Libor Ulovec (* 1971), pražský advokát a amatérský herec a režisér, zakladatel ochotnické platformy Divadlo SoLiTEAter. Čtenář poezie, sběratel dětské literatury a lingvista pokojového formátu.
Foto: archiv LU.
NAŠEL JSEM NÁHROBNÍ KÁMEN
s mým jménem
a datem úmrtí
čekám teď co bude
GRAMATIKA VZTAHU
je samý podnět
samý předsudek
a samé schody
PRALESY NA SIBIŘI HOŘÍ
a není kdo by hasil
my však dál škrtáme sirkou
a křešeme křemeny
VÁLKA JE JAZYK
kterému každý rozumí
než mu dojde
kulka
V ROCE TYGRA
potřebuje svět
hlavně
osly
BĚLAVÉ VLASY
svraštělá kůže
puklá tobolka bavlníku
dítěti je cizí její půvab
VYHLÍŽÍŠ MĚ
jako tráva déšť
a já občas přicházím
pokosit
ZÍTRA
tohle bude
už jen
včera
OHLÉDNU SE
stále tam stojíš
s urputností jehovistky
která mi mlčky nabídla
strážní věž
SAMOTNÁ HYENA
není nebezpečná
ona však nechodí
nikdy sama
NA MÍSTĚ
kam chceš napsat
láskyplné slovo
váhavě bliká
kurzor
PŘIŠEL HOST
všechno vyjedl vypil všechno
nechal jen prázdné mísy sklenky
a prázdné místo
DALA MI NA PROVAZ
ale koupil jsem si švihadlo
stejně se hodí
a ještě si můžu zaskákat
OSAMĚLÉ SRDCE
jak hladový lovec
neumí chodit
po špičkách
MYSLÍM NA BÁSEŇ
brali jsme ji ve škole
líbila se ti
a já se ji tenkrát
nenaučil
NA JAŘE ŘEKLI
máte čas do podzimu
a on už končí říjen