Andrea Bakalová
***
neznám rajskou zahradu
ani památnou lípu
jenom tu starou slivoň
na naší zahradě
kde jsme lovili hady
děti schované pod korunami stromu
jako pod indiánským nebem
když se urodila švestka
byl to zázrak
Ribanin kůň
plaše přiklusal
aby napojil své žíznivé hrdlo
posvátným nektarem
když odešel
mohla jsem konečně usnout
v tichu zahradních stínů
kde rodil se čas
boty jsem nazula až ráno
při prvním volání vystrašené babičky
a slíbila
že už nikdy v noci
neopustím naši peřinu