Alexandra Brocková a Felix Geisler: Chalupní básně

neděle 6. září 2026


Básně jsou doprovodnou součástí rodinné výstavy Sakra família! v Muzeu a galerii Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou od 26. června do 31. října 2026. 19. září 2026 bude komentovaná prohlídka a pravděpodobně i autorské čtení.


Alexandra Brocková (* 1997) píše básně, črty, publicistické a odborné texty. Její básnická prvotina Číhat na mech (Dauphin, 2025) byla nominována na cenu Magnesia Litera 2026 za debut roku. Je absolventkou Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, její doplněná diplomová práce vyšla pod názvem Ne-místné místo člověka (FHS UK, 2024). Je laureátkou Ceny Toma Stopparda 2026 za esej Lodě, moře, přístavy.


Felix Geisler (* 1997) pochází z Prahy. Textově vzato se vyvíjí různě. Po studijní stránce zaseklý na doktorském studiu filosofie. V roce 2026 oceněn v Děčíně cenou Vladimíra Vokolka za rok 2025. Publikoval časopisecky, vystupoval všelikde. Knižní prvotina básní Cáry máry vychází letos v nakladatelství Aula.





procitám


na dřevěné podlaze

v zaprášené komůrce staré chalupy

a kdesi pode mnou se vaří voda na čaj




~





Na plátně motáš švestky k snídani 


s rohlíkem pro slepice

abys ukázala, co jsi

nesnědla

a kolem začne bzučet komár –

co s ním?




~




Maliny


v zapadlé dolině

pod paprsky

praskají maliny

slunečními šťávami

roní zkvašené slzy


ukládám je do hrnku




~




Z louky strháváš koberce mechů,

abys zachránila petrklíče,

celé rodině vyprávíš

o vertikutátoru,

ale to jediné, co tě na něm přitahuje,

je zaoblená zubatost 

toho slova.

Všichni víme,

že na ty rány

půjdeš další den mech vrátit,

posílena čajem z petrklíčů.




~




Starý pokoj


I.


do šerého kamrlíku

v němž bydlí zvláště pavouci a prach

prosvítá oknem šestiokým


zvířený prach a červotočí piliny

plovou světlem a dávají na odiv

ve zlatavém tanci každičkou věc


v tom jeden bývá vydán

aby všechna ta léta sklidil

a stvořil si úklidem poklidný byt




II.


zdi vypráví o tom

co v nich a za nimi leží

o duších minulých

co čekají na lepší večer


pro ně dávno skončily slavnosti

ožívají tu a tam

jen občas se poštěstí je zaslechnout


vzdechy časných námah

zde vydechly svůj nejlepší tón

dnes po nich zbylo

přítulné šero




III.


tu bydlel člověk, říkají trámy

jejich slovy se zvíří vzduch

prach doléhá na rámy obrazů

s pannou a jejím synem

na vázu květin




~




Při měsíci kapali půdu citronem, 

aby neplodila hrče.

V dřevěném pokoji

ze sebe bdělá hrča dělá sovu.

Kytici na zdi obtěžují včely,

křidýlka přitiskávají na sklo snaže

se dostat k barvám.

Hrče mívají tvar úlu.

Hrča je vzácná, 

ale tísní půdu.




~




Pražce


z horkých pražců

probublává tér

trouchnivých jabloní

provazy z náhonu

lámou pece

střecha češe

eternitu čas

padlé chmýří

uléhá v mech

na dýně se sneslo padlí




~




Po úklidu půdy

se leží na starých postelích,

péra bodají do zad,

jenže před chalupou

padají hvězdy.

Babička v záhoně

s čelovkou hledá slimáky

a stříhá.




~




Láska hřeje pověstně


Na chalupu se nejezdí kvůli spánku,

přes prkna fouká, červotočí prach,

podlahou je vidět do kuchyně.


Leda kvůli noci na peci,

kde pověstně hřeje láska.

Na tom se shodli.




~




Jako buddhistický mnich


se nechat sát,

nezabít žádného živého tvora,

ani komára.

S klidem naslouchat sršňům

a jejich chroupání

celou noc.