.jpg)
Antonie Hrdinová (* 2000, Praha) je básnířka a textařka, kterou můžete zaslechnout převážně na pražské scéně. Básnicky debutovala v roce 2019 v rámci večerů autorské tvorby “Poezie, vole!”. Vystupovala na Žižkovské noci, Táborských Dvorcích, Čtení básní v Jedné básni a dalších. Pravidelně se od roku 2022 objevuje na podiu Text-appealů, večerů tvorby studentů, absolventů a učitelů Tvorby textu a scénáře (VOŠ Jaroslava Ježka), které také spolupořádá. Na stejném oboru v roce 2023 absolvovala s básnickou sbírkou S trochou štěstí bude otevřeno. V tomtéž roce redakčně vedla, editovala a uspořádala almanach oboru Historky z podvětí.
***
pokud je jistota pocit
je to hovno jistota
i v jistotu musíme mít víru
ani jedno nejde schovat do spíže
ani jedno nejde zkrotit
***
otři si bosý nohy
o ručník co jsem dala schválně na kraj pokoje
otisk těch stop
budu hledat v hlíně
otři si nohy o ručník za prahem
ať není písek
v posteli
***
někdy tě vezmu na Inženýra Vladimíra
a na světě se budou opakovat
laskavý ťuknutí
a pak z toho města
nasednem na skoro špatnej vlak
pojedem jenom úplně opačným směrem
protože nikdo neslíbil
že bude vysvětleno proč
a za okrajem misky
ve které jsme rozlití
jsou úplně nové (o)kraje
***
strhni si z ruky návlek
jakobys chtěla ji
přistihnout při souloži
a pak do ní šťourej tak dlouho
dokud se úplně nerozloží
co vyroste na tvém těle
je přece skoro jak tvý dítě
***
schovej si do dlaně vážku
pořádně stiskni ji ať neuletí
až jednou vyrosteš
bude se ti ještě hodit
to budeš pořád na vážkách
***
suchý slunečnice
porůstají strop
a zlehka mží deštným pralesem
stromů v cihlových ohrádkách
až jednou budem zařizovat byt
chci takový křesla
večer je osm panáků bolesti
občas tě sladkost překvapí
nenech se uchlácholit
měkkým světlem stínítek
posedem
s vyhlídkou
na krajinu
ne na krajinu
to je úplně jiný
až jednou budem
suchý slunečnice
chci mžít v cihlových ohrádkách
takový křesla
v deštným pralese
osm chlácholení
občas tě bolest překvapí
porůstáním
až do krajnosti
***
schoulit tě do klokanky
a v ní ukolíbat
v ulicích co vedou
nahoru a dolů
kéž
léčit tě sladkým pitím
pusama na čelo
a slibem že zítra bude dobře
- zatím lež
představ si že mě líbáš
na střeše starý továrny
všude si tě nesu s sebou
a nikde nejsem bez tebe
je to hřejivý vplynutí
fouká a pod autama
vedou koleje
***
Slovo Bůh
je hrozně upatlaný,
i když vhodnější zatím nemáme.
Zkus ho taky, lásko, někdy otřít,
pokud ho nechceš vyhodit.
Já vím, že to dá práci.
Když ty máš pořád potřebu
jednou za čas jít do kostela
a zas se ti hrozně upatlá.
***
ukaž mi svoje básně
ať si tě přečtu
od předloktí do žeber
tam kde se rozpil inkoust
je možná taky otisk rtů
od milý roztomilý holky
i to je báseň o lásce
stejná jak ty mý
***
moře se bičuje
věčným organickým pohybem
abys ty nemusel
všechno je Kristus
když se na to díváš
laskavýma očima
***
Vezmi mě do rukou
jemně ať se nerozsypu
někdo mě schoval do spíže
dokud jsem neuschla
polož mě do černých peřin
zachumlej ať mi slunko nesvítí do očí
a vítr neofouká záda
postav mou postel na parapet
a nezapomeň mi po večerech
pouštět svou oblíbenou hudbu
a občas mě namočit
a těch pár tenkých ladných listů
ti bude pro radost
pokud budeš chtít
a nikdy mě nepřesazuj
nikam kde nebudeš
***
21.12.2012
Za pět minut dvanáct
nikde se nehlásí
jen narodil se Kristus Pán
než přijde konec světa
veselme se
budou prázdniny
internetoví proroci nemají pravdu
protentokrát
díky Bohu
ještě budou dárky
ještě přestanu u zpívání koled cítit
takovou tu zvláštní
nadřazenost
***
Svět hoří proto
se klepeš zimou
Ještě dvě hodiny klepání
důlků do podlahy
Svět běží jako film
Film běží jako svět
Před očima odbočky
Výklad bez karet
Prší
studený sluneční paprsky
Mrtvá kůže
Čísla z konta
Už není není není
Jen je den
Jen je bolest kůže
Tohle není křik o pomoc
To je jen křik
***
V centru
šlapat vprostřed
spár obrubníků
nechat se chmatat běsama
bez úzkosti
a ony nejsou
lampy jsou na ně příliš
Bernard a debata o penetraci
pubickým ochlupení formalismu
jaký je cejtit požitek
z intimity
ale ten akt je divnej
ale to jsi šťastná žena
asi jediná co znám
když máš z penetrace orgasmus
ale to nevadí
dokud jsou jinak
myslel jsi dodělatelný?
Týnská a Babička
my ty pravidla nevymejšlíme
do dna
nebo budeš mít galerii
estetickej prožitek
z divnejch věcí
a drzost
v centru pozornosti
taková drzost k životu
že se nedivíš
že tě osloví jménem
že než si řekneš o hadr
ani trošku se nebojíš
***
měl kulaté brýle
pil flat white
u psaní esejí
na zápočet filosofie
co je úvaha to se počítá
přál si hrát po barech
ale dobré písně
bývají málo slavné
nedávno ho potkala
vlna vděčnosti
to když si uvědomil
že kdyby většina
chápala hloubku
cítila existenciální problémy
pak by vybuchlo mnoho hlav
z vlastní bolesti
už by neměl útěchu
protože na tom dně
kde sbíral esence uvědomění
by byla tlačenice
a v davu
se pro nic nesehnete
a dál nevíte kam jdete
jen už si nemůžete vybrat
***
někdo by mi urval ruce
zamotal střeva
naplnil plíce ledem
abych se třásla
nemohla nadechnout
přestala kašlat krev
aby to srdce cos poslouchal
už neodbíjelo
abych ztratila zbylý čas
nikdy už nemilovala
…
tohle se nesmí stát
tohle se hlavně nesmí stát
tobě
***
představ si že jsi
v Akropoli
a žiješ v malém domku
který tvůj muž postavil
mezi východem a západem
slunce
si chodí hrát na čelo uliček
běžíš a vracíš se a znáš
toulavé kočky
představ si že jsi
na Olympu
jsi bohyně lehkého větru
a drobného chaosu