvit co si máš myslet
Na co se dívat a co vlastně vidět
Vyprávějí ti vymyšlenej příběh
Imaginární okovy koncepce národa
Díky státu jsi zapomněl co je svoboda
Svoboda to jsou svobodný lidi
Tvůj hrudník ostnatým drátem oplotili
Jak se žije když umíš jenom nenávidět
Když přeješ lidem smrt a přeješ si je střílet
Migrace je otázka života a smrti a ne nějakej výlet
Jednou se budeš divit že tě nenávidí
V jejich srdcích Nezbylo místo pro cit
po tom co viděli jejich oči
Utopils jejich lidskost a soucit
V moři předsudků utopils jejich soucit
Fašistům jednadvacátýho století se říká slušný lidi
Český mámy svý děti vyzbrojili
Touhou po stavění zdí
Pokojíčky vyzdobený spektakulární lží
Polib mi prdel s jakýmsi státem
Až dneska večer usneš oplotím tě drátem
Nechám tě žít v soukromý totalitě
Tak si to chtěl Nebo jaks to myslel
Když si říkal že bys je střílel
Potmě
Zítřky
plaveš do evropy za lepším žitím s gumovým projektilem místo srdce
tak chutná svoboda když se to trochu zvrtne
šetři s příštími tempy pro tebe už není žádný příště pro tebe je jenom spáleniště
ostnatý dráty a pár kousků děravýho oblečení
tohle jsou lepší zítřky ke kterejm se svět změnil
španělsko, řecko, thajsko, venezuela, amazonie, ukajina
tisíce co si vysnily svět jinak
svobodná evropa má válku přede dveřmi
i počítačová generace začíná věřit že se v ní doopravdy umírá
děti končí se zabíjením kulometem v online hrách
hází dlažební kostky na tlustý policajty
na majdanu začala párty po který se bude dlouho uklízet
seš vyčerpanej posledních pár temp vím že chceš přestat plavat
ale na tomhle světě není břeh na kterým má cenu zakotvit
Potmě
***
jakým právem zavíráte za ostnatý dráty
kluky a holky jako jsem já
a co jim řeknete až se zeptají co je to ta vaše pravda
láska a svoboda
otevřu si v chorvatsku dvouhvězdičkovej hotel
a až přijedete s celou rodinou a taškou plnou konzerv
až usnete
oplotím ho ostnatým drátem zatímco se vám bude zdát o moři
a zeptám se takhle jste to chtěli
pevnost uprostřed evropy všechny sny oplotit
ostnatým drátem
sny kluků a holek co chtějí prostě jenom žít
milovat jíst zmrzlinu a občas něco vydělat
jako my všichni
jakým právem je zavíráte za železný dveře
s nápisem chcípni
chcípni evropo plná slušnějch bílejch geneticky svěžích
lidí kteří by se měli množit jenom mezi sebou
chcípni evropo chci tě vykuchat otevřít
a nechat holky a kluky ať si jedou
kamkoli chtěj
Potmě
***
Zákopy ve stehnech díry po těle
Padají do nich bezvládné údy
Kolemjdoucí děvky s mužskými rysy
Znemožnils pohyb
Ty ještě dýcháš?
Zavřeli oči nad mrtvými dětmi
Propíchali kondomy Rozprodali zbraně
Spojili dlaně na hrudníku
Ty ještě dýcháš?
Pamatuju si seriál Vražedné pobřeží
Hlavní postavu v květované košili
Kam pohřbili děti
Které se nám stydí ukázat
Už jen vydechuji.
Plujeme na lodích beze dna
Ve vestách které propíchali
Nenarozené děti bohatých evropanů
Pšššt. O tom nemluv.
Potmě
***
každý osmý čech by se přestal stýkat s člověkem, u kterého by propukla psychická porucha
rozbité věci se odkládají ke kontejnerům na rohu Dejvické a Václavkovy
lampy bez vypínačů
skejtbordy bez koleček a děravé oblečení
kolem nich prochází lidé a každý osmý sáhne na lampu
a představí si
jaké by asi bylo mít ji v pokoji
ale každý osmý čech nemá pokoj do kterého by ji dal
přestože osm nejbohatších čechů vlastní majetek v hodnotě
419 200 000 000
můj židovský přítel si vzal muslimku jménem sára
když umřela vrhl se na meditace
čeká v sedě až si pro něj přijdou fašisti jednadvacatého století
říká se jim slušní lidé
každý druhý čech by oplotil pokoj který nevlastní
ostnatým drátem
a uprostřed toho pokoje tiše a spořádaně žil
šťastně až do smrti
všech ostatních
Potmě
***
Říkají, že uprchlíci se sem nevejdou, zatímco v praze stojí stovky vybydlených domů.
