Anežka Wiewiorková (* 1994) je vystudovaná bohemistka a žurnalistka, nestudovaná matka, občasná básnířka. Pracovala v protiatomovém krytu, ve zpracovně drůbežího masa, u pásu, v prádelně nebo jako moderátorka na Radiu Proglas. Společně s kolegy z podcastu Bez filtru vydala rozhovorovou knihu Kadas mana, pro nakladatelství Cesta loni připravila knižní rozhovor s boromejkou Angelikou Pintířovou (Pořád v pohybu). Texty zde zveřejněné vznikaly na sídlišti v brněnských Kohoutovicích.
Foto: Julie Přikrylová pro podcast Bez filtru
Marie Antoinetta
dopadlo poslední jablko
poslední vosa létá
Marie Antoinetta
letošního léta
Louka v srpnu
stoupám po tvém temeni
po nástupu na vojnu
nebo před vstupem do kláštera
ti oholili lebku
Voříškova
dvě řady domů do nich zakousnuté
louka a les
voda splavila hlínu.
voní bez.
6.5.2024
je bouřná noc
les je bičován
kam půjdu zítra až povstane
z popela tvého
z kostí mých?
23:02
dávám si svou dnešní
poslední večeři
zatímco spíte
zmoženi celým dnem
čekám až se dopere
prádlo
Bože co mě ještě čeká jako matku
popraskanou jinovatku
v polích
Křtiny
kdysi jsem viděla sídliště, které se vzdouvalo
jako kapka na nebesích
rozevláté křídly vran
a tak,
Metoději Černý jelene
budiž požehnán
ve jménu svatých, kteří zatím nevzešli
z budoucích ran
Gloria
podzimní listí opadává
sláva
Bohu na výsostech
v kostech, které zdřevěněly
pokoj těm, kterým včely
uletěly
2. listopadu
v tomto věku
tolik myslet na smrt
otevírají se přede mnou hroby
plastová pohřebiště
letošního hmyzu
Kdo žije
tam pod nebesy
zazněla tvoje melodie
kdo žije?
nikdo nejsi ušetřený
kdo narodil ses z ženy
Modlitba II.
Ježíši Marie
orodujte za nás
kteří vláčíme své nástroje
podzimním sídlištěm
Básníci
básníci mudrujou po hospodách
Skácel Bárt Maňas Polách
a ty sedíš doma sama
s miminama
Na lavičce
dnešní polední slunce
chytali s nadějí
že je ty paprsky až přijde mrak
v podzimní noci
zahřejí
Dopisy Sofii
Drahá Sofie
co znamená svět?
člověku ocet
oslovi mléko
praseti pomyje
Bolesti
různé bolesti tlumíme léky
strach z vysvobození
strach překročit dvě řeky
Zlom
hranice stínu v lese
člověk se celý den třese
kdy přijde další ataka
na Hádech lom
a v něm alpaka
hranice stínu v lese
kde končí zlom
a kde oblaka?
Dvě
v neděli v kostele
všichni mají tolik dětí
koukám se vzhůru:
a vy dvě jste kde?
na andělským kůru?
Beskydská
jsem hostem
v této zemi
jako když přišli po hřebeni Karpat
rumunští ovčáci
ani čočovičku nespasu
v údolí divoké Ostravice
U rybářské chaty
zamlčel jsi mi mrtvou veverku
ležela stočená pod stromem
v první poloze savčí
taky tak uléhám
když zima mráz teskno
mi je
Rozsviťte
rozsviťte někdo v mé duši
ať jí to sluší
rozsviťte někdo v mé duši
bolí ji
dusí se
padá
pod váhou muší
Blesk
zdálo se mi,
že do mě udeřil blesk
srdce zpomalovalo k zastavení
a potom se znovu divoce rozběhlo
poznala jsem, že žiju
Duše
duše musí být tak lehká bez těla
tělo ji táhne
tělo ji tíží
duše by letěla
Vrba
Veřejnou zeleň posekali
veřejnou zeleň sťali
potom se pohádali
kdo za to může
smyli smolu z rukou
vysadili růže
Na štěstí
svět je zocelený
mořem bolesti
objala jsem tě,
třebaže jsi ještě maličký
nechala se houpat korunou
vichry jdou
tebe nezlomí
tebe nenajdou
a až k stáru
umřeš na štěstí
***
vysoko na modřínu
rozkvetl růžový keř.
věř