Vratislav Brabenec (* 1943) je český hudebník a literát, znám především z klasické sestavy hudební skupiny The Plastic People of the Universe, jejímž byl a je členem v letech 1972–1982 a 1997–2021. Rovněž je zásadním autorem mnoha textů skupiny, zejména z alb Co znamená vésti koně a Maska za maskou, úpravy textů ze Starého a Nového zákona pro program Pašijové hry velikonoční a úpravy textů Ladislava Klímy k programu Jak bude po smrti. (Wikipedie)
Vratislav Brabenec vydal na podzim v nakladatelství Maťa v roce 2024 knihu básní s názvem S pěnou u huby. Z ní jsou i tyto básně.
Foto: archív Guerilla Records
Jede
a vona teď vodpůldne jede
do Mikulova
a proč?
sem si nevšim že
má tak velký
bradavky
a s tim
tam jede
asi de vo…
co zřejmě
se nedá…
každej den
a jede
16. 3. 2021
Blíží se léto
Zase.
Je to delší než Vánoce, bože.
Přátelé odjíždějí na dovolený.
Nejdřív jmenujou body a pak dodaj:
Už aby bylo po.
Na monzuny letní a bouře
se těšim.
Propuknou dřív než na rohu
dokoupim pití.
Otupělost a napůl spánek
sny přerušený.
Díky, bože.
Do toho hoří Kanada.
Přijali nás v roce 1983.
A tak v osmdesáti jsem
vlastenec kanadskej.
Jsou tam místa,
kam noha lidská
nikdy předtím.
A pláču
nad zvířatama, co
jim hoří.
červen 2023
Hadí oko vidí
uprostřed čela hadí oko
jak komu
v pravý poledne
se tak spráskat pro nic
a vidět?
v pravý poledne hadím
okem se vidět?
blízko už k tvýmu prsu
a plavat v plodový vodě
a pak! Zpátky k tomu…
a zase
stavidla i požeráky
spuštěný – otevřený
a v bahně
bělice štiky
okouni vokouní
ouhoř vzal roha!
tak daleko vod tvýho prsu
Pane
zavíráme
hadí oko to vidí
15. 11. 2023
Cestou do klubu
U Božího mlýna
namlel si hubu vo mlýnskej kámen
není na každým klásku
zralej námel
7. 1. 2024
No tak
Vzchopte se už kurva dyť jsou čtyry.
To jsou teda věty!
Nevolat už nikam, aby nevolali zpátky.
Nepsat a nemyslet už, aby…
Si nevymejšleli, že jsem myslel.
Na ně. Ach jo.
Písek v hodinkách přesýpacích se asi – přesunul
do močáku.
To zní dobře. A moč to bolí.
Písek v hodinách přesýpacích nikdo nevobrátil,
písku ubejvá,
nevobrátil,
písek
tady.
Vnady
a návnady,
na ty ti neskočím
jen tak.
11. 6. 2023
Milá
v dubnu ani nevím kterýho roku
už tady asi nebudu
až spadne poslední
list z dubu
tak vzpomeň si pomni
na toho pobudu
co věřil na pády
listů z dubu
až cvakot podpatků
tvých
ulici vopustí
spadne ten list
z dubu
a to už
tu
ani asi
milá
14. 7. 2023
Jen tak
V poledne jsem si zdřímnul.
Čekal jsem, že den ten bude pryč.
Trvalo to jen hodinu. Jen jednu.
A v tom času, jak v husaklasu = všecko. To.
Jestli to je těma Vršovicema, chlastem, stářím
a časem?
Nevím.
Kolář tu psal, Klíma taky, Váchal a co…?
Není to jen tím místem, je to, je to tak.
… pak Kateřina jde dva schody naráz a já ztrácím slova,
půdu pod nohama, zbytek rozumu a padám…
… je to tak, sakra, kurvapes, jednoduchý,
a to jsi to nepostřehnul za těch vosumdesát let?
Ty blbe.
Ach
Ti ulítly včely, hračky, labutě na kutě, perutě.
Chodz preč, ty somár.
1. 3. 2023
Ouplně
srovnanej se vším
sledoval
v klidu a s přehledem
jen s pěnou u huby
pozoroval dál
vopilej jak dělo
co kolem se dělo
než to stačil zapsat
stalo se toho tolik
hrůznýho
nestačil – no ne
nestihnul vymyslet
takový… makový
věty i šprýmy řadili se
jak dobytci
na jatkách
a přešlapovali v tom
co pod nimi
atd.
tak to chodí
kdosi vod stolu
vedle
řekl
bohudík nebo žel?
(konec papíru A4)
čau
10. 3. 2022
A bylo to
toudle dobou s O. ve stejný teplotě a s rumem.
Říkala: „Umrdáme se k smrti.“
A pak bylo eště repete.
A vod tý doby jen kecy a básně a slova vesmírná.
Naštěstí si ty cesty (do kundy a zpět) pamatuju.
Vod toho paměť je.
Pro další = druhou dojdu až zejtra.
Pokud bude.
červen 2023
Před pátou ráno
Vím v tý době, před pátou ráno, skoro všechno.
I jak to bylo a snad nebude a je teď.
Kolem osmý je to v čoudu všechno, skoro.
Jsem zas ten kosmopolita, ze žita do žita.
Nežita.
A do toho ještě:
dechovka nevodbytná v hlavě tluče,
jak řitná růžička rozkvetla
česká písnička, zjara květ.
2. 2. 2023
Říkám, kurva
Pepovi nebylo dobře. Kurva, to vidím, ne?
Přeci se jen tak nebude ptát Pechy, jestli má fáro,
aby ho hodil na tramvaj, co je kousek vodtud.
Pohřební kecy v tý společnosti spotřební.
Holkám je to jedno.
Sem a tam.
Reprodukce je tu.
A co.
12. 6. 2023
Kus ulice
s pěnou u huby
vzteky bez sebe
ti píšu
milá
ale!
ne už na účet z non-stop
to bych se musel vydat
až na Mičánka či do Spálený
zas tak moc tě… atd.
to už by muselo bejt
kus nerovný ulice
vlevo jsem viděl
až tak ve 4:20 PM
dovedeš si to?
já tam stál
a cejtil že se to urve
a je to tu
a je to tady!
koukal tam jako do nedohledna
kde dlažba spojí se s nebem
a teď? teď je tam avalanche!
co ti mám povídat
ani ta láska – páska
není už jak to bejvalo
a o nějakým přátelství
snad
hovadský verše z kuchyně do
pokoje bez dveří – se nešeří – nešetří
měl by jezdit už s náma lékař
a podávat podpůrný odporný
povzbudivý divy
a taky kurva znalá
by se šikla
černou křídou do komína
milá
černou křídou
hlavní třídou
z tvýho klína
padá hlína
rusalko ty moje levá
někam dojít
nebo dojit
za rohem tě čapnou
v ukradeným katafalku
kurvy zhůry
hoří
6. 3. 2023
