Dnes nepřinášíme "jenom" básně, dnes přinášíme zápisky a výpisky básníka. Martina Stöhra. Sám autor je uvádí takto:
„No jo, Martine, my ta tvoje čtení známe!“, říkají mi někdy sarkasticky kolegové z literátského bratrstva. Naráží na to, že když už se někdy někam pozván musím autorsky prezentovat, vždycky se nějak snažím vykroutit z toho, abych opravdu četl, recitoval své básně. Nejsem prostě typ na melos a patos, i když si pěkné a procítěné četby u těch, co to umí, velmi cením. Na většině básnických čtení jsem se bohužel nesoustředil, měl pocit, že si básník, jeho verše a publikum nějak „nesedli do figury“ — čest výjimkám! Se sbírkou básní mi bylo vždy lépe o samotě. Přitom jsou ta autorská čtení skvělou příležitostí. Vidět se, promluvit a pomluvit se, zasmát se, opít se, být spolu… K této komunikační situaci se obvykle pokouším přispět (namísto básní) četbou textů z periferie své tvorby, něčeho, v čem čert inspirace tak trochu vystrkuje kopyto. Deníky, zápisky, výpisky, dopisy, e-maily, střihy, textové koláže… to všechno je vhodné! Jistě platí, že pokud má autor umět psát, nejprve musí umět žasnout. Od poloviny osmdesátých let si s přestávkami píšu deníky, v posledním čase už to flákám, jen když někde objevím nějaký zajímavý textový nález, beru ho „do souboru“ přes klávesy CtrlC. I toto jsou stopy mého úžasu a dotýkání se světa, svým způsobem tvorba, i když jsem ty řádky většinou vůbec nestvořil. Pro své únorové čtení v kavárně fra jsem mimo jiné vybral ze 140 stran dokumentu MSWord 14 stran. Tak ať už to visí na vévévé, stejně z té Sítě všichni jednou zblbneme!"
Martin Stöhr (* 1970) je v Brně žijící básník, redaktor, publicista. Pracuje jako redaktor časopisu a nakladatelství Host. Založil vlastní edici MaPa, v níž se věnoval vydávání poezie. Debutoval sbírkou básní Teď noci (1995), která stejně jako následující sbírka Hodina Hora (1998) odkazuje na autorovu blízkost ke generaci spirituálně orientovaných básníků 90. let. Ve sbírce Přechodná bydliště (2004) křesťanských motivů ubývá. V roce 2005 získal za tuto sbírku Cenu Jana Skácela. Svou poetikou je jí velmi blízká autorova čtvrtá sbírka Smích ze snu (2012).
(Foto: Jan Němec)
zápisek
Ve čtvrtek 27. 11. 2003 kolem 17. hodiny
se v Židenicích ztratil pes,
slyšící na jméno Šiva.
Nebe tehdy bylo nízko.
Měli jsme se s mámou rádi.
A tak ses narodil.
Když tatínek nemůže spát,
sedí mu na prsou velký černý a zlatý motýl.
Když motýl odlétá, tatínek usíná a přitom slyší hlas.
„Sypejte sůl Kryštůfkovi na prsíčka.
Jednou mu porostou choupky!
Bude se líbit krásným slečnám...“
(2003)
výpisek
Bůh nemá na vybranou —
musí nám dodat síly
ukázat že ještě neodešel z Karpat!
(Respekt 08/2005, rozhovor s řeckokatolickým knězem)
výpisek
V pokojích studentů jsou štěnice
Praha - Do budovy vysokoškolské koleje Blanice na Jižním Městě se spolu se studenty nastěhovaly i štěnice. Kvůli parazitům musely být už vyčištěny čtyři pokoje. Není však vyloučené, že štěnice přebývají i v dalších místnostech. „Slyšel jsem, že štěnice se drží za tapetami, protože ty tapety jsou dost staré a štěnicím se tam daří,“ řekl Martin Stöhr, který na Blanici bydlí. Sám žádný problém s nevítanými hosty neměl. O štěnicích se dozvěděl od kamarádů a také z plakátu, který vybízel studenty, aby si své pokoje zkontrolovali.
