Libor Ulovec: My však dál škrtáme sirkou

neděle 13. října 2024


Libor Ulovec (* 1971), pražský advokát a amatérský herec a režisér, zakladatel ochotnické platformy Divadlo SoLiTEAter. Čtenář poezie, sběratel dětské literatury a lingvista pokojového formátu. 

Foto: archiv LU.



















NAŠEL JSEM NÁHROBNÍ KÁMEN


s mým jménem

a datem úmrtí


čekám teď co bude






GRAMATIKA VZTAHU


je samý podnět

samý předsudek


a samé schody 






PRALESY NA SIBIŘI HOŘÍ


a není kdo by hasil


my však dál škrtáme sirkou 

a křešeme křemeny






VÁLKA JE JAZYK


kterému každý rozumí

než mu dojde


kulka






V ROCE TYGRA


potřebuje svět

hlavně 


osly






BĚLAVÉ VLASY

svraštělá kůže


puklá tobolka bavlníku


dítěti je cizí její půvab






VYHLÍŽÍŠ MĚ


jako tráva déšť

a já občas přicházím 


pokosit






ZÍTRA 


tohle bude

už jen


včera






OHLÉDNU SE


stále tam stojíš

s urputností jehovistky

která mi mlčky nabídla


strážní věž






SAMOTNÁ HYENA


není nebezpečná

ona však nechodí


nikdy sama






NA MÍSTĚ


kam chceš napsat

láskyplné slovo

váhavě bliká

kurzor






PŘIŠEL HOST


všechno vyjedl vypil všechno

nechal jen prázdné mísy sklenky


a prázdné místo






DALA MI NA PROVAZ


ale koupil jsem si švihadlo

stejně se hodí


a ještě si můžu zaskákat






OSAMĚLÉ SRDCE


jak hladový lovec

neumí chodit


po špičkách






MYSLÍM NA BÁSEŇ


brali jsme ji ve škole

líbila se ti


a já se ji tenkrát

nenaučil






NA JAŘE ŘEKLI


máte čas do podzimu

a on už končí říjen