Říkají, že jim vezmou práci, kterou jim stejně vezmou stroje.
Říkají, že je budeme muset nakrmit, zatímco supermarkety znehodnotily tři tuny jídla.
Říkají, že nám budou diktovat, co si máme myslet, zatímco jim to diktuje zprávařka na nově.
Říkají, že budou krást, zatímco jim nabíhá další tisícovka na exekuci.
Lobotomie kapitalismem.
Dalibor Maňas
Apokalypsa
Přes vězeňskou zeď
valí se mraveniště
jako vlna imigrantů
ze kterých i ti slušnější z lidí
mají neodůvodněnou paniku
Všichni ti ustrašení zmrdi
co místo mozku zapínají
svou ustrašenou, rozklepanou
euro optimistickou prdel
srocují se do stád vykleštěnců
Nalézat vzájemnou úctu
v časech před spravedlivou
apokalypsou ti zpohodlnělí
egoisté nedokážou. Než se
stačí svou blbostí navzájem
utlouci – smázne je třetí svět
A pravda tak zas na chvíli
tak silně vypluje na povrch…
Hovno Amerika, Rusko, soudruzi
Zaklínadlo průměrnosti
už bude mimo tento svět!
Dalibor Maňas
Úplně mimo
Ty huso, s mozkem přelepeným
k rozehřátým stehnům
co ulice míjíš zahleděná sama do sebe!
Ty že máš strach z imigrantů…?
Vždyť by tě sousedé od vedle
přejeli klidně v křoví u parku
Nevšímáš si roky
co se kolem tebe děje
Chováš se, jako by svět
byl jen naplněním tvé touhy
místo aby ses starala
o pravou povahu dění
Naletíš usazeným debilům
ale než si spálíš prsty
udusíš v navoněných papírových
kapesnících zbytky úcty
Ty že se těch ubožáků
ze člunů bojíš?
Bořek Mezník
Nemám mít rád uprchlíky ? Běžte do piče...
Dlouhý leta
jsem žil
ilegálně na Západě
dávno než jsme byli
členem Eurošaškecu
nikoho to nesralo
pletli si mě s Čečencem
říkal jsem jim
u nás se Vašek s Vladem
domluvili
a bylo po srandě
my na to střílení moc nejsme
porvat se v hospodě
to jo
armáda je u nás akorát
dobrá na tunel na prachy
zprznil jsem cizí geny
slovanskou zběsilostí
dvě dcery je hrdě nosí
tisíc kilometrů daleko
kamarádil jsem s těma
co utekli ze svý země
na milion způsobů
u stolu bylo barevno a veselo
jednoho gerilovýho Kurda
jsme dostali přes zelenou čáru
do Němec
a pak dál za zbytkem příbuznejch
který nestačila turecká armáda pobít
velká část mý rodiny se po 48
musela zdejchnout jinam
byli jsme buržuji
děda zůstal a tak ho šupli
na Jáchymov
umřel když byla
máti v pubertě
další část se zdekovala v 68
a pak v osumdesátkách
sestřenice
milovaná jako sestra
dneska sama pomáhá
uprchlíkům
no tak teď jsem třeba Čech
ale často se tak necítím
když má cizinec peníze
máváme
když má holou prdel
hrozíme
mám rád svou hroudu
a Frantu Gellnera
ale v příštím životě budu
třeba Číňan
copak na tom záleží ?
praotec Čech a jeho parta
jsou tady taky náplavy
tak vo co de ?
