Ondřej Pelikán (* 1988) vyrostl v Praze v Košířích. Získal maturitu na Grafické škole v oboru fotografie. V tomto odvětví se pohybuje doposud, fotí a svítí pro jiné co fotí. První smysluplné texty psal kolem roku 2009 a naplno se do psaní ponořil až roce 2020 když děti povyrostly a barevné filmy přestaly být k dostání. Co si dříve fotil si nyní zapisuje. Hospodaří s rodinou na hraničním hřebenu jižních a středních Čech, kde znovu vdechuje duši selskému stavení. Roubuje neroubovatelné stromy, performuje se zvukem, četbou a spotřební elektronikou, pěstuje divizny na vycházkové hole a nadále svítí (a stíní) pro obživu lidem co fotí ve městě.
Nikdo nemá čas hořet
Kdy žiješ?
Práce tě zdržuje od života.
Nemáš čas jít,
nemáš čas pít,
nemáš čas sít,
nemáš čas výt.
Vyser se na ty prachy
ve špatný práci.
Prachy potřebujou věci,
který ty nepotřebuješ.
Sej.
Pij.
Až umřeš ty prachy
si stejně do rubáše nedáš.
Nemá kapsy.
Ani ty věci se tam nevejdou
a z krematoria by ta elektronika hrozně kouřila.
Rakve se dělaj ze smrku, aby rychle shořely.
Drahej reprák s tebou nespálej.
Nemaj čas pálit repráky.
To stojí prachy.
Spálej tě plynem z LNG terminálu v Polsku.
Ten terminál stál prachy.
Nemaj čas stavět víc terminálů na plyn z břidlice.
Sej stromy.
Necháš se spálit na vlastním dříví
budeš si klidně hořet celou noc,
a když to děti pořádně rozhicujou
můžeš si do jasanový rakve dát klidně
všechny ty iphony a věci z alzy,
nebude to kouřit.
Umělý klouby a dráty
vyhrábnou, daj do šrotu
a budou mít prachy.
Vy jste tak úžasný
To je neuvěřitelný,
jak to všechno zvládáte.
Tolik dětí
velká chalupa
lesy
učit je
vařit jim
nakupovat
pěstovat zeleninu
pracovat
číst jim
chodit na výlety.
-
Proč myslíš,
že to zvládáme?
My to kurva nezvládáme.
Ty seš tak šikovnej
To je krásný,
jak to všechno umíš.
Vyrobíš si to
nahodíš
svaříš
zasadíš
vykopeš
přesuneš
postavíš
ohobluješ
zapojíš.
-
Se odstěhuj někam do prdele na konec světa,
kde ti nikdo nepomůže
všichni se na tebe vyserou
vyhoď prachy
a taky ti nic jinýho nezbude
než se to všechno naučit
a dělat sám.
Jíš plody?
Kůra plodu je chemicky ošetřena.
Plod je navoskován.
Plod je čerstvý.
Plod přiletěl.
Můžu dát kůru plodu na kompost?
Tys ten plod sněd?
Počkej, to někde mám
Přijel.
Konečně to vyšlo.
Vyndal mobil.
ukazoval mi, kde byl.
Pustil mi video, co chce taky udělat.
Ukazoval mi fotky, toho co má.
Co chce mít.
Co kupuje.
Co měl.
Co prodal.
Co zdědil.
Co opraví.
Co našel.
Co prej někdo má.
Co tam někdo dával.
Co tam dával on.
Co tam dá.
Co tam radši nedal.
Fotky toho čim jel.
Čim ještě pojede.
Zeptal se, jestli mám nabíječku na iphone 23s.
-
Odjel.
Svatba ledovců
Hlavně ať vám neprší,
svatba v dešti to je zlo.
Nepřijeli, mělo pršet.
Zrušili oslavu narozenin, hlásili déšť.
Nepršelo, seděli sami na dvoře.
Má pršet, nedorazíme.
Rušíme to bude lejt.
Přijeli pomoct rodičům s bramborama. Hlásili ale déšť tři dny, odjeli, nepršelo.
Rodiče dobejvaj brambory na slunku sami.
Radar ukazuje, aplikace hlásí.
Výstraha před.
