Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Štěpán Alexander: Vibrace pokojových rostlin

neděle 5. listopadu 2017

Štěpán Alexander (* 1995), Brno. Osobitý tvůrce poezie, povídek, krátkých her, saxsofonista, hudebník, grafik, návrhář plakátů na plechovky od piva, divadelních inscenací, přebalů LP a tetování, barman a příležitostný herec.
Sám sebe definuje jako chlapce, co blbě čumí do regálu s cigárama a nemůže si vybrat. Vyžívá se ve zvláštních náladách, hledá pozitivní naladění v oplzlostech a občas na baru loví bobříka mlčení a čmárá přitom podivný věci na podtácek.
Má rád: kočky.
Nemá rád: nácky a sucho v puse.
Může přenášet: psychické problémy.


(Tento blok připravila Bernardeta Babáková)


















Svátečně prznit


Chrlit
Chrlit
Chrlit
Chrlit lidi na náměstí ke stromečku
Všechny děti, ještě nebyly řádně ušlapány
Jejich nohy, malé ručky, třesoucí se
Všehochutě v jejich hlavách, nebyly ještě potlačeny

Vraždit
Vraždit
Vraždit
Vraždit lidi na náměstí u stromečku
Jejich děti mačkají spouště samopalů
Třpytících se hvězdičkami a
Na hlavách jim růžově blikají rohy

A měsíc se skryl za oblaka
A oblaka zas za neprodyšnou vánoční hněď
A tati, bude mít ty velký zuby nahoru?
A budou mít všechno, slušní lidé v česku pijí hlavně kofolu
A zazvoníme zvonečkem, aby pochcípali uprchlíci -
za naši milouš, tradičně křesťanskou, vánoční kulturu.





***


Došel do divnýho města
Do města, kde byli divní týpci
Úplně normální
V první zaplivaný hospodě  mu plivli do piva
A on ze sebe večer vyplivl zbytky zrcadla
Co se mu rozbilo v hlavě
Mazlavě chytlavá melodie
Zvonících kousků skla
Mu rozkládala vzpomínky
Nebylo jasný, jestli si třeba
Všechno nevymyslel
Jestli si nevymyslel
Všechno
Bylo divný





Měsíc ráno


Včera mi volal -
Měsíc
Ptal se mě -
Co mě chtěl?
Já jsem neřek
i neblb
Jinak jsem všechno
zapomněl





***


Ve směru jízdy
Kachličky
Třesou se závistí

Místy třetí třídy
Světla, prach, i lavičky
Nemísty, kde hlavu ti vyčistí
Saponátem, prachem, žíravinou
Polem, lesem, naskrz Lídou
Nítřít nouzi s bídou
Ale kartáčovat
Prachy příjdou
Jak léta, i minuty plynou
Zimy se pak vlečou
Litry chlastu tečou
Prach i prachy za svý dostanou -
Vemou náhradní klíče -
Naschledanou, pak dveře zabouchnou
Společně s potem, močí, někde
V hajzlu zatuchnou

Semafory, velkoměsta, žíraviny
A kachličky – závistí vybuchnou





Mění (nadpodzemské)


Mění měním
pod Měnínskou membránou
spíš poblíž, ale i tak
spím dnes s nepannou
Zamanout si něco a pak to udělat
nebo si nalít deco a pak se udělat
A pak to udělat
Že život se usnadní žitím
Není to tak mermomocí daný pitím
Na ulicích potkávám mormony
ranní blití
Pod peřinou potkávám hormony
není zbytí
A že nezasek jsem se
asi jsem E.T.





***


Stopy v prachu
Němý maraton
Fouká vítr a
Žene je dál
Žere je svědomí
Kráčí popelem
Pouští
Každý sám
A slepý
Jednookých král
Co dá
To se mu nevrátí
Co se mu vrátí
To dá
Protože
To už nepotřebuje
Nevidí
Musí dojít za obzor
A pak další
Snídá mlhu
Cigára svačí





Vibrace pokojových rostlin


Vibrace pokojových rostlin
rozdmýchává okenní prach
Rezonují bílé rámy
Kolem se šíří
neznámý strach

Dusí se drobná zvěř
Mrtvou hmotou je
poset ten keř
Stěny praskají
a omítka padá
Už zoufalou touhou
touhou po zoufalém útěku
déle se netají
Končí:
ve sklenici s vodou
v koberci
vysavači
setřena houbou

Místností se šíří příjemný zvuk
Mír





***


Kostky smetany
Na dně šálku s černou kávou
Hlavy ládované dynamitem
Ctěl by si se přes to přenést
a říkáš, že fakt, opravdu úplně
přeze všechno
Leda by jsi se postavil na hlavu
a zatáhl břicho
Slízneš akorát všechen rozpuštěný cukr
až tvý zuby zčernaj
Už není z čeho čerpat
Tak zatáhni za provázek
co ti čouhá z ucha