člověk je buď dobrej nebo zlej nebo blbej
to je jediný
na čem záleží
koncentrace kokotů je všude stejná
jediná kultura je ta lidská
a jedinej národ jakmysmet
jako celý lidstvo to máme
všechno jen
ve svejch rukách
jestli se budem chovat
jako čuráci
nebo ne
konec hlášení
Magdaléna Šipka
Dovolená
Dnes nic
a slunce zítra
rozpuštěné filmy s meruňkou na tváři
vyříznu ji opatrně jako bych malovala tvé mateřské znaménko
po špičkách přistoupím k tvé posteli
tehdy, když sníš, důvěřuješ gazelám
roztrhané podšívce kabátu
čekáš tu na vlak
nebo na ptáka s ohnivými křídly
kdy už tě dopravíme doprostřed pustiny
kde jako v obřím kině
písek bude hltat barvu tvých rtů
vrásky kolem očí stočí kaktusy do smyček
ještě ráno z písku sejmeš svůj životopis zřítelnicí oka
spolu s vystřízlivěním vkročíš do zdí rodného města
žebrák jen šeptne tvé jméno
a zpopelaví tvé šaty
a běloba kůže vykřikne
jsem to já
ten, kterého jste neznali
Magdaléna Šipka
Anděla
Dnes nic
a slunce pozítří
skrytá mezi pytli s obilím
jen zůstat na živu
skrytá mezi vlnami těl
jen vnést cit do tváře Anděly
zas staneš se číslem
ne na seznamu spalovny
na seznamu banky
šátky a vějíře
mořská pěna a benzín
šátky a vějíře
ubytovny a zkušební lhůty
šátky a vějíře
vítr a uragán
rozpusť si vlasy
přines si štětec
zůstaň chvíli bez pohybu sedět
je černá je zelená
jsou písmena nehybnosti i slitování
hladovíš po troše sýra
u pobřeží potápějící se kolébky
kde trosky galejí a divadel šeptají
příběhy minotaurů a splašených býků
zahal si tvář
před zběsilou kalkulačkou Europy
zatanči před Andělou Nibelungů
vypros si teplou deku nebo půlku království
šeptej do uší divokým koním před usnutím
je království hradeb a čísel
s bílými knihami se lví hlavou
bez těla
Magdaléna Šipka
***
Dnes vše
a zítřek bez sluncí
dupání, přidušené hlasy
vypalte kulturu měsíce
vypalte oblohu modlitebních koberečků
vypalte tisíc salv do uprchlických dětí
znovu otevřeme Terezín a Treblinku
vzkřísíme černé lordy a Čachtickou paní
z krve zahalených povstanou znovu kameny našeho národa
lev ke své síle potřebuje štíhlé krky gazel
broď se v bahnu své tíživé všednosti
namaž si zas rohlík a zkus dofuňet k obrazu cizího štěstí
v erbu Benešovy dekrety a vysídlení do ghett
když píšete jen potmě bez sluncí písmen
jen z bouchání do stolu a zpocené znuděnosti
z temnoty kuje se jen bojový ryk skřetů
jen železnou tyčí do školních lavic vytlučené krátké a delší rýhy
Tehdy když křídloruká múza spravedlnosti rozpřáhla paže jako kyvadla
mezi nádobou s peřím a nádobou s lidskou duší
tehdy se vznesl pták Ibis do nebe
Abraham vystoupal na horu Moria
odevzdal se důvěře v novou zemi
nalezl místo, kde oběť syna zastoupí oběť berana
nalezl jemné větve křoví, které skrývají zastánce
které vzplanou pro pláč a nářek dětí otroků
nářek těch co pálí cihly pro komnaty bez lidí
sečtěme, sečtěme pole, louky a čapí hnízda
našich faraonů
a prázdné poličky lednic matek
pak černý had jak dým nad vařící vodou
zahalí busty mužů
zpopelní poslední zbytky vlasů jejich něžnosti
zapalme peří Ibise
zapalme důvěru Abrahamů
zapalme už sarkofágy svých prokřehlých hrudi
zapalme bezradnost mešit
pal a pal a z popela
nezbude než smísit znova neolitická města
slít znovu oltář z ledu s bloky kamene
na kterém bude znovu
rozsápán kudrnatý běloučký bůh nevinnosti
soumrak se proplete mezi mučicími nástroji
k budování vlasti jako plánu přežití
poradní hlas zavyjí stíny vlků a livjátánů
ti, které jste odsoudili ze znásilnění vašich dcer
jsou spolu se svým panictvím navěky uvězněni pod přikrývkou moří
přitisknutí k proděravělým formulářům
a dcery jak princezny zamčené v nedostupných věžích
češou si dlouhé bílé vlasy čekání na slunce
a pouští košíky milostných básní
sešlému stovlasému starci
víru v něj jim do zavřených víček
šeptala přiopilým hlasem vaše utajená láska
zazděná před světem
Karel Škrabal
České prdele
Bojíme se uprchlíků
ještě dřív než přišli
Bojíme se islámu
a dávno potratili Boha
Věříme v něco
je to smrádek z Temelína
Bojíme se o vlastní prdel
Nastavujeme Putinovi
Nastavujeme Putinovi
Na východní Ukrajině
v krytu s vlastní mámou...