Snad nebude pršet,
snad bude voda.
Studna vyschla, vrt vyschnul taky, jen to trvalo dýl.
Hlavně ať vám neprší,
hlavně ať je voda. Ale pod zemí.
Bude lejt tejden.
Aplikace hlásí povodně.
Zatim neprší.
Bude lejt tejden,
všichni všechno rušej.
Čím víc radarů a aplikací, tím víc zrušenejch akcí.
Leje tejden.
Stát se to před třista lety je to v pohodě.
Teď leje tejden, ale pole ujezdili traktorama, lesy harvestorama, vysušili mokřady,
narovnali potoky, napřímili toky, zrychlili odtoky a co neujezdili a neutužili to zalili asfaltem,
betonem a odvodnili.
Teď leje tejden a je průser.
Ani do toho vrtu se to po tejdnu nedostane,
voda se valí po poli rovnou do betonovýho koryta a šup do řeky a šup do města na náměstí.
Valí se bahno.
Všechno zrušený a leje furt.
Jsme vyřízený, zjizvenou krajinu rozseká tejdenní déšť.
Normálně tu krajinu zkurvili.
Oni,
lidi.
Nejsme v prdeli!
Utužení půdy se zbavíme snadno,
nebude na to potřeba ani dotace!
Hned po příští době ledový bude všechno jako dřív, jako než vjel na pole první traktor a režim
rozoral meze i v duších lidu.
Dřív než dálnice natekly do polí,
než dálnice začala hučet po lučinách.
Tisíce let ledovců a mrazů roztrhaj půdu, udělaj pukliny, vsaky, vcezy a krajina bude zase zdravá.
Žádnej strach, žádnej splín.
Stačí vydržet.
Hlavně ať vám na svatbu nepřijdou ledovce.
Vaše body, naše prachy
Vítejte u nás!
Aplikaci naší máte?
Sbíráte body?
Šetříte na slevu?
Povězte nám, kde bydlíte, kolik máte dětí, sdílejte s námi vaše polohy.
Naskenujte vaši prdel.
Dáme vám body do aplikace!
Svěřte nám vaši dušičku.
Tisíce nálepek, tisíce QR kódů jen pro vás a vaše nejmilejší!
Za deset naskenovaných prdelí získáte plyšový GDPR souhlas!
Nakupování je radost,
lepení nálepek je radost.
Aplikace prdele je radost.
Zajímá nás kolik nakupujete toaleťáků.
Sdílejte to s námi,
dáme vám na každý třicátý kilometr účtenky slevu!
A body na slevu!
To vás semele.
Aplikujte slevu na hajzlpapír s příchutí vaší -
neděle.
Naskenujte všechno sakra a sbírejte všechno a všude a zdarma a tady a zejtra zase a přidejte si nás a načtěte všechno co na vás bliká a stáhněte si všechno co vám sakra řikáme že si máte stáhnout jinak to nemá cenu a neni to žádnej byznys pro nás a bez aplikace už sem nelezte a bez QR kódu na vaší prdeli si zůstaňte doma a bez výhod a bez plyšáků ve slevě a bez rodiny a smutný a s drahym máslem a bez slevy na máslo a bez slev v aplikaci a nejste věrný zákazníci a nejste věrný a vítejte u nás sakra už.
Aplikaci naši máte?
Sbíráte body?
Jen dušičku nám dáte,
děti maj plyšovou mrkev
a vy do bazénu schody.
Dlažba
Starý náměstí, kolem podloubí, dědci u trafiky komentujou auta.
Ručně tesaný dlažební kostky.
Zničený ruce klečících kameníků.
Všichni leží už pod žulou za městem.
Shlíží na svoji práci z pod křížů, co tesali jejich otcové.
Synové jejich synů sedí na válcích
a řvou na ukrajince a cikány,
co rozhrnujou černejma hráběma asfalt na žulovou dlažbu.
Štiplavej smrad stoupá ke krchovu,
chlapi máčí sekanou v hořčici, vlašák nabíraj rohlíkem.
Dlažba dělala kravál,
asfalt bude potichu.
Hroby nad městem budou taky z asfaltu.
Fouk mu vítr do kokainu
Ztratil jsem tenhle kokain.
