Malíř a básník Zdeněk Cibulka (1960 - 2013) zemřel loni v Brně pod koly autobusu hromadné dopravy. Podle stránky Surrealistické skupiny stir-up.net (odkud je i jeho fotografie) se účastnil výstav v Čechách, Belgii, Portugalsku. Nejčastěji tvořil kresby, koláže, akryl a kombinované techniky, také asambláže a ilustrace k několika textům.
Uvedené básně laskavě poskytl naší stránce Petr Šigi Křemenák. Takto popsal svého kamaráda:
Zdeněk Cibulka se narodil 1.12.1960 v Brně Žabovřeskách v porodnici U Šilhanů. Po ukončení Gymnázia na Lerchové si prodloužil svá studia o další dva roky knihovnickou nástavbou, kterou ukončil také maturitou. Pilně se věnoval po celou dobu svým koníčkům, četbě, malování a psaní a holdoval se svými nemnoha kamarády alkoholu, klepkám a zejména svým oblíbeným a nedostižným opiátům. Pracoval jako knihovník v Moravském muzeu v mineralogickém oddělení a posléze i jako vrátný v botanické zahradě v Praze. Po smrti otce prodali s maminkou vilu na ulici Hvězdárenské a koupili si spolu byt na Lesné. Posledních několik let let pracoval jako správce počítačových učeben na VUT v Brně. Stranil se společnosti, vyhovovala mu samota a nezřízené pitky. Byl citlivý a svérázný s vytříbeným smyslem pro černý humor, o čemž svědčí jeho povídky, verše a surrealistické obrazy. kterých mnoho spálil těsně před svou tragickou smrtí.
Ministrant
Přemítá o menstrulaci ministryně
ale politici jsou stejně svině
maně míní na mýtině
myslí na vlhko v jejím klíně
Uštkl ho pich do moudí
Umírá, neznaje první pomoci
krabičku poslední záchrany v dlani
a svět má jako na dlani
Leden 2001
Taky se mi to stává:
bolest duševní
se dá vydrhnout kartáčem.
Aztékové byli krutí
pomyslel si.
Byl pozdní večer
lednový čas
pechfóglův trýzně
nezvaný hlas.
Aj děvucho chvátalas
na pozdní odpoledne
v mysliveckém kostýmu
a zelených punčocháčích.
Má leb je celokostěnná,
není dutá
- osud tomu chtěl.
To neopláču.
Slzní kanálky mám vyvedeny
přímo do močového měchýře.
***
Svinibrodská zeleň
jaro tahá zmítající se žížalu pokrmu pokradmu
sluneční paprsky nás zasahují
jak broky fořtovy prdel pytlákovu.
Hrdinové mayovek zešíleli
z věčného odpouštění
- Oneidové jsou oneiričtí
a Upsarokové ipsují v tajemných jeskyních času,
ale všeho do času.
***
Marněnko konečně došel na předměstské nádraží a usedl do vetché lenošky. Jitro se probouzelo. Byla polární noc, ale zde, daleko od polárního kruhu, se smrskla tak, že během 24 hodin se vystřídala noc i den. Seděl tedy ve fotelu a uvažoval: Co chci sdělit svou tvorbou, svým stylem života, svým bytím a svým životem vůbec? Nic. Vůbec nic. Těchto vzácných chvil rozjímání si kdysi považoval, bať považoval, a to tak dlouho, až si je s přicházejícím stářím znevážil. Jeho oči viděly mnoho ohňů, marnosti, hrdlo spláchlo nespočet jabčáků, ipecarinů, kořalek, šnapsů, octánů. Plul na mnoha karcinogenních džunkách po všech oceánech, co si jich lidé jen vymysleli. Doplul přinejlepším tam, odkud vyplul. Byl konec tisíciletí a blížila se požehnaná éra (ne letadla), kdy analgetika a trankvilizéry budou takové kvality, že nevyslyšených modliteb nebude potřeba. Marněnko si zapálil cigáro a zabafal. Na peróně se počli rojit ajznboňáci a jiné druhy pracujících plísňových kultur.
