.JPG)
Jiří X. Doležal (* 1965 v Jindřichově Hradci). V letech 1984–1988 studoval psychologii na Filozofické fakultě UK. V jeho kariéře ale nejzásadnější roli sehrál časopis Reflex — od roku 1991 do roku 2019 v něm působil jako redaktor. Právě v Reflexu se stala výraznou součástí jeho identity literární přezdívka: „X“. Po skončení svého působení v Reflexu v roce 2019 navázal od roku 2020 spoluprací s internetovým deníkem Forum 24, kde publikoval až do roku 2024.
.JPG)
Kromě publicistiky je také autorem řady knižních titulů. Mezi jeho díla patří reportáže, esejistické texty i básně včetně haiku. Mezi nejznámější knihy patří například „Marihuana“ (1993, 1997), „Marihuana 2000“ (2000), dále „Zkouřená země“ (1997), „Klášter“ (cestopis z cest do Indie), či monografie zabývající se alternativní medicínou, drogovou problematikou, subkulturami a marginálními společenskými jevy.
Vedle psaní je také amatérským paleontologem a malakologem (zabývá se plži, šneky).
Jiří X. Doležal svou prací a aktivismem ovlivnil způsob, jakým se v českém veřejném prostoru diskutuje o drogách, marginalitě, subkulturách, alternativních životních stylech i okrajových jevech. Jeho kariéra ukazuje, že novinařina může být více než reportáž — může být formou kulturní intervence, literárním projevem i aktivismem. Právě takoví autoři často formují mezníky v dějinách veřejné diskuse.
Foto Jaroslav M. Soukup
***
optimismu pln
vynořil se z mořských vln
a zase zalez
***
květy pomrzly
přišel z oteplení mráz
vše jsme rozbili
***
předsmrtný úklid
načínat jen jednu věc
nemít kalendář
***
včerejší básně
ráno zapomeň, ať je
místo pro nové
pohodinda
už nemůžu se dočkat
jaká zavládne pohoda
až čuchat konečně budu
ke kytičkám zespoda
zakázat si pohřeb nemusím
vždyť není nikoho,
kdo pohřbít by mne dal
můj popel vítr rozfouká
škoda, že ne mistrál
plakat pro mne žádná nebude
ač jsem jich tolik měl
proč, neslitovný osude
jsi mne tu zapomněl
za co trest života
dnes dostávají starci
co nestihli včas zemřít
s nedbalou elegancí
proč čekat na demenci
prostatu rakovinu
když stáří není nic
než vadnutí ve stínu
proč nás nevypnou v šedesáti
snad úředník, snad někdo svatý
by zlatou ránu dal
svět bolet by přestal
***
moudrost lidu dlí
kousek za jižním pólem
kousek jižněji
***
šířím nenávist
ze slov stavím zrcadla
lze snad víc být zlý?
***
nedá světu nic
než že močí pohnojí
křoví šeříku
***
je parné léto
zpomalila Bubeneč
houpačky s dětmi
***
letí drony slov
nenávisti zášti lží
z Moskvy létají
***
lidé z horka mřou
vysychají prameny
civilizace
***
čb kinofilm
noviny a psací stroj
svět můj odešlý
***
kamarád švagra
tety mojí sousedky
Pravdu sdělil nám
moje malá zoo
kde jste, moji netopýři
kde blány vašich křídel
nekonečnou tmu
dnes víří
kde jste, moje krysy
vždyť bez vás má
všechna marnost
nejasné obrysy
kde jste, moji smrtníci
kde s úsměvem na líci
zvěstujete umírání
přicházíte bez klepání
kde jste, moji vlci
v prapodivné noci
kdy umírá naděje
a jiné se neděje
kde jste, moje můry
jste mi dány shůry
že všechny sny odkvetly
i vy jste už ulétly
kde jste, moje sovy
výbuch supernovy
by samotu přehlušil
je však vzdálený
tisíce světelných mil
sova krčí rameny
jen zahouká zas
samota je v nás
***
Od svých šedesátých
narozenin sháním na
darknetu na omlazení mletý děti z pizzerie. A
furt nic.
***
Diverzita 2025: Všechna
auta, telefony a
zlatokopky vypadají
stejně.
***
Jsou fosilní oligarchové
legitimním předmětem
paleontologického
výzkumu?
***
Eduard Beneš se zasloužil
o stát, Filip Turek o
výfuk.
2030
Psi jen na provaze,
techno bez extáze,
sex jen suchý,
frontman hluchý,
káva bez kofeinu,
maso bez proteinů,
z prsů silikony,
blbů pantheony,
muži na mateřské,
koloběžky hezké,
výstup shora dolů,
rum bez alkoholu,
mužné ženy
neuspokojeny,
malíř nevidomý
lajky sbírat umí,
na vodě z řeky
mikroplastů fleky,
názor tkví ve víře,
želvy bez krunýře,
a ať se to rýmuje:
O pravdě se hlasuje!
***
Někteří mají názor, že
Země je kulatá, jiní mají
názor, že je plochá.
Pravda bývá někde
uprostřed. Země má tvar
pralinky.