Ztratil jsem takový emko.
Neviděls moje hulení?
Ztratil jsem houby,
když jsem hledal keťák.
Kdybys nefetoval,
máš všechny drogy v kapse.
Petlahev šisuje
Cesta roubená kamením.
Pavučiny s rosou.
Dědek seče kosou.
Pytlík na stromě ševelí,
petka v slunci pukne.
Starci v zádech lupne.
Udělám pak
Nevěděl co dřív.
Tisíc věcí k udělání.
Všechno se sere,
nic není hotový.
Celý dopoledne přemejšlel, co udělá.
Oběd, kafe, usnul.
Vzbudil se ve tři
a už se do ničeho radši nepouštěl,
takhle před večerem.
Bez pecek
Máme víno bez pecek,
máme melouny bez pecek,
melouny s jednou peckou.
Máme rodiny bez dětí,
ženy bez mužů,
kafe bez kofeinu,
kořalku bez alkoholu,
televizi bez rámu,
auto bez řidiče.
Dítě nechce jíst víno s peckama.
Někde jinde jedí děti jen pecky.
Nemaj ani televizi s rámem, auto, kořalku
a jen to kafe, co nám pěstujou.
Konec slunečnic
Vložily do země semínka slunečnic.
Naučej se, jak z malý černý věcičky vzejde život.
Uviděj, jak roste k nebi, chystá květ, jak se do ní zamilujou čmeláci.
Na podzim si semínka opražej se sojovkou a solí.
Za dva měsíce se slunečnice vytáhly do výše jejich hlav.
Děti vzaly klacky a rozmlátily kytky na padrť.
Chlupatý listí letí vzduchem, děti výskaj.
Nakonec letí do křoví vyrvaný kořeny jako kopí.
Pochopily, že příroda se musí krotit.
Lenost nemá emise
Jeho lenost dostoupila tak daleko,
že mu záchodem byla postel, kde spal vzhůru a jedl vlastní dech.
Vrchol permakultury - jak toho dělat ještě míň.
Nedělat víc nic umí už jen fakíři,
zaklopí jazyk a zahrabaný v zemi
jsou.
Vono tě to naučí
Do školky musíš.
Zvykneš si na tu rutinu, musíš se naučit vstávat.
Až ti začne škola, nebude legrace.
Musíš chodit do školy, to je tvoje práce. To není zábava.
Budou tě bavit přestávky, jako polední pauza.
Musíš se naučit.
Musíš se naučit sedět a držet hubu, poslouchat ty co mluvěj vepředu.
Zvykneš si na tu rutinu.
Moc se neptej, kdo se moc ptá…
Škola tu není od ptaní, je potřeba vychovat lidi co budou makat a poslouchat.
Musíš si zvyknout.
Musíš si zvyknout na ten řád, poslušnost, kázeň, dochvilnost, příchody, nemluvit bez vyzvání.
Až ti začne korporát, fabrika, nebude legrace. Budou tě bavit polední pauzy a dovolený.
Zvykl sis v dětství na tu rutinu a dochvilnost?
Nebudeš mít problém.
Na schodech se drž zábradlí, na odbory zapomeň a makej na jedničku.
Před vánocema budou odměny, jestlis makal.
Tvoje děti musej do školky.
Zvyknou si, že doma nikdo neni a že makat se musí.
HDP nezastavíš.
Prachy makejte na sebe
Ty ještě chodíš do práce?
Nech za sebe pracovat peníze už konečně.
Moje drahá
Chytrá, krásná, vysoká,
tichá, empatická, ušlechtilá,
sečtělá, moderní, elegantní.
Moje nová smart lednice.
Postavil jsem ji doprostřed.
Já i ona jsme rádi, když je plná jídla.
Má čtyři skleněný dveře, dozadu by se totiž nedosáhlo.
Když jdu kolem, zdvořile pípne, zabliká,
na displeji se mě ptá jestli nemám hlad.
Nabízí mi camembert s olivama, pozítří projde.
Prý to nevadí, když si ho nedám. Sama ho vyhodí,
objedná novej. Aby nebyla prázdná.
Neradi vyhazujme jídlo, já a lednice.