Mladá fronta 02. 12. 2004 (v den mých 34. narozenin)
výpisek
„Báseň by neměla cosi mínit, ale být.“
(MacLeish, amer. básník a kritik)
cucek
***
kestu lizale dyso
žuza i zošbohro
osor vivo!
naze s ňoubom a cestou
přes trh marnosti
báso o ňomu...
Trh marnosti = jedna z přesmyček z mého jména na webovém generátoru přesmyček
rozsekaný nález s diskuzního fóra
Co je to zahnout?
- jit na kafe s jinou
- jit do kina s jinou
- pravidelne telefonovat s jinou
- vyhonit si ho pred jinou
- dotknout se jine
- strcit ho do gumove vaginy
- nechat si ho vyhonit
- strcit ho do jine zeny
- vyspat se s jinou zenou
- milovat se s jinou zenou
- myslet na jinou zenu
Co je to tedy?
nález na ceduli
„Novými přístupy a činy za trvalý rozvoj naší socialistické výstavby. Únor 1990.“
Rozmoklý, hnusný, bolševický poutač opřený u chodníku. Dva rudé pruhy s černobílým obrázkem sídliště. Viděno dnes ráno 25. srpna 2006, cestou do redakce, někde na Cejlu bývala tiskárna, možná z nějaké nástěnky z některé zdejší dávno nefungující textilky.
z korespondence
Po festivalu
„Celou sobotní noc jsme chodili s Vítem Slívou a Petrem Králem z herny do herny, Vít řval na personál, že to je bordel, že nemají minerální vodu Rájec, že tu vodku musí pít samotnou, já jsem sebou prý nosil půlku cihly sebranou někde na ulici a žádal jsem, aby nám ji nakrájeli a udělali steaky, Petr Král vysvětloval kriminálníkům, co jsou to pařížské noci… Pak jsem se poblil a Vit se rozplakal.
Mail od Petra Hrušky, 2006
výpisek
Děti si hrají na oběšeného Saddáma a umírají.
Děti si rozdělí role a přehrávají popravu, kterou viděly v televizi. V posledních dnech se při ní oběsili už čtyři chlapci.
(MF Dnes, 11. ledna 2007)
zasláno
Milan Kozelka mi vysvětluje, jak se stalo, že v jeho textu (Imaginární korespondence Nezvala a Seiferta, podle něj „nejodpudivějších mrtvých básníků“) jsem byl společně s Petrem Hruškou označen za nejodpudivější současné „básnické zjevy“.
***
Teď tě možná naseru, ale řeknu ti, jak to bylo a proč to bylo. Před lety mi ožralej Hruška (kterýho nesnáším a považuju ho za konjunkturálního kariéristu) tlouk do hlavy, že to, co se píše na Moravě je jediný dobrý a geniální. Já na něj koukal jako blázen, pořádně jsem ho neznal, jevil se mi trochu buransky. Hlavně mi přišlo, že se píše hodně nezávadná literatura, která nikoho nenasere, ale každýho potěší. Potom jsem se v archívech dozvěděl, co byl Seifert za hajzla. Najdi si to v dobových novinách kolem heydrichyády. Tenhle kolaborantskej kokot potom přijal několik cen Klementa Gottwalda a taky Nobelovku. To mne knokautovalo. Další věc: moje máma to dlouho inkognito táhla s Nezvalem, kterej si do varů jezdil kurýrovat prochlastanej žlučník (ukazovala mi pár let před smrtí jejich vzájemnou korespondenci). Trochu se prokecla, že jsem levoboček, možná Nezvalův bastard. Fakan zkurvence, kterej napsal Stalina a jiný sračky. A teď to uzavřu: Sviňárny tehdejších poétů a jejich dnešní adorace plus velebení moravský literární scény logicky vyústilo v Nezvalův dopis Seifertovi a Seifertův dopis Nezvalovi. Když mi vesmírná sekta roztřískala rodinu a já přišel o byt a úplně o všechno a v bídným psychickým stavu přišel do Brna a do Olomouce, dostal jsem od tamnějších intošů řádně zahulit. Byl jsem v tak příšerným stavu, že jsem se neuměl bránit a nebýt Andrey, tak už šest let nežiju. Když si tohle všechno skloubíš, nediv se, že nevyhledávám společnost a že českou kulturou a speciálně Seifertovou cenou pohrdám. Já Martine už pět let nečtu žádnou poezii, protože jí nevěřím. To, co jsi četl, je moje (možná zkratový) vyrovnání se s tím vším. Pokud tě to nasralo, vydávat mne nemusíte. Já chci mít hlavně od všeho a od všech klid a občas vyrazit s Andreou do světa na festival nebo na stípko.
