Tomáš Král (* 1982) žije v Plzni. Je autorem sbírek Písně dne a noci (2021); Fragmenty devoluce (2023); Velká nápověda (2024); Hrubost hladiny (2024); Situace v kostce (2025); Zasklambor (2025) a románu Úterní poledne (2023). Za sbírku Fragmenty devoluce obdržel Cenu Bohumila Polana pro rok 2024. Uvedené básně vyšly ve sbírce Situace v kostce, kterou vydalo nakladatelství Togga.
***
Je tady už příliš podzim
Život, součet stěhování vlaštovek
Náš cit je už čistě retrográdní
Po deseti minutách mé nečinnosti
ti naskočí spořič
Sníh opatrně poletuje
Chtěl bych někam, kde bude jaro
ale ne příliš
***
K snídani požijeme libovolnou katastrofu
Platíme za tenhle báječný výhled
Zbavuje život reálné perspektivy
Sousedi jsou, ale neviditelní
Z čela sfoukneš fantomové vlasy
Vymyslím si nějakou lež
Vymyslíš si nějakou pravdu
Někdo zvoní
Chtějí naše odpadky
***
Cítím se
jako by uvnitř nikdo nebyl
Vzpomínky světélkují ve stěnách
zastřených chronickou mlhou
Kontrola duplicit
neodhalila nic fatálního
Pokud nic
není fatální
***
Narozeniny
Přesně čtyřicet let
okorávající schránka
Dárek
bez návodu k použití
Rozumí se
k vnitřnímu
Ložnice ve válečných barvách
Sedm hodin příprav
na šest minut
***
Ze stavebnice mého života
se ztratila další kostka
Poslední jsem já
na nic nepasuje
***
Zatím žiji
z nevyčerpaného času minulého století
Jako už dnes všichni
píšu pouze před zeleným plátnem
Kamery se nemění
Je přežité líčit kulisy
tak si je přestavte
Duše mouchy na rtech
Rty na duši mouchy
Moucha duše na rtech
Kde by se vzala duše?
Kde se vzala moucha
***
Nedaří se mi protnout s dobou
Nezbývá než čekat
až se doba protne se mnou
***
Nepřijatý hovor
Obracím ho, přístroj hlásí:
„Volající číslo neexistuje“
***
Odepnul jsem společenské háčky
Každá návštěva po třech hodinách
začne zahnívat
Poznáváme se bezkontaktně
bezdotykově
Život medium rare
Vše, co je důležité individuálně
je nedůležité globálně
Najdeme si někoho
úplně neznámého
abychom měli s kým žít
***
Okno velebí koruny stromů
ale jakou to má váhu
když z jiného úhlu
stejně velebí betonové hřiště
Psi venčí lidi
Všichni dodržují povinnou rychlost
Dohledný horizont
se každým dnem krátí
Fatální srážka mraků
které nebylo možné zabránit
Padá smích
***
Otřeš tvář odcitovačem
Mé domněnky se naplnily
ve shodě s tvými ještě pomačkanými šaty
Šálí mne tvůj lesk na rty
ze schránek brouků
V posteli už děláme
jen měsíční uzávěrku
Můžeme se alespoň dívat
na šťastné filmy
Tak se to má s naší láskou na jednu noc
trvající už třicet let
***
Oblíbil jsem si toho
za koho jsi mne měla
Škoda, že odešel s tebou
Zapomněl jsem se zeptat
pro koho se holíš
tam dole
Teď už se nezeptám
Co jsi odešla, změnilo se
jen složení
a rozložení nepořádku
Jaro je stále tentýž pocit