Pavlína Vítková (* 1975) pochází z Boskovic, kde působí jak učitelka na základní škole. Absolventka FF UP v Olomouci (česká filologie, výtvarná výchova). Publikovala časopisecky a na internetu (Revolver Revue, Ravt, Texty, Reví Mítink, Tvar, Host – Hostinec, Dobrá adresa, Divoké víno, A tempo revue, Weles, Boskovicko…). Získala ocenění v literárních soutěžích, např. Halasův Kunštát. Je také zastoupena ve sborníku této soutěže (Na vlastní ticho 1972 – 2007). Ráda fotografuje, zejména přírodní motivy.
***
sněhová planina
nohy prorážející krustu
krém brilé
sladká únava
(31. ledna 2021)
U Semiče
vlásečnicemi keřů
proudí chlad
tam kde jsi na podzim
viděla sraženiny brslenu
jsou teď průduchy
jen hřbet kopce stulený do údolí
celoročně srstnatý
náhodný jezdec na koni
měkkou nesmělou chůzi
vystřídá poklus
teplo těla
střásá z boků
kolem vrbového remízku
do klubka smotává
mlhu
(leden 2021)
***
dcera si do vlasů
uvazuje modrou stuhu
vzpomínku na prameniště Bělé
nedaleko Pavlova
večer je stuha vyplavena na břeh okna
to – co zapletl den –
teď v stříbře na polštáři
rozlévá se
(květen 2021)
***
plavný let
pak přenášet váhu z nohy na nohu
do odletu mladých
klapání čapích zobáků
odměřuje čas
na roztažených perutích
jej nesou
(červenec 2021)
Plánice
piju ranní světlo na zápraží
probuzené nebe mrká blanitým víčkem
nad střechami venkovských stavení
ptáci usazení na ostrých hřebenech vln
náhle zběsile zakrouží
v příboji sobotních sekaček
(červenec 2021)
***
ledové nebe
a v namrzlém vzduchu
sýkory krasobruslařky
piruety krouží
frnk
nou
dřív
než
mrk
neš
(prosinec 2021)
***
noc vyčistila svit hvězd
a vyklouzla zas z krtčí srsti
po špetkách
zmocňují se ptáci nebe
trousí zpěv
uvízne dnu mezi zuby
bez něj by chutnalo bezbarvě
(prosinec 2021)
Jiřičky
kloužou do nejvyšších pater
k hnízdům
a budou tryskat
dokud nevzplanou
igelity
v podpaží oken
(květen 2022 – 20. července 2022)
Ve Světlé
Yvoně
žhne oltář kredence
v zlatém podvečeru
a ty k němu schýlená
drobíš kroky
nepatrný pohyb rukou
přemisťování nádobí
tak tiše tak samozřejmě
přinášíš dar
(červenec 2020 – červenec 2022)
Veraikon jara
nad Vážanami
úvozem
pod klenbou habrů buků bříz
polibky slunce na lících
každým krokem
je střásáš do trávy
která se zase učí růst
pod modří pláště
stromy ostří listy
jiné schoulené
v kvetoucích houních
řídí let včel
(17. dubna 2022 – srpen 2022)
Do Prahy
Chobotnice roztáhla
chapadla
v inkoustové tmě
plné svištících aut
Jak poslové světla
vezou příběhy
Příliv a odliv
pohazuje naším pohledem
narážíme na horizont
vyrovnává
vratkost
(únor 2022 – srpen 2022)
Jabloňový
list za listem ukryt
před rozevřením předjaří
tajný rukopis -
síťovina větvoví
mezi neklidnými řádky
vyskakují iluminace sojky a sýkory
vlevo na vrcholku
iniciála
vykroužená kolem vrásčitého plodu
(únor/březen 2023)
V jabloňovém sadu
ptačí hejno
usedá do koruny
ve světle slunce září
drahokamy
korunovace jara
(duben 2023)
V pivnicích
natažen v údolí
nehybně leží
srstnatý hřbet
vydechuje chlad
průzračnýma očima pomrkává
když zčeříme je chůzí
sevřeni
k prasknutí napjaté
mechové měchýře
v obrovském pískovém těle
peristaltika skal
kluzké vlhko sliznic
sune nás úzkým jícnem kaňonu
aby nevěděl
odnášíme si tajně
písek na rukách
pak vypuzeni jednou z cest
skok rovnou
do horoucího koktejlu
(srpen 2023)
***
jdou lidé
jdou mladí lidé
celí v černém
v brzkém odpoledni
jdou jako přílivové vlny
jdou městečkem
spěchají neutěšenými Letovicemi
kolem oprýskaných fasád
obchodů se smíšeným zbožím a levné vývařovny
kolem vitríny s pohřebním oznámením
po zimě pachuť na patru
výkaly odpadky
šeď chodníků silnic strání
výkopů uprostřed náměstí
vše pod lupou
spícího jara
míjejí línou Svitavu
smutek čeří brože kačerů
spínající nařasenou vodu
do níž opírá se prudké slunce
tolik života v ptačím štěbetání
muž u cukrárny
schýlený pohled
snad čeká nebo se zamyslel
v ruce drží bílé tulipány
jeden je zlomený
(březen – srpen 2023)
***
stařenku na lehátku
vezou na rentgen
marně v ní hledám mladou dívku
smutný obraz nerozptýlí ani
sanitářovy různobarevné ponožky
samotou létá pingpongový míček
promluv mezi sestrami
ona je však jinde
lůžko jak koráb brázdí
hladkou klidnou hladinu
na něm křehká skořápka drobné bytosti
soustředěně sleduje strop
světla zářivek ukazují cestu
nový svět
téměř na dohled