Zdravím MiK
(Z mailové korespondence, říjen 2007)
z korespondence
***
Na zpáteční cestě z Brna hrál
Čárlí na foukačku,
střídal různý jižanský
a chicagský styly.
Chlastali jsme lahváče,
ještě mně třeští hlava.
Brněnský publikum
nás přijalo nadšeně.
(Mail od Milana Kozelky, duben 2007)
výpisek
Poezie není ničím jiným než zintenzivněním nebo osvětlením všedních věcí nebo každodenních příhod takovou měrou, že zazáří svou singulární přirozeností, že jsme schopni napodobit jejich taneční kroky a že dokážeme pochopit, jakou roli hrají ve Velkém řádu lásky. Jak se dělá poezie? Člověk prostě všelijak rozsere větnou skladbu.
(Tom Robbin, převzato s blogu Onřeje Lipára, 2007)
from Kozelka
Ponorka = legendární olomoucký hostinec
Karlos = přítel, težce závislý malíř
Plasta = moje středoškolská přezdívka používaná i na vysoké škole
Jednou jsme pařili večer venku před Ponorkou (šlo tam sedět na soklu) a já řekl nějakej vtip o papeži. Opilej Karlos se na mně rozkřičel a mračil se, že se takhle mluvit nemá. Já si řekl, bacha to je nějakej zabiják ve jménu církve. Po pár měsících jsem se ho opatrně zeptal proč tak vřískal a on povídá: Některý věci tady bereme vážně a z těch si prdel dělat nebudeš. Já mu opatrně (protože jsem tušil, že je to ranař) povídám: o Bohu se špatně mluvit nemá, ale o papežovi? Odpověděl: Papež je jako Bůh. To je v prdeli, povídám a on řek Jak v prdeli... a na hodinu usnul. Pochopil jsem to tak, že mu papež prostřednictvím Boha zakázal o sobě mluvit. Pak mi říkal: „Kdyby tě slyšel Plasta“ a já měl hrůzu hned z několika lidí najednou...
(2008)
txt
Srdce není kámen ani ropa. Sice jede na prirodni pohon, ale bez sterku v gzychtu a mastne skvrny v ocich.
(Omylem obdržená textová zpráva , 05. 02. 07 / 03.21)
výseč z rozhovoru
Kdo na mě myslí?
Kdo to je?
Ať ke mně přijde
Ať mne obejme
(Tereza Boučková, vypsáno z LN, 2008)
zahlédnuto
S anotace na artový film promítaný uprostřed léta:
Henri nesnáší svou práci profesionálního rozesmávače pro zvukové nahrávky televizních seriálů. Setkání s kolegyní Orange pro něj znamená novou naději.
rozhlásek
----- Původní zpráva -----
Od: VitSliva@xxx.cz
Komu: stohr@xxx.cz
Odesláno: 22. listopadu 2008 9:33
Sněží!
Kurva, konečně sněží!
sekananá s diskuzního fóra
Vcera som bol na Dylanovi
nasral ma
gitaru ani do ruk nevzal
iba za organom saskoval
ale dobre.
nuz je to cudne
aj ludia hundrali
ze preco to robi?
