Na setkání s básnířkou a performerkou Janou Orlovou (* 1986) se nezapomíná. Performance, vizuální sdělení, a poezie, sdělení slovem, jsou pro ní dva rovnocenné způsoby vyjádření. A dělá "to" zároveň. "Raději než v galerii performuju na undergroundových akcích, obecně v neuměleckém prostředí. Umění by se s konečnou platností mělo sesadit z piedestalu exkluzivity," říká.
Teď si hraje s lebkami. Umístí si je před obličej, nosí je po kapsách. Při čtení v Uherském Hradišti, kde nyní žije, vytáhla játra a dávala je všude možně. Mně mrskla jedno játro na pleš a druhé za košili. Jindy tak různě vytahuje mušle...
Když mi psala věnování do své sbírky Čichat oheň, nestačila jí na to propiska. Použila červené víno a říkala, že nejlepší by byla krev. Přijměte pozvání do poetického světa Jany Orlové.
***
Po zimě ještě měla
ztuhlé maso
když ji roubovali do dřeva
ručně
Žádné zranění
které by stálo za řeč
a šeptání dlaní
puklinou
Prababička stojí u okna
a čeká milence
Prababička čeká milence
a nosí vodu na oheň
Prababička čeká milence
a její manžel spí
Na statku je všechno v pořádku
***
Špínu nikdy neutírám
a tvoje prsty nelámu
Každý musí čekat
co zbyde
***
Když na to mám chuť
jdu stříhat ovce
***
Noc, kdy jsem sama
a bojím se lokálního umrtvení
procházím se po jeho bytě
V ústech chuť oceli
***
Miluješ pokrok
Miluješ úhlednost
Jsem jiná generace
Mám ráda retro
Mám ráda špínu
Neznám žvýkačky Pedro
Nezažila jsem komunismus
Jsem jiná generace
Můžu se vymezovat jsem vůči konzumu
Jsi jiná generace
Ale šukáš skvěle
***
Co ze sebe nesmyju
to jednou vlnou
seškrábu