Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Michal Zemánek: Zatnout zuby a každý den znova

neděle 19. dubna 2015

Tvorba Michala Zemánka je rozeseta po internetu jako suché listopadové listí. Pár taktů jeho poezie se objevilo i na Blogu o schizofrenii. Narodil se 25. ledna 1968 v Ostravě. Píše básně a divadelní hry. Po maturitě na Střední ekonomické škole v Ostravě v roce 1989 pracoval jedenáct let jako pošťák, od roku 2000 je v invalidním důchodu. Verše píše od šestnácti let. Žije s matkou a dvěma bratry v rodinném domě v Ostravě-Michálkovicích, zajímá se hlavně o zahradu, ping-pong a cestování, stojí mimo jiné na webu http://michal-zemanek.blog.cz.


Vydal básnické sbírky: Mozaika (1992, umělecké centrum Chagall Ostrava), Nultá hodina (1994, umělecké centrum Chagall Ostrava), Dvě strany (1996, firma AKS Ostrava), Verše za bílou oponou (1998, umělecké centrum Chagall), Verše do kapsy (2004), Osmnáct obrázků (2007), Umělé květiny (2014), Marnivý host (2015). Napsal také řadu divadelních her: Sekaná, Velká dáma v cukrárně, Nevšední slavnost, Smuteční slavnost, Večer dvou aktovek Stůl a Televize, Nedělní odpoledne, Modrý pokoj, Jak jsem zápasil s větrnými mlýny, Austrálie, Koupaliště, Divotvorný les aneb O bezcitnému lékaři.
















Povídka


Učitelka učí látku, která nikoho nezajímá, nebaví to ji ani žáky ani pana ředitele, nikdy to nebudou potřebovat, mohla by je naučit něco lepšího, ale osnovy jsou osnovy a inspekce je inspekce, strana je strana, přijde domů, doma má nemocného syna, babičku a tchyni, vaří, myje nádobí, uklízí, myje okna, pere, pláče, je už ji padesát let, nemá jinou možnost, tak zatne zuby a každý den znova.





Postavy


Potkal jsem dvě silné postavy,
dva silné známé obličeje,
doufal jsem, že mě podrží,
že mě pohladí,
ale síla, naděje, radost brzy vyprchá,
ale já nezůstanu stát před
rozvodněnou řekou, chci přejít  na druhý břeh, přestože není blízko žádná lávka, žádný most, seberu trochu své vlastní síly, aby toho nebylo dost, vidím někoho, jak k nám rychle spěchá a na dveře nám buší, otevřeme přece -
- přece nejsme hluší,
je jaro a slunce opírá se do kaluží
a každý musí vrátit to, co dluží.





***


Našel jsem starý obraz,
vytáhl jsem ho ze sklepa
a pověsil jsem ho do svého pokoje,
aby mi dal sílu, pár krásných chvil,

ale při poslední návštěvě
mně ho někdo vzal,
ale ta síla zůstala,
přestože nevím,
jak se ten obraz jmenoval.

A dodnes mě ta síla podepírá,
nešlo ho ničím nahradit,

nehodilo se to,

na stěně po něm není díra.





Černobyl


Dnes slunce procitlo jen na chvíli
škvírou mezi dvěma radioaktivními mraky
a byl poprask, poprask najednou,

všechny nás ten den pálila kůže,
na naší zahradě okamžitě zčervenaly jahody, jedna z nich byla zvláště vábivá a rudá, každý po ní toužil i já, abychom se jich mohli rychle zbavit.





Strýček


Jsem sám,
nemám co  na sebe,
má země hoří,
nemám vodu
ani chleba.
Přijde zachránce
a vysvoboditel -
-  známý strýček
ze západu,
pomůže mi,
nasytí mě,
najde mi práci,
dá mi peníze,
omluví jednu chybu,
omluví i druhou chybu.
Na chvíli je to krásné.
Tak si mě koupí
a pak začne poroučet





***


Trocha smutnění zbyla mi pro vás,
za všechny zážitky,
krve vzorky
a vroucí polibky,

odlitky slávy,
co pro tebe vzňala se,
když střecha hoří,
ubývá na kráse.





***


Můžu dostat cokoli-
pikovou dámu
i pytel cukru.
Chtěl bych si jen sáhnout.
Kdo mi to dovolí?
Mé slzy nejsou,
tolik smutku.





***


Loď je velká,
samé stíny,
plujeme sami,
tolik špíny.

Osudy bez srdcí končí v moři.
Nezůstaneme spolu,

voda hoří.





***


Můj čas se ztratil.
V nebi není místo,
musím čekat na samotu,
dlouhý okamžik těch nejhorších jistot.





Květina


Byla jsi krásná,
červená,
modrá,
žlutá na povel,
někdo tě ulomil,
někdo tě pošlapal.

Žádné odvolání.

Všechno je,
jak má být.





***


Jsou malí,
špinaví,
smradlaví,
umaštění,
uštěpační,
jízliví,
podlízaví,
zlí
a nepřátelští
a hodně přátelští,

a co já, a co my.





***


Vyměnil jsem své ponožky,
vyměnil jsem si trenýrky,
vyměnil jsem rukavice,
vyměnil jsem kamarády,
přítelkyně a přátele,
změnil jsem své názory,
změnil jsem své oblíbené jídlo.

Je toho dost.
I tomu se říká život.





***


Lásku jsem proměnil za lásku,
lásku jsem proměnil za bolest,
jistotu jsem proměnil za milost,
milost jsem proměnil za strach,
strach jsem proměnil za jistotu,
jistotu jsem proměnil za práci
i tak se můžu životem nést.





***


Ten čas tak letí,
neděle, pátky, soboty,
červny, srpny, listopady,

Já vím, ty pořád něco říkáš o bolesti,
a  nevíš, kdo je tady.