Karel Škrabal (* 1969) je provozovatelem stránky Nedělní chvilka poezie.CZ. K níže uveřejněnému bloku poezie uvádí:
"Posledních čtrnáct dní v březnu jsem se se svým starým obytným autem, kamarády z Brna, ale i s partou kolem Vítrholce, motal po jižní Moravě, hlavně v Podyjí a na Mikulovsku. Také jsem byl poctěn možností strávit týden v Mikulově v rámci projektu Čtení Mikulov, který vyvrcholil společnou akcí v Národním domě na Náměstí v Mikulově, kde se konalo autorské čtení mé a sedmi přátel. Velmi si této možnosti vážím a děkuji ta ni. A díky Čtení Mikulov a jeho organizátorovi Petru Šestákovi vzniklo i těchto pár básní. Vyhlížet jaro na samém jihu Moravy je fajn, hlavně když se ho nakonec dočkáte. Vždycky tu bylo krásně, ale teď to tu začínám mít i rád."
(Foto: Krista Kašpar, druhý snímek je ze čtení v Národním domě)
Bítov
Bítov zezadu
zvedl náladu
Na břehu Jezírka lásky
Pár siláckých keců
Cestu do výčepu
fialově lemuje
jaterník podléška
Svět je přesycen příběhy
Svojí poezií se převážně snažím
zachytit pocit
Cornštejn
Přijeli jsme dobýt váš hrad
nebo alespoň ojet starou
předsedovi hasičů
Chlapi tam vzadu je místnost
kde si můžete zapálit
Děkujeme
ale my jsme všichni nekuřáci
Šafov
(z obecní kroniky)
Po roce 1918
kdy vznikla Československá republika
a uzavřely se státní hranice s Rakouskem
ochromil se obchod obyvatel Šafova a Rakouska
přetrhla se síť trhů
a obyvatelé městečka chudli
Upadal obchod a řemesla
nastalo vystěhovalectví
Ve vesnici byla spousta prázdných domů
zejména židovských
V těch se dočasně usazovali čeští lidé
kteří se vystěhovávali z Rakouska
Nenacházeli tu možnost slušné obživy
proto se po čase stěhovali dále do vnitrozemí
Česká menšina se pomalu zvětšovala
ale žila v chudobě
protože nevlastnila půdu
Po mnichovském diktátu obec opustilo české a židovské obyvatelstvo
Po ukončení 2. světové války došlo k vysídlení německého obyvatelstva
a k dosídlování obce českým obyvatelstvem
V současné době má v obci trvalé bydliště 173 občanů
více než polovina lidí produktivního věku jsou dlouhodobě nezaměstnaní
Téměř třetina lidí je důchodového věku
V neděli v poledne po vsi volně pobíhali dva psi
patřících do kategorie bojových plemen
zatímco jejich majitelce osahával
na veřejném prostranství prsa mladík
s provokativním výrazem v obličeji
Takovej klasickej mladej arogantní vychcánek
Bylo po mši
hospoda neotevřela
A v kostele
opřená o smeták
mluvila už jen uklízečka
Podyjí
Roztahuji první zónu národního parku
a nacházím bod G
v místě hradu Hardegg
Pak až do Vranova nad Dyjí
žasnu nad krásou Podyjí
První den v Mikulově
Kristýna se s každým zná
Nikdy jsem to tady neměl rád
Město protivný a zlý
jak vinaři za bolševika
Ona jde s šarmem a úsměvem
já jen brblavě dokola opakuji: Dobrý den
Bavíme se s každým vocasem
Teď zdravila se i s městským policajtem
A když kolem projela pohřební služba Chromý
říká mi, že také on je dobrý
Pohřbíval babičku
Pod Kozím hrádkem u sklípku
kde jsem před 27 lety sbalil svoji ženu
ptám se: A kde bydlí Grebeníček?
Mávne rukou kamsi do prdele
a radí mi, ať se jdu raději podívat do lomu
Některé věci se od té doby v Mikulově nezměnily
ale nabídka služeb je nesrovnatelná
Pobyt
Mám pobyt v Mikulově
Nikam nejdu, ani do hrobky, ani do muzea
ani na židovský hřbitov za dvacku
Zůstávám v penzionu města Mikulova
Mám pobyt
Mohl bych si půjčit kolo a někam vyjet
Počasí je krásné, okolí atraktivní
Ale nepůjčím si nic, zůstanu tady
Mám pobyt
Paprsky slunce se třpytí
ve sklenici bílého vína
na balkónku pokoje číslo 14
Manželka se mě ptala
zda je k pobytu i strava
Dopředu jsem se neptal
teď už vím že není
Vyrážím pro ni po setmění
Svatý Kopeček
Na Svatý Kopeček jdeme
uctít tam chceme
nejvyšší obětí
Bohyni Poezii
Padáme na kolena
na vápenec zas naše stíny
Plameny pochodní svítí
na cestu poslední
Za chvíli přijde příkaz
přímo od Ní
Stojíme v kruhu
Zvedne se vítr
Uprostřed Kateřina s Filipem
Každý v dlani pevně velký nůž
Z děr vyletí netopýři
Než popadneme dech
navzájem uříznou si hlavy
Sem tam někdo vyjekne či omdlí
ale ti dva stojí pevně dál
Za vlasy drží hlavu své lásky
v druhých nože zarudlé
Do toho všeho vyje
novej Daliborův pes
Pak strčí jazyk z hlavy co drží
sami sobě do pusy
Políbí se dlouze a něžně
Až uprostřed noci
rozkvetou na celé Pálavě třešně
Bílé kameny od krve
a na ně se zhroutí postavy
strašlivého rituálu
Zastaví se čas
i srdce všech
Je temné ticho
V dálce projel autobus
Ale všechno jednou končí
už jdeme dolů na pivo
Zprvu tiše, pak rozproudí se hovor
Prý vypadalo to jak horor
Hlavy Filipa a Kateřiny
ráno najdou kolemjdoucí
v poslední strouze za městem
Těla roznesou po kraji dravci
U Švandy a V Lese
rychle zapomene se
jen Knihkupec boží
nikdy nezapomene
A Poezie, ta nenasytná mrcha
už hledá si dalšího cvoka
Náměstí
Ulice co se jmenuje Náměstí
Náměstí co nemá jméno
Mira chlastající u odpadkového koše po nás řve:
Vyser se na něj, běž za manželem
Ivana jde pro děti do školy
já na znojemskou do Slovácké
Tradice není uchovávání popela
ale předávání ohně,
stojí na zdi
Učitelka výtvarky
táhne městem s flaškou v ruce
Letos je to třicet let od revoluce
A ukrajinský personál cítí potřebu omluvně vysvětlovat
proč má majitelka hospody nad výčepem plakát s Václavem Havlem
Krajem vína
Chlap cukající se
před reprákem
s velkým psem na vodítku
Pes se drží
Jak se smaží
na Podluží
A kdo vaří
pod Pálavou
Krajem vína
na boty se lepí
peří
Zatáčka
Kolik je po celé zemi takových míst?
Můžeš se pokusit vloupat do obsazenýho domu
Vyrážet otevřené dveře nebo větrat zavřenými okny
Můžeš lízat piču paní radové v protisměru
Nebo nemusíš dělat nic
Ale taky můžeš postavit vlastní chrám
Třeba v zatáčce
Neděle
Dál?
Tady už nic
Pes nemůže za to
kolik stál
Skončila iluze
Jede se
Pryč