S vlastními dětmi
na nacpaném člunu...
Představ si to
Když čmoudi pláčou
srdce nebolí
Za zvýšení minimální mzdy
podřezat si větev
Vlastní prdel
prodat Agrofertu
Prolomením limitů
ztratit střechu nad hlavou
Na mučení do Číny
poslat Krtečka
Mrdat angažovanou poezii
Nastavit Putinovi
Stanislav Caha - Hyena
Běženci spiklenci
Když se cpali utopenci
prchli strážcům utečenci.
I semkly se složky v jeden šik,
už jede akce Uprchlík:
„Tohle je, chlapi, růženec.
Kdo ho nemá, tak to je ten běženec!“
Luděk Navara
Barunka Panklová, Vladimír Remek a uprchlíci
Samozřejmě, že se Barunka rozhodla okamžitě
Jakmile se o nich dozvěděla
Hned přemýšlela, jak jim bude pomáhat
Jak jim dá všechno
Vyprávěla o tom Vladimírovi
Měla pocit, že jí rozumí
Byl tak tiše
Později zjistila, že je už dávno na ambasádě v Moskvě
A ona
Mluví už dlouho jenom s prázdným skafandrem
Tak o tom řekla Václavu Bolemírovi
A ten se smál
Choval se nemožně
Jako skoro vždycky
Ha ha ha
Skoro hýkal
Ta blbka
Vyrážel ze sebe
Jak to chce udělat?
Ha ha ha
Jak člověk, který nemá nic
Chce dát všechno?
Luděk Navara
Barunka Panklová a sluníčkáři pomáhají uprchlíkům
Viděla, jak táboří kdesi na maďarské hranici
Televize jela v té kavárně naplno
Hned se rozhodla, že jim doveze
Alespoň balenou vodu
Sluníčkáři kolem vysypali drobné ze svých tabákových sáčků
Jeden z nich se nabídl, že vezme auto
Další přinesl deky
Jiní alespoň radili
Kudy jet
Cesty jsou tu od už od války špatné
A ministři dopravy také
Pak vyrazili
Nabrali benzín
A tím to skončilo
Ten vůz totiž
Ten vůz
Byl diesel
Luděk Navara
Barunka Panklová burcuje Čechy
Hned pochopila, o co jde
Barunka na to měla čich
Ví, že Češi mají dlouhé vedení
Nedojde jim hned, že by měli pomoci
Uprchlíci jsou přitom tak bezbranní
Barunka taky
Ale umí alespoň psát
Napíše výzvu velkými písmeny
UPRCHLÍCI POTŘEBUJÍ POMOC
Jde ji přibít na vrata Pražského hradu
Aby to všichni viděli
Protože Pražský hrad je Pražský hrad
Jenže kolem těch vrat
Už léta chodí jenom turisté
A prezident
Ani jeden z nich té výzvě neporozumí
Ačkoli prezident by mohl
Barunka pro jistotu na něj zazvoní
Říká: UPRCHLÍCI POTŘEBUJÍ POMOC
Pak ještě jednou
Protože prezident mlčí
Stojí tam ve flanelovém nevkusném pyžamu z Číny
UPRCHLÍCI POTŘEBUJÍ POMOC!
Ale prezident se jen dívá
Barunka si začne připadat trapně
A pak
Prezident na ni poštve psa
Luděk Navara
Uprchlíci v Ratibořickém údolí
Utábořili se nedaleko od splavu
Byli ze Sýrie
Lidé se na ně mračili. Mužům říkali černí myslivci
Asi proto, že měli tmavší pleť
Také v tom mohla být nějaká vzpomínka
Místní kritizovali především ženy
Vůbec se na ně dívali skrz prsty
Na všechny
Dokud jeden mladý Syřan nezachránil děťátko
Které se náhodou topilo ve slavu
Hodila ho tam bláznivá Viktorka
Syřané byli najednou oblíbení
Jenom Barunka Němcová se trochu zlobila
Hned přemýšlela, kolik toho bude muset
Ve své knize
Přepsat