Anežka Ficová (* 1999), vystudovala Literární tvorbu na Vysoké škole kreativní komunikace, její texty vyšly například v časopise Rukopis+ nebo v Almanachu Poezie, vole!. Ačkoliv se její současná tvorba ubírá jiným směrem, tato sbírka představuje návrat k dionýsovskému principu — k poezii jako k prožitému rituálu, k psaní jako stavu rozjitření a proměnlivého vědomí.
Básně vznikaly intuitivně, jako záznamy snových krajin i střetů s realitou, která je někdy příliš hlučná, jindy až podezřele tichá. V obraznosti této drobné sbírky se mísí městská dennodennost s archetypálním podvědomím, melancholie s ironií, tělesnost s touhou po transcendenci. Celek je možné vnímat jako záznam vrženosti do přechodového období dospívání – osobního, jazykového i generačního — a zároveň jako zpětný pohled na autorský vývoj v čase, kdy texty byly jemně ironickou, mytologicky podbarvenou sondou do světa, v němž se hledání stává trvalým stavem bytí.
Připravil Josef Straka.
YOU OLD ROMANTIC
Mezi flotilami labutí
jsme se na Dunaji nechávali
unášet sladkým létem
Vídeňští svatí pokuřovali cigarety bez filtru
a němý vandrák potichu drnkal
na svou punkovou kytaru
Labutě do toho šeptaly své písně
Co se světem?
Žijeme postaru
a z tváří odlupujeme kousky egoistické plísně
Přízraky skákaly z železničního mostu
Lidé se kolem zastavovali a pozorovali,
jak se zabíjejí životem
Nevypadali, že by přitom moc žili
Den
Poseď tu se mnou chvíli
Byl jsem magií zasažen
Mon ami,
sedíme pod platany,
mlčky se koupeme v horkém létě
Mon chéri,
jsme příšery,
které se omylem ocitly na planetě
PRAGA MATER
Seběhnu pár pater
a pohltí mě kráter
Kafe a cigára — příjímání pod obojí
Řekni, že věříš a budeme jen svoji
Stojíme v dešti
a v nepokoji
Přetahovali jsme se v kolmicích o směr nočního hladu
Já jsem chtěla jen připálit a ty celou hitparádu
„Kouření snižuje plodnost“
No modleme se za to,
jediné, co můžu nabídnout
je možná tak kočičí zlato
Asi jsem se někde zapomněla
Potřebuješ-li si odnést oběť, vezmi si kus mého těla
Než odejdeš, zlom mi vaz
Jsme staří
na to ztrácet čas
Nepláču
Radši si sáhnu do klína
Nediv se, nejsem jediná, líp se po tom usíná
Sám jsi to říkal
Kdyby sis vzpomněl, tančila bych, když ty by jsi vzlykal
Pak úklony v rytmu blízkosti
Bez kostí
a bez rozumu
Vůně pepře a barva rumu, když jsi mě svlíkal
Protančené tenisky hodíme přes telefonní drát
A potom to ještě všechno spolykat
Stejně se to v tom světě ztratí, jsme takhle malinkatí
Sejde z očí, sejde z mysli
Dochází mi kyslík
Sejde z mysli, sejde z očí
Prvně skočí, potom řekne „hop“
Pochop, jsme všelijací
Začínám od konce a na začátku se zas vracím
Jsou to docela podivný dveře a nechce se mi je vždycky otevírat
Rozpíná se mi v hrudi bublina sražené krve
Přijď, jako jsi přišel prve, roztoč křišťálovou spirálu na stole
a maluj — můj pouliční Vermere,
než i tu poslední perlu ztratím
Ručičky hodinek mne mlátí
My neumřeme svatí
Kápni mi do kafe kyanid
Bude klid.
Praga mater
Seběhnu pár pater
Pohltí mě kráter
Už cítím cirhózu jater
Jsem jen další provokatér
NOC ZASE
byla vytržená
z nejčernějších nočních můr mojí matky
Promiň, jestli se nevrátím už zpátky
Co mne nezabije, mne prý posílí
Pojďme se opít a zůstat opilí
Já
Ty
Jsme dvě osekané rovnoběžky
Máš to se mnou těžký
Trnou nám zuby
Z nudy se necháváme ovládat nízkými pudy
Život na splátky začíná nabírat obrátky
Visím ve vzduchu
A nevím
Nade mnou šedý mrak, pode mnou hučí splav
Debakl a strach a hnus a jak je tobě?