Drezína
K nepoznání zohaven strašlivým poznáním,
totiž snůškou vědomostí,
sepsal Bruno tuto drezínu:
Usmýkán vštěpováním vědomostí do morku kostí
ve vestibulu Podniku paliv a energetiky,
kladu bulu do larev běláska
a s hrůzou držím opratě,
stoje na kozlíku hovadského vozíku
stroje příušnic
***
Čilý mník
sněd čilimník
zemřel týž den.
Často myslím na smrt,
ale to život mi bere
vítr z plachet.
***
Kabriolet
Gabra & Málinka
Heliogabalus vzadu
hledí si svého.
O´m paní potmě dům
Paní Krutinová
měla useklý prst.
***
U stolu z teaku
Piju mastiku
Čtu statistiku
O pohlavním styku
A trávím paštiku..
Přec ještě v rychtyku
nejsem v zimě
na Kolymě
Mordyjé..
***
Kdyby byl Ježíš vyučený řezník,
kde nechal tesař díru?
Devatero řemesel,
desátá bída.
Kus žvance a bankocetle,
pak přijde přepych
- barvy, barvy, barvy.
***
Vyvrátit zničit vykořenit
vzduch je příliš řidký
vzduch je příliš hustý
použitý mnoha lidmi
přede mnou
po mně
beznaděj by se dala chytat
do sítě na motýly
omámit éterem
strčit do krabice
připíchnout skobou
bez popisky
Býti bdělým
ne však u vědomí.
Tělesa, tvořená z větší části kapalinou
zapijí prach
tikot hodin je na obtíž
obtíže na cestě.
Jazz
Otázka převtělování duší
- jsme tu snad furťáci?
Hrál usilovně na xylofon,
aby na to nemusel myslet.
Co tě nezabije, to tě posílí.
A zabije tě to později.
***
Noční můra míchala koktejl:
A tak se
propachtované chuchvalce
pohrouží do útrob batožiny
obandážované chtivou pokorou
a kyslíkoví skauti práce
Raroh, Škrhola a Vrůtek
zalejí vlnou blaha
vypálený rybník
***
Chtěl chlemtat z kádě nesmrtelnosti
Smrt mu dala štípanou pusu
a vylila jeho dryáky.
Kohout třikráte zakokrhal
Odpočívej v pokoji.
***
Sněží
vši tiše mi sáňkují ve vlasech
jsou ztepilé
a všechny v kraťasech
Otrokářská
Krvácí, potí se a supí
nad nimi létají supi.
S kvikotem ženu mouřeníny
k Pobřeží slonoviny.
Pouta se jim zařezávají
do rukou,
koupil jsem je všechny
pod rukou.
Slíbil jsem svobodu zítra zrána,
leč u bohatého pána.
To pro ně bude rána.
Zatím se k supům přidala vrána.
***
Mele z posledního
roh pokoje
na prášek proti všemu.
Než se naděje
pozbude naděje.
***
Ježíšek měl mnoho pih
pil čistej líh,
aby to do třiatřiceti stih.
***
Iris ostrov id
výtěžek pes chce
bezděky chčíš
modrou vodu
Modrovousovi do vousů.
Leží v záchodě
nevyhnutelně nehnutě.
Z jakých pohnutek?
Hynoucí nehmotnost.
konečně nasněžilo
Na svetru se mi tvoří látka
zvaná múmio
Ufouni vypáčí kontinenty hasákem
V jeskyních Gondwany přežijí
žvýkáním svetru.
Nezapomenout na brýle!
Z táborového kotlíku
Dutina lesa
přivírá oči
Nšoči na otomanu mechu
mi popřeje slechu
Starosti omeju rosou
něco mě škrábe
bude to vlk
nebo zubatá s kosou
nohou bosou?
***
Máš-li v Boha pevnou víru
Požijívej jen vodu a čmýru
Zrak tvůj ať vnější svět si nehýčká
- sešij sobě oční víčka
Odetni prstů svých zapatlaných
jen několika
- při tvé práci nehrubé k modlení
není třeba tolika
Budeš pak-li se radami
těmito říditi,
kolika nebude tě už trápiti
S tou vůlí pevnou,
projdeš branou temnou.
***
Šel jsem podle Visly
chytajíce sysly
říkal jsem si: mysli
jedl při tom müsli
a řešil hry s čísly.
Pak jsem koupil pivo,
ale bylo zkyslý.
To jednoho nasere.