Přinášíme výběr z nových básní Jany Orlové (*1986). Básnířka a performerka, která nyní žije a pracuje v Praze, připravuje novou sbírku, bude se jmenovat Pokoj pro služby. Orlová také objíždí se svými performancemi hospody, kluby i galerie.
Důležitou roli v tvorbě této umělkyně hraje tělesná zkušenost, kterou můžeme číst také jako obecnou metaforu bytí ve světě. Tělo a jeho prožitek jakoby představovaly poslední záchytné body autenticity. Tělesnost však není metou, ale zprostředkovává pocity a situace, které většinou skrýváme.
Poezie osamělé ženy? Nebo nekompromisní tvrdý postoj sebevědomé umělkyně? "Mrdáš mě ze soucitu, (...) nejde to zastavit". A "City, to je pro manželky (...), já můžu odejít bez placení". Autentické básně.
(Foto: Petr Flíček)
***
Sedím ve vaně a brečím
trvá to hodinu teče to
nejde to zastavit
Mrdáš mě ze soucitu
teče to nejde to
Zastavit
***
City
to je pro manželky
já můžu šukat a nenávidět naplno
můžu odejít
bez placení
***
Uvařím si sama
sama umyju nádobí
sama usínám
Hlavně žádné děti
před nimi se těžko utíká
***
Obchoduju
vyměňuju city
Za city orgasmy
zvláštní stav bytí
***
V hodinovém hotelu
jsou hodiny
jako černá tečka smrti
postel
je podložená špalky
***
Není třeba abys přicházel
Monotónně nabírám city na lopatku
zatímco babička
sbírala kuřince holou rukou
***
Jedno obočí o trochu výš
a svět o trochu níž než včera
Někdo mi řekl, ať se přesadím
a já jenom plivla do důlku
***
jenomže
kvůli tomu přece
na povel
ne – protože zapomínám
a já jako artefakt touhy
pro sebe
v autě
v hotelu
teču
na povel
kvůli tomu přece
***
Mezi hudbou a muži
existuje hlušina sovy
Měkká
rukou prostrčitelná
zvídavost
***
Na demonstraci proti supermarketu
začali upalovat nahé dívky
utekla jsem
v cizí košili
***
Když ze mě všechno vyteče
řekneš ahoj
Zůstane jen hořké
místo pro nenávist
Zůstane jen hořké
místo pro radost
***
Jsem příliš úzká
pro mrtvé
A příliš kluzká
pro živé
***
Zašlápni dítě,
půjdeš do nebe...
Nechám to na večer
Nechám to spát
Nachystám újedě