Za stěnou z umakartu
na rozkládacím gauči
Peřina pod hlavou Kyselina na rtu
Přidusil jsi mě tou peřinou a myslel jsi přitom na jinou a přeci
se děly podivný věci
teprve teď vidím, že i tobě
uvízl na parapetu prach a popel a strach a hnus
Abys ses z toho nezbláznil, musel bys být génius
Emoční aneurysma
Nějak se v sobě nevyznám
Porouchaná epifýza
Blbá schíza
Ruka ruku myje
Carpe diem
Stejně to tu nepřežijem
Člověče, kam letíš?
Básnictví je divnej fetiš
VĚŠTKYNĚ
Prudce jsi za sebou zabouchl dveře
Průvan rozfoukal karty na stole
Udělal jsi ze mě kus štvané zvěře
mezi stěnami jednoho pokoje
Střílíš po mě svým netečným pohledem
Do peřin z vavřínů mi kladeš pasti
Za oknem se ztrácíš s podřezaným nebem
V mých vizích se brouzdáš bez účasti
Poznej sám sebe Obrůstáme vavříny
Hypnotické omámení apatie
Jsou to naše poslední vteřiny
Bdění na kraji skal je hořká parodie
Nevěříš mi, nebo nechceš věřit?
Proč jsi za mnou nepřišel dřív?
V mlhavém kouři své mysli teď musím střežit
už jen tvůj černobílý negativ
SALOME
Teď tma
Sterilní ticho předměstských vnitrobloků
z dálky rozráží řinčení vlaku
Ve spěchu hladí kolejnice pod sebou
Na úpatí snů
mě hladíš útržky svých metafor
A tančíš mezi závoji
A jde ti o mou hlavu,
drahá Salome
Chystáš mi hrob,
nad kterým kvetou jabloně
Krájíš naše ticho
na poslední údery srdce
Kapky krve čpějí
na nedopalcích cigaret
Za kopcem rostou atomové hřiby
Jde ti o mou hlavu
A mě jde jen o to
poslední minuty strávit vedle tebe
Černé ticho zebe
a tobě jde o mou hlavu,
má drahá Salome
Podřezala jsem nám žíly
po plejádě polibků pod peřinou
Dny bez tebe tak líně plynou
Tančíš kolem mě jen tak tiše
Ostrým nožem mi do kůže verše píšeš
A jde ti o mou hlavu
Má drahá Salome,
naše mlčení je soukromé
DO NIKAM
Koukni,
jak to utíká
Panika se mne dotýká
když zakrývám modré rýhy na ubrusu
Nechceš se posunout o ponožky dál?
Nějak jsi neustál náš pouliční flám
Bez přítomnosti
Bez vkusu
Nikdy jsem neslyšela tolik nenávisti
Prázdná žila tě jistí
Nemáš padat
To je jistý
Dívej,
jak to mizí
Měla jsem vizi
O našich starých bílých já
v televizi
V telenovele přízraků krizí
Mizím do nikam
Děláš,
že nevíš jaká jsou má jména
Když na mě náhodou natrefíš
Střílíš po mě hořící pohledy na odchodu
Já jsem pomatená
Bacha,
abys nespadl ze schodů
Neboj se nic neříkat
Katana tvar nereálných realit
Mlč
a zkus se přiblížit
sám sobě
Taky víš,
že nás to asi neomámí do něma
Konstanta smíchu neměnná
Asi mám dojem,
že si něco dlužíme
Ale už nemáme ani svá telefonní čísla
Když se předkloníš,
čeká jen osa svislá
Střepy lahví pod námi
se změní v řeku
My stáří neznámí
zmizíme na útěku
Mažu záznamy
Zvláštní,
jak se to smeká
Kolem teče řeka
Nebuď radikál
To ty ses mne dotýkal
NEJPOSLEDNĚJŠÍ VEČEŘE
Jde to s námi do kopru
Takže se to hodí obzvláště k rybám
okurkám
mrkvi
a salátům
Jenže ryba smrdí od hlavy a je lepší marinovaná
Tak tedy nasávám
Digestoř,
pod kterou vře voda
Snad se to všechno brzy poddá
Extra virgin olivového oleje
už byla poslední kapka
Teď nemám náladu na překvápka
Přidám ještě sweet&sour chilli sauce
A dál už to vidím jen na chaos
Radši bych to měla na salámu
Pěkně jsem si zavařila
Možná tak ty unavený ředkvičky
se mnou soucítí
Před použitím omyjte