Dal jsem si camembert, olivy a fuet.
Smart lednice všechno objednala a do 60ti minut zvoní rohlík.
Je empatická.
Jdu si pustit seriál, pípne na mě: „Pivo?“
Chladí ho přesně akorát a ještě změnila podsvícení polic podle netflix
Jsme na sebe napojený, ona na moje hodinky, zná moji polohu, můj tep, moji náladu.
Ví na co budu mít chuť, že jsem přišel z práce, nebo z běhání.
Čte moje pocity - z mýho facebooku.
Detekuje moji tvář. Nabízí pomoc, naslouchá mi.
Když vyrážím z kanclu domů, začne rozmrazovat masový kuličky z Ikea.
Po večeři objedná nový.
Ráno mi čte z aeronetu, objednala báječný ruský speciality a čínskou směs hua wei.
Moje smart lednice dala na tiktok videa, jak do ní chodim.
A stejně ji mám rád, za to jak mě zná a ví po čem toužím.
Moje smrt je lednice.
Swipe to scroll
Hladěj lesklý placičky.
Důchodci projížděj akční leták,
děti scrolujou tiktok,
slečny scrolujou instáč.
Celá tramvaj něco scroluje.
Z kabiny zní countryradio
a jedinej řidič nepřejede.
Snad nepřejede ty, co scrolujou na přechodu.
Hotokost
V tomhle světě peníze nebereme, kámo.
Plať hodinkama,
plať prstenem,
plať páskem,
botou,
kabátem.
Plať holinkama!
Přilož kost.
Čip ve tvojí pánvi převede prostředky.
Aplikace ve tvý duši platí za tebe.
Plať duší.
Je tady něco?
Krásný to tady je.
Ale trochu daleko do Prahy ne?
My jsme správně,
jen lidi z Prahy to sem maj daleko.
Je to tady pěkný, krajina, lesy, klídek.
Jak dlouho ale jedeš do Prahy?
To je pohodička tady.
Jede vocaď vůbec něco?
Paráda, samota, srnky, hvězdy, co?
Jak jezdíš do Prahy?
Jak tady sakra poznáš, že je pondělí?
Kudy je to nejlepší do Prahy?
Je tady vůbec něco?
Myši a mlha.
Jsou tady někde vietnamci?
Ne.
Jako super, boží klid, žádný sousedi.
Ale co tady jako děláte?
My tady žijem.
Jak tady dopadly volby?
Líp než v Praze.
Jezdí sem aspoň Rohlík?
Je tady aspoň 4G?
Co když ti něco dojde?
Když něco dojde - tak to tady neni.
Na vždy, všem a furt
Na všech tramvajích
Na všech billboardech
Na všech vlacích
Na všech citylightech
Ve všech novinách, časopisech
Ve všech televizích
Všechny reklamy na facebooku, instagramu
Na všech ranních autobusech.
Visí fotky -
vějířů peněz.
Obřích vějířů obřích bankovek.
Všude prachy.
Tisícovky, pětilitry, dvoulitry.
Všude prachy kam se podíváš.
Konec vypadá jako vějíř bankovek.
Prachy zdarma, všem a furt.
Kontinuální kampaň technologií, všude fotky peněz. A furt.
Lidi chudli.
Placebo bohatství.
Pohled na prachy spasil masy.
Široký vějíře peněz se odráží v očích dětí,
v brejlích důchodců
a autech taxíků, sanitek,
výlohách uzenářů.
Prachy všude.
Prachy pro všechny, zdarma a furt.
Aspoň na obrázku.
Jako je na záchodě ve vlaku českejch drah
tapeta s voňavym ručníkem a mejdlem.
Odečíst čištění hub z daní
U lesa se nedá zaparkovat.
Češi si odnesli z lesa houby za tři miliardy.
Zřízeno ministerstvo hub a parkování.
Daň z hub.
Daň z parkování v lese za účelem sběru hub.
Houbaři sobě a Motoristé sobě protestují na společný demonstraci.
Zřízeno ministerstvo hub, parkování a demonstrací.
Daň ze zřizování ministerstev.
Češi zaparkovali na černo za tři miliardy cestou na demonstraci hub.