Barbora Zoja Zuchová (* 1986) se narodila v Brně, kde žije dosud. Vystudovala bohemistiku na FF MU. Publikovala časopisecky (Host, Weles, Tvar). Profesně působí jako lektorka češtiny pro cizince, věnuje se také výtvarné tvorbě. Na Instagramu vystupuje jako @brambora_soja, kde sdílí mimo jiné regionální sérii fotografické bizarní poezie #takybrno. Chodí s knihou, píše s hudbou a rekreačně hraje na housle. (Připravil Pavel Šuhájek.)
Brunch
Snídaně v trávě na metr od psího lejna
idyla na dece, dekorace neprodejná
Prosím prodat.
Sójové cappuccino a kohoutková voda.
Ó svatý croissant!
Dopoledne slepý chrám
Opulentní open-mše
Máte vše
Otylí mravenci zpod zahradního nábytku
budují disbalanci impéria nadbytku
pro hypotetické zámky
z bezkontaktních karet dům
Malé slunce vysmívá se promodralým chodidlům
třpytek na opršelé tváři
marná zář
a ty to víš
tiší blázni slyší
jak ti v patě vříská tříska
a jarní stromy bolí stoly.
V té naší zahradě
pročernaly větve staré broskvoně.
Jak je to hezké –
říct: naše zahrada.
I když není naše.
A ta broskvoň už vůbec ne.
Zvlněný chodníček podél aleje
kos navždy zmizel v keři
Dnes je ten posvátný den
Slepá skvrna beztíže
před výdechem
pod nebem ulehlo světlo
do obrysů vzduchu
plošku po plošce sgumovává
hrubý náčrt ze včerejších nocí
Padá prázdno
do ulice
a zvonice-hrana-hrablo
do ticha
dere se čtverec-smrt
zas uhlem naplocho
zhasnout.
Dřez
Na březích stojaté vody
s nemytým nádobím
se dnes docela tiše
vylíhly mouchy.
Asi už začalo.
Jaro.
Akvárium v tobě
Kluzké rybí tělo.
Nikdy nechtělo, aby ses ho
dotýkal,
držel v dlaních
podřel prsty,
lovil z vody.
Jsi ryba naruby.
Konstruktér blaha
vlažného pohodlí
- své vlastní záhuby.
Suchá stébla uprostřed parkoviště
opuštěný vrak z rezavého písku
Chodíš podél plotu
těžkáš štěrk
a do nebe vypouštíš ticho
mýdlových bublin
Než zmizí poslední
vpleteš se prsty do ok drátů
Už není kam jít
Čekáš
až fotobuňka na chodbě zhasne
dozní zvuk kávovaru, co se sám vypíná.
Autoimunita
Turista je pravým důvodem pro tvoje doma.
Architektura já distribuuje engine univerzální osobnosti
Nezapomeň zhasnout
než odejdeš přešlapovat na místo
čtvereční čtverec si personalizuj
Neptej se proč
tady nežiješ
ani nespíš
inženýři zapomněli započítat rozpětí křídel.
Další den
Ještě jsem nevyhrála
Ale mám cenu za účast
Klíče věším na kliku
Další den
Dokázala jsem odejít
A přišla jen trochu pozdě
Krabice odnesu
Zametu listí v kuchyni
Nakrmím kočku
Další den
Ještě jsem neztratila klíče
Telefon, peněženku
Tiskárna, která nepotřebovala opravit,
Je opravená
Ale pořád v servisu
A toneru zbývá asi na šedesát stran
Tři hodiny spánku
Další den
Vrátila jsem se
v předsíni
Kočka v krabici a listí
Snad další den
zatím nemám
Věšák na klíče.
Je cítit psí zadek podzimu
ježci drny zaschlé v blátě
nesynchronizované pampelišky
v žlutém listí
Za prvním hydrantem v hasičské červeni
kožíšek s umělým chlupem
černý jako Nora
věčnější
než noc.
Tady
Zatahá tě za rukáv, udrží na nitce reality
dáseň přišitá k tváři
steh vedený přes nehet
modřiny z milování
bolest být bolest
zakousnout se tak
že v čelistech rozdrtíš vlastní zuby
chybíš
možná někde někomu
sebe už ale nehledáš
věříš
že tady pořád jsi
ty
Ostrůvek
Hloubka kaluže
se jen v mezičase odmlčela
u zatopeného lomu kalu
postává bez rukou
nad mrtvou vodou
v propadajícím se kraji
kde i znetvoření holubi s pahýlky prstů
pijí jen z kašny na náměstí
v mýtině civilizace
mezi bloky
štěstí.
Chraň
Ohraný
obroušený střep
bez ostří hran
odležel
obalený v blátě,
které prosychalo v prach
Bezzubá báseň
srostlá dlaň
sama se bolíš
neublížíš už.
Mezi oškrabky azbestových stěn
uprostřed koridoru suterénu
odstavené továrny na žactvo
Leží lev
v igelitovém pytli
Nepochybuju,
žes ho tam nacpal právě ty,
i když budeš do smrti přísahat,
že si tam úplně dobrovolně
vlezl sám.
Taková příjemná lokalita
místo k životu
komfortní zóna
nastavit hranice
pravidla, povinnosti, práva
A promile nepravděpodobnosti
se kterou prorůstáš
živelně
navzdory
napříč
a skrz
všechny ty
nedokončené
vytapetované pokojíky
pro panenky
co tě nikdy
neobjaly zpátky.