(Z úryvku diskuze na netu u kapely Živé kvety, 2009)
černý fragment
Na svatbě v Kunštátě panovalo bezuzdné veselí,
hosté jedli petrklíče, házeli sekanou do oken…
Německý bohemista řečnící na pohřbu Ludvíka Kundery
(26. srpna 2010)
nikdy nevídané
Lešany, vzpomínková akce k 100. výročí narození Františka Hrubína
Koná se 17. – 19.září 2010
Pořádá a srdečně zve Obec spisovatelů se Společností přátel PEN klubu
Program:
Pátek 17.9.
17.00 Odjezd autobusu od metra Pankrác
18.30 Grilování steaků
20.00 Slavnostní zahájení večera, přípitek Hrubínovi, poezie v podání členů spolku Litterula
21.00 Promítání filmu Romance pro křídlovku
Volná zábava, bowling
Sobota 18.9.
8.00 Snídaně
9.00 – 15.00 Konference s několika přestávkami na kávu
15.30 Oběd v pizzerii u zámku
17.00 Program pro veřejnost před zámkem, recitace Otakar Brousek st.
18.30 Prohlídka pamětní světničky F. Hrubína
19.00 Promítání filmu Zlatá reneta, grilování /vepřová kýta a krůta/, vystoupení tří písničkářek
Volná zábava, moravské víno a pivo Krušovice nebo Plzeň si každý hradí sám.
Neděle 19.9.
9.00 snídaně /pokoje se musí vyklidit do 11 hodin/
Procházka po památných hrubínovských místech v doprovodu starosty Lešan /domek se zahradou, stráň, kde Hrubín pásl kozy, místní scenérie/
12.00 Oběd
14.00 Odjezd do Prahy
(podzim 2010)
sekaná ze zpráv
***
nejtužší zima u nás
proběhla v roce 1830
vojáci umrzali na stráži
ptáci padali k zemi jako hroudy ledu
vlci přebíhali ze skandinávie do polska
lidé vodili dobytek do příbytků aby nezmrzl
baltské moře bylo úplně zamrzlé takže po něm jezdily povozy
takovou zimu s teplotami minus čtyřicet pod nulou už si nedovedeme představit
(Respekt, říjen 2010)
z mailu
A propos Kozelka: k tomu jsem si prisedl, rekl bych zjara 1980, kdyz jsem se po sichte z redakce Revue Fotografie a stavil se na pivo U Schnellů. Sedel ve vycepu vedle obalky od fotografickych papiru a na nich silnymi tahy Art of Kozelka...
(Mmail od J. Mouchy, únor 2011)
z mailu
Jiří Pištora byl i můj přítel, poslední večer před smrtí strávil u nás na Novodvorské, stříhala jsem mu vlasy… Nevěděla jsem, že je to na to na cestu…
Mgr. Ivana Koutská
(2011)
z korespondence
> Předmět: bud zdrav priteli z davne dalky!
>
>svetlo se naklani do krehke krasy, divky v ulicich maji naha ramena a ja umiram steskem ... zde by asi patril smajlik, protoze samozrejme porad ziju ... udelal jsem ti balik, prijde na ulici drobneho.... mavam a preju dobre dny
>
>S pozdravem >Martin Stöhr
Predmet: Zdarec Martine,
ano ano. Díky za balík . Včera jsme se vrátili z dovolené v Paříži a tak si balík vyzvednu na poště Sám bych nevyjářil lépe, tu letní situaci. Jen poněkud pregnatneji: dobrý den, kozy ven!
S pozdravem Martin Švanda
z pohlednice s hráčem FC Barcelona
Milý Pane Martine, něco k té Vaší sbírce už mám poznamenané, rád bych také připsal jednu dvě strany, jak Vaší poezii rozumím. Ale vždy něco urgentního do toho vleze. A tak jsem se zatím zmohl jen na to, jmenovat Vaši knížku do ankety Katolického týdeníku 08/2013 – „Dobrá kniha 2012“. V reprezentaci současné české poezie bych Vás postavil, při starém rozestavení, (2-3-5), na pravou (nebo levou) spojku. S číslem 8.
