Děkujeme za vaši podporu v soutěži Blog roku Magnesia Litera. Nevyšlo to, nevadí. Poezie žije dál!

Dalibor Maňas

neděle 5. října 2014

Dalibor Maňas (* 1966) je básník, novinář a kytarista. Patří k zakládajícím členům sdružení Vítrholc, ale hrával i v kapelách Valerian´s Future či Já jsem poznal... Uvedené básně patří k tomu nejnovějšímu z jeho tvorby. Vlastně jsem mu je pro tuto stránku sebral z bloku, který má připravený pro čtení na konci října ve Valašském Meziříčí, kde bude Vítrholc vystupovat.

Dalibor Maňas měl dříve fenku jménem Týna. Ta zemřela už poměrně dávno. Teď je středobodem jeho života klisna stejného jména (s Daliborem na snímku). Dalibor tvrdí, že je reinkarnací jeho psa. Historkami ze života koní a hlavně jejich údajného myšlení neúnavně obtěžuje své kamarády. Dalibor Maňas přezdívaný Kaňas žil dříve v Brně. Z něj se nedávno přestěhoval do dalekých (je z nich všude daleko) severomoravských Svobodných Heřmanic, které jsou známé jenom tím, že je vedle nich zatopený břidlicový lom. Ale fandí stále Zbrojovce Brno. Výše uvedené a pak jeho nasranost jsou nejčastější inspirací Daliborovy poezie. (Foto: Chuck Kudera)














xxx


Město je to místo, kam se dá
vzácně na kafe dojet autem
a pohodlně před kavárnou
zaparkovat. Praštit dveřmi
a kontrolovat, zda to někoho zaujalo.
Jiné výhody nemá

Vesnice zarytě mlčí a obezřetně
pozoruje nové tváře v hospodě. I proto tam
učitelé dodnes sepisují kroniky.
Aby se vědělo, kdo do vsi patří
a kdo je přivandrovalec…

Městem se pohrdá. Dává práci
hlavně těm, které už neuživí.
Ve volném čase z něj všichni ven utíkají,
aby se na venkově zase
ve frontách na pivo potkali.

A tak je vesnice spravedlivější jen proto,
že nikdy nic neodpouští,
nic se tam neututlá
a před ničím neuteče.





xxx


Vy spořádaní pičusi
co stresujete své psy
šustěním sáčku
při sraní…

To sbírání hoven po psech lidstvo nespasí!





xxx


Příběhy
na ty se život
nedělí
Nikdo je nevydrží tak dlouho poslouchat

Kdo život nepochopí
ten se mu podřídí

Kdo by pak ohlídal plamen?





xxx


Černý velký stín
jako vlna zaplul do stáda
Bylo to poprvé
- nekonečná louka v kopci
a koně nikde!

Velký černý stín
s hlavou u země do nozder
hlínu natahuje
Neví, kde to zase je
Stopuje stádo tam někde

Stín černý veliký
řehtá, dupe přední
dokud se některý z koní
pořádně nepoleká
a louka je řeka






xxx


Jsem zase plnohodnotná
domácnost: pračka pere
vysavač si vyměnil sáček
zatoulané svršky a čepice
jsou zase na světě

Není nad to
si udělat poriadok v živote





xxx


To zvíře živili v pokusné laboratoři
která vyvíjela koňské granule
Prý mu tam občas
taky něco píchli

Když klusal
trhal u toho vztekle hlavou
Takže dostal festovní
železné udidlo

Nic nepomohlo
až jezdec, který zjistil
že má hubu jemnější
než bývá poštěvák...





xxx


Kůň se nerad pere se životem
navíc to musí udělat tak,
aby neprohrál

Proto tak moc miluje stereotyp





xxx


Když koně zaujme
vlastní stín
vrací se vlastně k tomu,
co ho k němu dovedlo





xxx


Nejsou lidi
nebo se jen rozeběhli
na opačné strany
a život je tvrdošíjně vrací tam
kde už dávno nic není...






xxx


Cítí lásku
a přichází smrt





xxx


Smrk
Prd





xxx


Tomáš Přidal o mně řekl:
To je ten muž
o kterého se vůbec
nikdo nezajímá





xxx


Klapající zobáky čápat
ve vsi
štamgasti v hospodě na místě
jinak vymeteno

lom láká
za každého počasí
k hlubokému dnu
klesají úlomky břidlic

a dým klikatící se
jako had z ohniště
za větrného podmračna
v létě
za dohledu mraků