Anna Kučerová: Do každé zahrady se jednou dostanem

neděle 16. března 2025


Anna Kučerová (* 1990) prožila dětství na samotě u lesa, pak ji spolklo Brno. Vystudovala molekulární biologii, teď se věnuje ochraně zvířat a dobrovolničí v podniku Tři Ocásci. Zajímá se také o videohry. Nejradši má lidi kolem sebe (hlavně ty nejmenší), svůj dřevěný dům, psaní a nezodpovědné bezmyšlenkovité lelkování.

















oni a my


prý tady

pronajímají jeden z bytů

domácí mazlíčky mít nesmíme

a přístup na zahradu je nám

rovněž znemožněn


oni možná usínají i vstávají sami

možná si někdo z nich

uvnitř sebe něco nahmatal

počkáme


nic není natrvalo

a do každé zahrady

se jednou dostanem






večery a rána moderní ženy


přijdi do mě

způsob mi závrať ráno

ve sprše škrábance

nepustí pilulka po a jahodová kobliha trhám

modročerné moruše stromy jsou

zavřené deštníky zelené jako nevolnost jedu

tramvají domů ruce

mám potřísněné

rudé jako stud






již zmíněný život


jsme

ledovou tříští z drinku

co bůh vychrst na zem

kdo todle namíchal

to se nedá pít


takže na podlaze toho bistra

neúprosně tajeme

střišť nás prosím

ó ježíši






čepení nevěsty


smutek kraluje

krouží v oběti

i když tančíš a zpíváš

v duši už začíná podzim


ale dej pozor

když tančíš

a přítelkyně v kruhu zpívají

za okny cosi obchází

a nahlíží dovnitř


tvůj muž se začíná ošívat






***


okna rozhalená

za nimi veliký proud

unáší racky k moři

závěsy se pohybují

zvedá se ten vítr který

rozrazí všechny dveře






důležité otázky


až padne ta poslední tma

za kým se vydáš?


a kdo tě posbírá

až se rozsypeš






***


zaryj nehty

do ohnivých míst

kterým ses zadlužila


zaryj nehty hlouběji

a modli se

mysli při tom na lidi

kteří nikdy nenašli odvahu odejít






dekadentní


mládež nám chodí za město bobovat

v potoce už zase máme račí mor

místo toho aby lepili co se rozbilo

odmítají naprosto nezodpovědně dospět

a prý se ještě pořád učí nepadat


ale při pohledu takhle z dálky

na ten nakrátko zasněžený svah

oni jako by se vůbec nesnažili

oni jako by se v tom vyžívali

slunce už zapadá

a oni vypadají

že snad nikdy nepřestanou






spravedlnost života


můžeš mít vše

z toho co ti nasypeme

jen hloupá zvířata si hloubí nory

hned vedle cesty


dobře živení psi byli vypuštěni z tepla

lesem pronásledují zimní srnky

neměly za sebou nechávat tolik stop


svoboda je vnitřní záležitost

tu ti srnko nikdo nedá

ani nevezme






civilizace


proč o tom nemluvíš

že se už dlouho ztěžka opíráme

o monotónní pohyby

ženských rukou


při hnětění těsta

při drhnutí podlahy

při hnětění mužů

při drhnutí dětí


za zdmi domovů

co nevypustí ven žádný nářek






ty


na košilce máš mateřské znamínko

ze lněného semínka a marcipánu

ptáš se mě proč chodí srnčata bosa

komu ukradli netopýři křídla

a jak chutná krev

rozemnu jitrocel

mají kopýtka

říkám

a tvoje krev voní po jahodách






***


nadechni se kamene

vydechni písek






emoce jsou umělecká díla


blata jsou po ránu ojíněná

vlhké listí hoří pomalu

jestli někdo umí vyprávět příběhy

je to právě tahle vůně

a na koníčcích z kaštanů

sem kluše nádherný smutek






***


lepí se na nás temná džungle

jestřábi si létají pro slepice

a motají se do sítí

sítě postupně povolují






***


poryv studeného větru na zápraží

Přivál vůni potu, dřeva a benzinu

Slyším praskání mužských kloubů

Přivlekli za parohy umírající léto


chystám pro něj kompot

Z lišek jablek skořice





tady a teď, tahle ulice


cítím, že se touhle ulicí

přede mnou potloukala liška

O kus dál žije trvale kuna

Ze spár mezi chodníkem a zdí vyrůstají bodláky

a posvátný rybíz

cítím lišku, kunu a lasičku

pod dlažbou je vymlácená sláma

a pozůstatky ohniště


dnes má svátek kočičí tráva

dnes žijeme spontánně, ale pod kontrolou






punčochy a pomerančový džus


mám ráda

když po městě potkávám ženy

které si v síťovkách nesou

nové knihy

kráčí

jako by nikdy nepoznaly strach


musí být po výplatách






***


chodníky mokré po dešti

teplý květnový podvečer

ještě se trochu bojíme že zmoknem

ale už nás vidíš venku u stolečků

povídáme si, kouříme a pijeme

malé kávy

lampy se začínají rozsvěcet


noc bude klidná

a my ji probdíme






***


tak už to jsi ty

nosíš mullet obarvenej nazeleno

nechalx sis změnit jméno

chodíš se šesti lidma

jenže ono to stejně nefunguje

a furt to někde drhne

a furt se budíš


další tetování?






***


ty správný mužský chlapi

nikdy nehledí do očí

čumí na kozy na stehna na prdele

v koutech se jim usazuje prach

na zapomenutý ženský věci

žvýkaj klobásu uzený prasečí střívka

a zase zíraj

na fotbal na kozy na ryby na prdele

čekaj u doktora na srnky na výsledek utkání výsledek testu

čekaj zíraj mlčej

a pak jsou hodně, ale fakt hodně naštvaný

když umřou






***


chodím městem

jako by mi patřilo

ale stačí jediné slovo

jediný pohled

na člověka

kterému je špatně

nebo na psa

zamotaného do vodítka

okamžitě se skláním

před bolestí před trápením

skláním se před životem

a přísahám

nikam jsem neodešla

byla jsem pořád tady