Srdečně pozdravuje Petr M.
spam
Jak se máš můj milý?
Já jsem slečna Mariam, - zájem o vás, a přejeme, že jste jako můj přítel, - prosím, mohli byste dostat zpátky ke mně pro více informací o mé vlastní a vše možná nezbytné v tomto vztahu, - včetně mého obrázku, - pokud tento zájem se vrátíš ke mně. - vaše Mariam.
zápisek z paměti
Zbytečné nekvalitní věci – můj Děda říkal „pletka“, můj táta: „drek“, moje babička: „harapák“...
(z paměti, srpen 2013)
tisková zpráva
TZ, Praha 7. 2. 2014
Dne 6. 1. 2013 v rychlíku 838 z Ostravy do Brna ztratil Petr Hruška při vystupování na hlavním nádraží v Brně (vlak do stanice přijížděl v 13.25) dva silné sešity formátu A5, plné rukopisů. Jeden má desky černé s červenou ořízkou, na obálce druhého je fotografie smutného psa. Sešity obsahují poznámky, náčrty básní a záznamy, které tvoří soubor pro další díl projektu Jedna věta v Edici Revolver Revue. Protože neexistuje žádná kopie, mají oba sešity pro autora i nakladatelství mimořádnou cenu, jejich ztrátou, která znemožní vydání dotyčné knihy, bude ovšem postižena i kulturní veřejnost.
Rukopisy básníka ztracené ve vlaku se nenašly, Hruška píše dílo znovu.
"S největší pravděpodobností mé sešity skončily na smetišti. Úklidová četa, co chodí po vagonech, má velké černé pytle, do nichž se vejde všechno. Zřejmě popsané papíry byly pro ně stejné hodnoty jako použité kelímky od kávy," konstatuje Hruška.
z mailu
Zdál se mi sen, žes mi napsal báseň a věnoval mi ji.
Byla jsem dojatá, jen do chvíle, než jsem začala číst...
Nebyla to báseň, byl to recept na španělské ptáčky.
parafráze
Zaslaná báseň od Michely Velčkové
***
keď prestanú narážať do seba dosky
akoby kontinentov
prichádza pocit že by po tom malo zostať pohorie
či vyvrieť velhory ako vred zo zeme
ten moment kedy
sa všetky jazýčky kompasov
trepocú ako bielizeň na šnúre
ako škrečok ktorého sme zabudli
v akváriu na slnku
Moje parafráze
letní kontinent
a když potom utichne
skřípot zemských desek
zavalí tě pocit —
kdepak jsou ta pohoří?
ta vteřina
kdy se chvějí kompasy
jako prádlo v azuru...
a kdepak je to moře?
umřeš jako morče
umořené sluncem
za sklem kousek
od břehu
(léto, 2013)
výpisek
Ze země jsem na svět přišel
a na ní jsem rozum našel
po ní chodím jako pán
do ní budu zakopán
joke
Jde farář po ulici a šlápne do hovna.
"Bože, hovno! .......... Sakra, řekl jsem hovno!
Kurva, řekl jsem sakra!
Do piče, řekl jsem kurva!
Já to mrdám, stejně jsem nechtěl byt farářem.
(z hromadného mailu, 1. duben 2010)
výpisek
„Dodnes věřím, že je žert jediná opravdová obrana proti bludům“
(Kardinál Špidlík)
věnováno
Martinu Stöhrovi
Čtení básníka
v kafé Fra
přišla i Petra Strá
se psem Krá
Jinak nikdo nepřišel
nikdo nerušil
básník Ticho
si kupíroval uši
a nic netušil
Až se sejdou všichni
nechaj jednu volnou židli
(V mailu od Karla Škrabala, 2015)