Pavel Kotrla (* 1974) pochází z Bystřičky, kde i žije. Rád čte a píše, vydává knihy ve svém jednomužném nakladatelství Klenov. Pracuje jako manažer marketingu. Spoluzaložil časopis Texty, kterého je od počátku šéfredaktorem. Vydal básnické sbírky Prstem na sklo rybám (2013), Mírný severní (2019), Stínový profil (2023) a bibliofilii Synonymum krajina (2024). Zastoupen je v několika antologiích (mj. v ročence Nejlepší české básně v letech 2014 a 2020 nebo v antologii Krátká báseň (2020)), podílel se na vydání publikací z regionu Valašsko. Uvedené básně jsou výběrem ze sbírek Mírný severní a Stínový profil. Básně vybrala Leona Bohdálková.
Foto: Martin Lukáš
***
V zahradě zdivočelé
Obklopené starým lesem
Měl jsem strach
Že vyruší mne hlídač
A opravdu
Na prahu
Dřevěného domku s probořenou střechou
Ležely jeho kosti
Cizí místa
Každé ráno
Pozoruji na tvé tváři
Rozšiřující se území cizích míst
Přes noc
Vztyčili domorodci
Na známé mapě nové nápisy
Hic sunt leones
Ve spánku
Slýchávám jejich blížící se řev
***
Pokaždé u přejezdu
V duchu (pře)počítám mrtvé
Se vzpomínkou na modrou botu
Ležící několik týdnů vedle koleje
Na jaře tu mezi pražci
Kvetou žluté květy
***
Zas mne míjí
Prasklý kamenný podstavec
Přidrátovaný Ježíš Kristus
Nikdy jsem tu nezastavil
Jako by hřeby už nestačily
Udržet tělo
Ani víru
Aspoň drápem drátu cosi přidržet
Za řekou
Do zad se mu dívá
Všemi opuštěný Johánek z Pomuku
***
A pří vší té rychlosti
Už ne pleistocén
Už holocén
Ještě pořád
Ukrutně pomalé čtvrtohory
Jen sklo se líně vleče
Ve starých okenních tabulích
Smýká mne temným pohybem
Shora dolů
Pod zem
***
Stářím zkroucená do tvaru vetřelce
Pase v pozdním odpoledni
Ohromně škaredou kozu
Přesto se střípky složí
Do obrazu krásného dne
***
Vytrhne mne z léta
Dotek studeného kamene
***
Potkáš tři smějící se sněhuláky
Mají úsměv od jednoho ucha hrnce k druhému
Co se vším tím optimismem?
Hrstmi se dá nabírat
A je veselo
Na konci zimy
***
Přestala si barvit hlavu
A se psem bílým jako ona
Rozsvítí ulici
Kulhá v cele věčnosti
Míjí dějiny
Čas se zastaví
***
Výkřik ptáka smutkem naplnil noc
Tma trvá tak dlouho
Až z ní přestávám mít strach
Bojím se už jen sebe
***
Na podlaze zůstává ležet podprsenka
Košíčky unavené dlouhým soužitím
Tak dlouho podpírala iluze
Až padla v boji
Tajemství vychladlo
***
Ráno jsem tě opustil
Ráno jsi mě opustila
Večer se možná shledáme
Až prožijeme své příběhy s jinými
Budu tě znát o něco míň
Zas budeme se poznávat
Krajina po těžbě
Jsi holá
Holka moje
Lásko moje
Vyřádili se na tobě
Zůstala jsi planá
Opuštěná ve své samozřejmosti
Ještě vzpomínám
Též jsme spolu byli
Též jsme spolu zbyli
Svázáni řetězy
***
V hrnku už druhý den stárne voda
Když prstem zavadím o jeho stěnu
Rozběhnou se kruhy
Voda ožívá
Ještě den dva
A bude plná života
Spory i spory mají svůj čas
Taky ho mám
Očima ulpívám na chvění hladiny
***
Opřu si tě o kámen
Tvé vzrušené dlaně na něm zanechají otisky
všech prstů
V příštím létě už je nenajdu
***
Jdu permafrostem
Dávno není zmrzlou zemí
Brodím se po kolena
A místy zapadám
Ale ten led tam dole
Dává mi pevnou půdu pod nohama
Voní to tu mrazem
Rašelinou
Ztrácím se v labyrintu tetování
Mrtvé pravěké princezny
Páté hory
Už nebudou
***
Někde pode mnou zasychá moře
Šumí hluboko tam
Kam bojím se
V každé vteřině
Slyším schnutí tvora
Prohýbajícího se ve vrstvách kamene
Tam mezi pláty břidlice
Umírá
Zatím se ale protahuje a sní
***
Otvírám starý školní atlas
Prstem obkresluju hranice minula
Nemusím na cizí ostrovy
Stačilo zůstat nehybně stát
Přišly samy
***
Pod kůrou mrtvých stromů
Jsou vykousané všechny mapy světa
Všechny hranice bájných moří
Všech zemí
Kdosi setřel všechny popisky
Pootočil severem
A střelka neukazuje nikam
Vidím cizí hvězdy
Nedivím se bloudění
***
Na konci cesty
Mohl by ležet klíč
Není tu