Lukáš Zádrapa
Pochybuji
Pochybuji, že zbyde nám síla
na přebírání stohů vzpomínek
na otvírání skříní s myšlenými suvenýry
až budem pod peřinou
udržovat srdce v chodu
nafukovat pytle plic
ukusovat zuby bolesti
Beztak už nyní se
obzory stáhly blíže
všechna místa jsou si podobná
dny a roky
beztvará sedlina v sudu
nad hlavou světlík
potrhaný černými děrami
Možná jako poslední vydrží
basová struna svědomí
a poloha na hmatníku
určující vyznění
