Tomáš Reiner (* 1978) žije v Praze, pochází ze Šumperka. Je zástupcem šéfredaktora deníku Právo. Vydal sbírky Do stejné řeky a Dokonalým dům (nakl. Adolescent). S novinářským kolegou Alexem Švamberkem nahrál několik alb improvizované hudby a doku-koláží pro Český rozhlas. Spíše se ale považuje za písničkáře. Básně jsou z rukopisu.
Střední Evropa remixed
Vesnickým sálem
polka, valčík, polka.
Muzikanti se dlouze rozehrávali,
teď nestačí střízlivět.
Svět stavím z holých věd.
Jakýsi svět:
hrbaté písmo silnice,
láska k nesmělé En,
kamarád s úsměvem
papírového draka,
samota –
s velrybím břichem
muže Godota.
Půjdu vařit kávu,
zachraňovat situaci.
Stará zpráva
Zpívá tady les,
Johanne von Goethe,
Vaše nová adresa:
Koncentrační tábor Buchenwald,
pošta Výmar.
Dny se krátí
a za Solou
brzy budou mít práce
na vagóny.
Stará zpráva II
Nastoupila do vlaku, vlasy ještě mokré po ranním sprchování.
Shromažďování oblečení, které zůstalo ve svlékárně,
nakládání oblečení na nákladní auta, čištění prostoru: 15 osob
Vlasy, když si je rozpustí, se jí na ramenou stáčejí.
Vynášení mrtvol z komory a jejich vlečení k výtahu: 15 osob
Polibek na šíji a překvapený pohled holčičky ze školního portrétu.
Nakládání do výtahu: 2 osoby
Chtěla by se učit zpívat, najít svůj hlas.
Stříhání ženských vlasů: 4 osoby
Pravda a sen na jednom provaze s roztřepenými konci.
Tahání zlatých zubů: 2 osoby
Konec světa bude deštivý a větrný.
Obsluha generátorů: 2 osoby
Hluboko uvnitř věřím, že se jednoho dne vrátíš.
Obsluha výtahů: 2 osoby
Srdce jsou trumfy.
Vytahování mrtvol z výtahů: 2 osoby
Ďáblice jsou Eden a Praha Náhradní Město.
Vlečení k muflovým pecím: 2 osoby
Láska se vrátí, zralost uvolní sevření.
Vkládání do muflových pecí: 2 skupiny po 5 osobách
Vyneste trumfy! Básníku, malířko, skočte!
Dozor: 4 osoby
Tato noc jen zdá se. Měsíc je pod obraz a usmívá se.
Znělec
Sektorem noci
prošli tiše.
Zůstanou při sobě,
i kdyby jaro lhalo.
Juditin most
Píšeš z ostrova Mauricius:
Starají se tady o mě jako o královnu,
záložkou v mojí knize
je květ mangrovníku.
Tady občas prší
a jestli mě někdy budeš mít dost,
shoď mě z Juditina mostu
na ledolam; tam,
trochu severněji
po proudu.
Až bude láska u a e á.
Příbram
Jsou to bezmála dva roky, co přišel.
Otevírá kufřík s cennostmi,
odkládá svůj oddací list,
tátovo parte,
rodné listy holčiček.
Leží tam,
dopis, který tak dlouho
čekal na odpověď.
Je odpoledne,
ticho regálu,
v mlze tone sad.
Navečer přijedou holky
Sakuradžima,
Malahat.
Unisono
Na podlaze se vrší archy popsaného papíru,
třetí týden pokrývá zahradu sníh.
Taky máte v botách mokro? Miluji to.
Brouzdají se návějí pod Hladovou zdí.
Srdce a oči má veliké jako svět.
Postupně jmenuje básníka Holana,
Restaurant Peklo i Sochu Panny Marie z Exilu.
Všude jenom cáry slov, ale ji bere doslova.
Sníh zakryl zahradu, a přitom tolik odhalil:
stopy laní, účel trpělivého čekání –
unisona hlasů
s kurážnými přechody mezi tóninami.
Plejády
Jsi ze souhvězdí Enduro,
ale pro mě znamenáš celý vesmír.
Dělí nás čtyři sta šedesát světelných roků
nebo jen polštář, který ve spánku objímáš.
Včera se Mars přiblížil k hvězdokupě Plejády.
Oblak plynu, přes který se hvězdy pohybovaly,
odrážel jejich světlo.
Všichni jsme závislí na ušlé cestě –
vyděděnci nemocní řečí. Opršelí a zesurovělí.
Pro nás dva však čas jako by neexistoval.
* Statistické pasáže v básni Stará zpráva II. pocházejí z knihy Dopisy z popela – Záznamy židovského sonderkommanda v KT Auschwitz (David Polian, nakl. Academia, 2025)