Antonie Hrdinová: Bohyně lehkého větru a drobného chaosu

neděle 13. dubna 2025


Antonie Hrdinová (* 2000, Praha) je básnířka a textařka, kterou můžete zaslechnout převážně na pražské scéně. Básnicky debutovala v roce 2019 v rámci večerů autorské tvorby “Poezie, vole!”. Vystupovala na Žižkovské noci, Táborských Dvorcích, Čtení básní v Jedné básni a dalších. Pravidelně se od roku 2022 objevuje na podiu Text-appealů, večerů tvorby studentů, absolventů a učitelů Tvorby textu a scénáře (VOŠ Jaroslava Ježka), které také spolupořádá. Na stejném oboru v roce 2023 absolvovala s básnickou sbírkou S trochou štěstí bude otevřeno. V tomtéž roce redakčně vedla, editovala a uspořádala almanach oboru Historky z podvětí.

















***


pokud je jistota pocit

je to hovno jistota

i v jistotu musíme mít víru

ani jedno nejde schovat do spíže

ani jedno nejde zkrotit






***


otři si bosý nohy

o ručník co jsem dala schválně na kraj pokoje

otisk těch stop

budu hledat v hlíně

otři si nohy o ručník za prahem

ať není písek

v posteli 






***


někdy tě vezmu na Inženýra Vladimíra

a na světě se budou opakovat

laskavý ťuknutí

a pak z toho města

nasednem na skoro špatnej vlak

pojedem jenom úplně opačným směrem

protože nikdo neslíbil

že bude vysvětleno proč

a za okrajem misky

ve které jsme rozlití

jsou úplně nové (o)kraje 






***


strhni si z ruky návlek

jakobys chtěla ji

přistihnout při souloži

a pak do ní šťourej tak dlouho

dokud se úplně nerozloží


co vyroste na tvém těle

je přece skoro jak tvý dítě






***


schovej si do dlaně vážku

pořádně stiskni ji ať neuletí

až jednou vyrosteš

bude se ti ještě hodit

to budeš pořád na vážkách






***


suchý slunečnice

porůstají strop

a zlehka mží deštným pralesem

stromů v cihlových ohrádkách

až jednou budem zařizovat byt

chci takový křesla

večer je osm panáků bolesti

občas tě sladkost překvapí

nenech se uchlácholit

měkkým světlem stínítek

posedem

s vyhlídkou

na krajinu

ne na krajinu

to je úplně jiný

až jednou budem

suchý slunečnice

chci mžít v cihlových ohrádkách

takový křesla

v deštným pralese

osm chlácholení

občas tě bolest překvapí

porůstáním

až do krajnosti 






***


schoulit tě do klokanky

a v ní ukolíbat

v ulicích co vedou

nahoru a dolů

kéž

léčit tě sladkým pitím

pusama na čelo

a slibem že zítra bude dobře

- zatím lež

představ si že mě líbáš

na střeše starý továrny

všude si tě nesu s sebou

a nikde nejsem bez tebe

je to hřejivý vplynutí

fouká a pod autama

vedou koleje





***


Slovo Bůh

je hrozně upatlaný,

i když vhodnější zatím nemáme.

Zkus ho taky, lásko, někdy otřít,

pokud ho nechceš vyhodit.

Já vím, že to dá práci.

Když ty máš pořád potřebu

jednou za čas jít do kostela

a zas se ti hrozně upatlá.





***


ukaž mi svoje básně

ať si tě přečtu

od předloktí do žeber

tam kde se rozpil inkoust

je možná taky otisk rtů

od milý roztomilý holky

i to je báseň o lásce

stejná jak ty mý





***


moře se bičuje

věčným organickým pohybem

abys ty nemusel

všechno je Kristus

když se na to díváš

laskavýma očima 






***


Vezmi mě do rukou

jemně ať se nerozsypu

někdo mě schoval do spíže

dokud jsem neuschla

polož mě do černých peřin

zachumlej ať mi slunko nesvítí do očí

a vítr neofouká záda

postav mou postel na parapet

a nezapomeň mi po večerech

pouštět svou oblíbenou hudbu

a občas mě namočit


a těch pár tenkých ladných listů

ti bude pro radost

pokud budeš chtít


a nikdy mě nepřesazuj

nikam kde nebudeš





***


21.12.2012

Za pět minut dvanáct

nikde se nehlásí

jen narodil se Kristus Pán

než přijde konec světa

veselme se

budou prázdniny

internetoví proroci nemají pravdu

protentokrát

díky Bohu

ještě budou dárky

ještě přestanu u zpívání koled cítit

takovou tu zvláštní

nadřazenost





***


Svět hoří proto

se klepeš zimou

Ještě dvě hodiny klepání

důlků do podlahy

Svět běží jako film

Film běží jako svět

Před očima odbočky

Výklad bez karet

Prší

studený sluneční paprsky

Mrtvá kůže

Čísla z konta

Už není není není

Jen je den

Jen je bolest kůže

Tohle není křik o pomoc

To je jen křik





***


V centru

šlapat vprostřed

spár obrubníků

nechat se chmatat běsama

bez úzkosti

a ony nejsou

lampy jsou na ně příliš

Bernard a debata o penetraci

pubickým ochlupení formalismu

jaký je cejtit požitek

z intimity

ale ten akt je divnej

ale to jsi šťastná žena

asi jediná co znám

když máš z penetrace orgasmus

ale to nevadí

dokud jsou jinak

myslel jsi dodělatelný?

Týnská a Babička

my ty pravidla nevymejšlíme

do dna

nebo budeš mít galerii

estetickej prožitek

z divnejch věcí

a drzost

v centru pozornosti

taková drzost k životu

že se nedivíš

že tě osloví jménem

že než si řekneš o hadr

ani trošku se nebojíš





***


měl kulaté brýle

pil flat white

u psaní esejí

na zápočet filosofie

co je úvaha to se počítá

přál si hrát po barech

ale dobré písně

bývají málo slavné

nedávno ho potkala

vlna vděčnosti

to když si uvědomil

že kdyby většina

chápala hloubku

cítila existenciální problémy

pak by vybuchlo mnoho hlav

z vlastní bolesti

už by neměl útěchu

protože na tom dně

kde sbíral esence uvědomění

by byla tlačenice

a v davu

se pro nic nesehnete

a dál nevíte kam jdete

jen už si nemůžete vybrat





***


někdo by mi urval ruce

zamotal střeva

naplnil plíce ledem

abych se třásla

nemohla nadechnout

přestala kašlat krev

aby to srdce cos poslouchal

už neodbíjelo

abych ztratila zbylý čas

nikdy už nemilovala

tohle se nesmí stát

tohle se hlavně nesmí stát

tobě





***


představ si že jsi

v Akropoli

a žiješ v malém domku

který tvůj muž postavil

mezi východem a západem

slunce

si chodí hrát na čelo uliček

běžíš a vracíš se a znáš

toulavé kočky


představ si že jsi

na Olympu

jsi bohyně lehkého větru

a drobného chaosu