Eli Mlejnková: Mrvenčí kroj

neděle 15. září 2024


Eli Mlejnková (* 2002) studuje bohemistiku a rusistiku na Filozofické fakultě UK. Texty publikovala například v Revue Prostor.

















I.




naděvala se v broží trup

do tvorů pak vdechli

a v proutí ji stihl




*


zlekavec naříká a uklání

kvičícím v kořeny oratoři

popalme, popalme!

se v divoženské hymny


zpárujme soudoby jekotu

lokejme vzývané hrdelní meče

jednatých březů, nelichotníci!


drahé chybnosti,

ke které se přimodlím, věnuji

všecky zbytky šupin,

co mi neschovali,

z páteřního zobce


zbytek pozůstalosti,

nechť je roztroušen

a následně inkarnován

v prorocké náznaky


nevšeptej mi šílení






II.




kozí svitek, útro víření

zrozenče otvírá oči do hostin

sníme pouhou kost?




*


tvořím porcelánové panenství

z okousaných nehtů


jak pěkně mi mrká!


zaklene se v lože

krotkosti z moruše


vyvábí se mi nakonec?






III.




té zakeřené špitnout

o věrách a o jeskyních

blíženci a paktech




*


zpupavělé mrviny prvenství

opíjí mozolnaté dlaně

slepují se

dávej pozor! vypíchneš mi oči!


mimetizují mrknutími 

ještě nepomýšlejí na

trnatá pouta těl






IV.




jmenující se přesvatými

kresť vtisknut do zad

s Mařenkou v břiše




*


krovějí a chřadnou brány

žilkami prostupuje pletenec

tkoucí se převrhují

protlačují vlčí brek


trhliny ve svátečním závoji

neschováš pod otisky tlap


neobvniňuj mě z toho,

když se ti pod košilí

rozlije zaječí krev


sevřu ho silněji, 

až mi zevnitř žebra šimrá

čmuchající kožich






V.




zahrát si na podvojnost

vykoupel rouch, bělost úkrytu

volání, zařeknout se jich




*


vykládají si tlamy naruby

drží almary tlejících murů


prozradíte mi, kam bylo ukryto


prokrčíme tu a nikde jinde


sedm z každého těla vrut?






VI.




krev jak mlíko, mlíko krev

když holubice zavrká

počni kojit divou zvěř




*


ve vrtkavých mroutech

nemrazí tak, jak mrazilo

uprostřed vtisků opadnutého


tam vžívalo svorné bytí

a ukájela se v něm strášňata

ukousl z nich každé křídlo


ach, jak jsi je hýčkal…






VII.




oděna do vlčí srsti

čelo poškrábané trny

už se sápe Marja z hrudi




*


nevěstu si uhníst z kostí

ukrást oči, sejmout chvosty

v doupěti už tělo tleje

srdce ne, jen panna hřeje


ale já chci jej míti přec

vyvábíš se mi nakonec?