Básně jsou doprovodnou součástí rodinné výstavy Sakra família! v Muzeu a galerii Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou od 26. června do 31. října 2026. 19. září 2026 bude komentovaná prohlídka a pravděpodobně i autorské čtení.
Alexandra Brocková (* 1997) píše básně, črty, publicistické a odborné texty. Její básnická prvotina Číhat na mech (Dauphin, 2025) byla nominována na cenu Magnesia Litera 2026 za debut roku. Je absolventkou Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, její doplněná diplomová práce vyšla pod názvem Ne-místné místo člověka (FHS UK, 2024). Je laureátkou Ceny Toma Stopparda 2026 za esej Lodě, moře, přístavy.
Felix Geisler (* 1997) pochází z Prahy. Textově vzato se vyvíjí různě. Po studijní stránce zaseklý na doktorském studiu filosofie. V roce 2026 oceněn v Děčíně cenou Vladimíra Vokolka za rok 2025. Publikoval časopisecky, vystupoval všelikde. Knižní prvotina básní Cáry máry vychází letos v nakladatelství Aula.
procitám
na dřevěné podlaze
v zaprášené komůrce staré chalupy
a kdesi pode mnou se vaří voda na čaj
~
Na plátně motáš švestky k snídani
s rohlíkem pro slepice
abys ukázala, co jsi
nesnědla
a kolem začne bzučet komár –
co s ním?
~
Maliny
v zapadlé dolině
pod paprsky
praskají maliny
slunečními šťávami
roní zkvašené slzy
ukládám je do hrnku
~
Z louky strháváš koberce mechů,
abys zachránila petrklíče,
celé rodině vyprávíš
o vertikutátoru,
ale to jediné, co tě na něm přitahuje,
je zaoblená zubatost
toho slova.
Všichni víme,
že na ty rány
půjdeš další den mech vrátit,
posílena čajem z petrklíčů.
~
Starý pokoj
I.
do šerého kamrlíku
v němž bydlí zvláště pavouci a prach
prosvítá oknem šestiokým
zvířený prach a červotočí piliny
plovou světlem a dávají na odiv
ve zlatavém tanci každičkou věc
v tom jeden bývá vydán
aby všechna ta léta sklidil
a stvořil si úklidem poklidný byt
II.
zdi vypráví o tom
co v nich a za nimi leží
o duších minulých
co čekají na lepší večer
pro ně dávno skončily slavnosti
ožívají tu a tam
jen občas se poštěstí je zaslechnout
vzdechy časných námah
zde vydechly svůj nejlepší tón
dnes po nich zbylo
přítulné šero
III.
tu bydlel člověk, říkají trámy
jejich slovy se zvíří vzduch
prach doléhá na rámy obrazů
s pannou a jejím synem
na vázu květin
~
Při měsíci kapali půdu citronem,
aby neplodila hrče.
V dřevěném pokoji
ze sebe bdělá hrča dělá sovu.
Kytici na zdi obtěžují včely,
křidýlka přitiskávají na sklo snaže
se dostat k barvám.
Hrče mívají tvar úlu.
Hrča je vzácná,
ale tísní půdu.
~
Pražce
z horkých pražců
probublává tér
trouchnivých jabloní
provazy z náhonu
lámou pece
střecha češe
eternitu čas
padlé chmýří
uléhá v mech
na dýně se sneslo padlí
~
Po úklidu půdy
se leží na starých postelích,
péra bodají do zad,
jenže před chalupou
padají hvězdy.
Babička v záhoně
s čelovkou hledá slimáky
a stříhá.
~
Láska hřeje pověstně
Na chalupu se nejezdí kvůli spánku,
přes prkna fouká, červotočí prach,
podlahou je vidět do kuchyně.
Leda kvůli noci na peci,
kde pověstně hřeje láska.
Na tom se shodli.
~
Jako buddhistický mnich
se nechat sát,
nezabít žádného živého tvora,
ani komára.
S klidem naslouchat sršňům
a jejich chroupání
celou noc.
