Lenka Chýle (* 1992) vystudovala obor Dějiny evropské kultury na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2022 od dubna do srpna pásla ovce na kopci Raná u Loun. Z deníku, který si psala, vznikla její první sbírka Raná / Deník pastýřky, vydaná v roce 2024 v nakladatelství Ouklejky. Pracuje jako učitelka českého jazyka na gymnáziu. Žije v Praze.
Básně ze sbírky Raná / Deník pastýřky vybrala Leona Bohdálková.
Foto autorky: Filip Švácha, fotografie z Rané: Miroslav Šíma.
/DUBEN/
***
věčný bečení
doplňuje pravidelný tikání baterie elektrickýho plotu
pokud se násobí
něco se ho dotýká
nebo tam uvízlo jehně
divoce sebou škube
snaží se proskočit sítí
dostává šoky v pra vi del ných in ter va lech
když si všimnu
vypnu proud
při vyprošťování sebou mněhně plácá jak ryba
a pak ztuhne
srdíčko mu buší jak o závod
chvíli ho podržim
a šeptnu neumírej
/KVĚTEN/
***
u košáru umírá čtvrtý jehně
černý nedochůdče
u břicha má malou bouli
nosila jsem ho z pastvy na pastvu
lízalo mi krk
pak mi dalo hlavičku na rameno
občas mu cvakly zuby
když jsme šly z kopce
nohy mělo zkroucený
včera zase chodilo se stádem
teď se tam choulí
s pěnou u pusy
popadá dech
ani už jsem ho netahala nahoru
když ho odklízim
už nebulim
beru si rukavice
***
hlasité chroustání ve vysoké zelené trávě
ještě mokré po bouřce
měl by být klid
jenže já pasu třísetpadesátihlavé stádo
co jde pořád dopředu
některý ovce soustředěně žerou
některý jsou věčně nespokojený dopředný píči
zavelej táhlym bé
a strhnou s sebou nakonec všechny
otázky vystřelují jako světlice do prázdna
odpovědí je jen tma a bečení
v žáru slunce mi slzy vzteku a bezmoci rychle schnou
píšu pasáčkovi V. jak je zastavit
když ani pes to nedokáže
***
sedlo klín
dva vrcholy roztažené nohy
ovce pubické chloupky
(zježené vzrušením)
já klitoris
třu si vlasy
povely psovi sex talks
bečení mnohočetný orgasmus
Raná je těžce feminní
myslim na tebe ve mně
to je souvislost všeho
***
když ovce kaděj
otevře se jim řitní otvor
jako brána kosmický lodi
vypadnou bobky nebo hrouda
a celý to růžový očko se mžikem zavře
jako clona objektivu
ocas spadne jak opona
každodenní představení
nekonečno repríz
I.
jeho prosby a otázky jsou v očích tiché
ale o to víc úpěnlivé
trávy se v kopci vlní
jako ocásky jehňat při krmení
tolik radosti
ze sytosti
z větru
zato i tvoje vlasy jsou unavený
létaj ti kolem hlavy
pletou se nám do pusy
oči plné výčitek vůči všem ženám
se na mě upíraj
uvnitř tření kamene o kámen
nejde zastavit
škobrtám do kopce
ale myslim že tenhle nevyjdu
tvoje hoře je příliš
/ČERVEN/
***
nezávaznej sex bez citů
je jak schladlej slepičí vývar
zasytí ale nezahřeje
a co pak s těmi usazenými mastnými oky
sperma na pokožce zasychá rychle
jeho stopy zřetelně vnímáš
dokud ho nesmyješ mýdlem
jako mastnotu
I.
jednou bych chtěla říct
v něm je vše klidné
dnes ještě ne
šukáme prcáme pícháme
milování bez milování
cítim tě tak hluboko
zabolí to občas i fyzicky
nakonec se to ale uvolní
blessing v blescích
po bouři bývá největší klid
zatím jen ve mně
slyšíš přes oddechování to niterné ticho?
já ne
***
předbíhám
tiše obcházim
abych je nevyplašila
vědí o mně
někdy se zjevim a zasáhnu
jsem vždy přítomná
kdo dělá pastýře nám?
/ČERVENEC/
***
jsem tu tři měsíce
co se týče pasení si nepřijdu moudřejší
stále běhají a nedají se zastavit
předvídám ale příliš toho nezměním
můj respekt kolísá
jsou jako zlobivé děti
když se jim zachce poslechnou a jdou za mnou
často ne
výchova je alchymie
kde nastavit pevné hranice kde povolit
u psů je ta disciplína podobná
alfa smečky nejsem
zato jsem asi nejhorší pastýřka na světě
moc o tom přemýšlíš
těm co ovce hlídají o víkendech se v klidu pasou
je můj neklid jejich neklid?
***
chmatákovy prsty mají ostré drápy
otřesené stehno
se ponenáhlu zmenší
jako má kuráž
vždycky mě to překvapí že na to maj koule
omluvíš se
ale přece jen něco se změnilo
mohl bys bejt můj táta
ale co ta věčná touha po mladym mase
a karavanu pro dva
opravená socha Nepomuckýho na návsi
mlčí
tak jako dycky
***
všechna slova ve mně už musela být vyřčena
a proto bé
***
už jen samé vypasené myšlenky
***
chcanky se do zmoklé
ale vysušené půdy
vsakují s praskáním
život ve stepi
zní tu různé druhy praskání
plot probíjí do hlíny
maj ustláno na bobkách
člověk by psal o něčem jinym než o hovnech
ale je jich tu plná země
ovčí kozí psí moje
po výpasu
sundat si pohorky
sednout si do dveří
maringotky
dát si cígo
je to největší blaho
hořící sliny na papírku
praskaj
nemyté vlasy
ztuhlé suchem
drží tvar
lepší než kdybych je natupírovala
a fixovala lakem
slogan můj účes to vydrží
tady dostává nový rozměr
špína je tu banální pojem
suchá tráva chlupy v čaji
hnůj na zápraží
když vařim a spadne mi jídlo
jen fouknu a snim to
černé tečky na cuketě
špína v zubech
efekt křupání bez aditiv
i čaj v hrnku praská
napěněnej v termosce
jak jsem za nima utíkala do kopce
zpěněná krev
zpěněnej čaj
***
tichý vedro
bečení zní jako v nádobě
naříkání
zpěv žab
mužské nee
klakson
dětské ne
kloktání
screamování
slábnoucí zpěv sirén
doprovodem dech psa v rychlym rytmu
šustění ve vysokém porostu tolika pohybujících se těl
stojim ve stínu
přijde mi jako kdyby uběhlo tisíc let
stanu se sochou pasáčka
se psem na vodítku
protože na mě kašle
prý v montérkách a kšiltovce vypadám jak muž
ztratila jsem i pohlaví
zbývá jen role pasáka*čky ovcí
a můj stín co se otiskl do země snad navěky
/SRPEN/
***
zbavili jsme se sebe
teď si v klidu žerou
se zkušenym pasáčkem
prý přestaly bečet
toulám se Prahou
myslim na Ranou
co bude dál
porostu jako tráva mezi kostkami
jako kavyl po dešti
zazelenám se