Barbora Sebera: V Ostravě neni na lyriku čas

neděle 7. dubna 2024


Barbora Sebera (* 2000) je původem i duší básnířka z Ostravy, texty publikovala například v Revue Protimluv anebo předčítala na autorských čteních, od ostravského MAČe až po seanci oslavy úplňku v tepee. Jak sama říká, "trpí třiadvaceti lety" a na brněnské Masarykově univerzitě studuje filosofii. Za svůj koníček považuje "rozbíjení konstruktu času gumovým kladívkem nedochvilnosti" a její básně se "vyznačují spektrem od prchavých něžností k delirantním skladbám".














***


V Ostravě neni na lyriku čas

město se potí protrpěnou rzí 

zaražený kahan v páteři 

bdi

všichni už usnuli 

jsi kanárek v dole 

nešťastné rodiny 






Rýže za 109 korun


hledala jsem Boha

hledala jsem ho v koši mezi plastovými krabičkami od masa

hledala jsem ho na zesilovacím tlačítku od ovladače

když televize křičela že našli Boha

u ukrajinského vojáka

co měl průstřel v zádech

hledala jsem ho v pytlíku rýže za 109 korun

hledala jsem Boha trestajícího u teplých katolických kluků

hledala jsem Boha milujícího v gramech pražského kokainu a testu na HIV

hledala jsem Boha v očích člověka co mu střelilo v zádech

když se natahoval po ovladači

aby nemusel slyšet o ukrajinském vojákovi

co má průstřel v zádech

hledala jsem ho v očích patnáctileté aktivistky 

co křičí zabijte putina a má problémy s matkou

hledala jsem Boha nahá před zrcadlem a hladová po rýži za 109 korun

hledala jsem Boha u lidí

co ví

co je Bůh

hledala jsem Boha u lidí co si myslí

že Bůh už je mrtvý

hledala jsem Boha

našla jsem jenom rýži za 109 korun






***


Praha je kapitalismus ze sekáče

Ostrava je děcko co krvavé saze pláče

Praha je nasáklá

koksem 

a Ostrava 

potem 

dá se pražský koks vypotit? 

nevím

ale ostravský pot se nedá 

smýt 






Pořádek 


Mám zařezaný kalhotky až v duši 

v domě ze sádrokartonu

sjetá v koupelně 

otrávená vodkou a Rivotrilem

zvonem čistím ucpaný odtok

slyším zvony 

vlastního osudu 

klekání

vibrace tibetské mísy

mandaly

fernety

odtoky požírající

Krtky

uklizim

uklizim

uklizim

vybírám z odtoku zvratky zodpovědnosti 

známky dospělosti  

vzdušné zámky 

plíseň 

na kterou jsem koupila Savo 

se zvětšila 

hledám jistoty v tričkách z Hmka

jsem Anna Karenina ucpané dálnice společenského života 

ale

systém dodržuju

chodím

po schodoch 

nejezdím výtahem

žiju zdravě

jsem poslední opily kapitán 

na potápějící se lodi pravdy

masy vody 

pohltí 

charakter a bytí 

v ucpaném sprchovém koutě

se topím 

tečou mi sliny 

zuby klepou 

mám hlavu rozbitou o sprchový kout

enzymy

trávicí trilogie hymny života 

sliny manifestují hlad

smutek nad rozvařenými nudlemi

uměleckými vlohy 

nohy 

poškrábané

od žiletky za 5 korun

do krve 

co znamená 

žiletku za 5 korun 

jakou mám cenu

uklizim

uklizim

uklizim

za peníze kupuju čistotu

z úst vychází pára poničeného ducha 

rozleptaného od 

krtka

jsem sjetá v koupelně a uklizim duši národa 

co je

rozmontovaná 

jako stará Felicie

stojící u zahrádkářský kolonie 

uklizim 

zbytky národní identity 

z vlasu ve dřezu vymotávám Novosvětskou symfonii

jdu přeskládat kameny do Vltavy 

soutěž o národního ptáka 

vyhrál Tomio Okamura

všude je 

špína

inkluze

deziluze 

odbory 

kojící matky z podpory 

svědomí dieselového motoru 

hlubinná psychologie 

analytická filosofie 

piko na Dubině 

uklizim 

uklizim

uklizim

sliznice 

orgány 

hlava rozbitá o sprchový kout 

boule natekla jako koule

sperma myšlenek 

ejakuláty špatný nálady 

ale třeba 

Bůh má vulvu 

co voní jako peřiny po babičce 

po mýdle 

sjetá v koupelně

uklizim 

uklizim

uklizim 

demontovaná do tataráku 

emočních vředů 

a nepravidelných vřesů 

uklizim 

uklizim

uklizim

vrzaní houslí osudu 

hraje funebrák

oběsila jsem se na tkaničce od zablácené boty 

šťastné znovuzrození 

do pozvracené koupelny

teď odletím vzducholodí a budu poslouchat Led Zeppelin 

vypadaly mi zuby ve snu 

smrdím jako sardinky co v sobě mají rajčatovou omáčku 

je ráno

musím se dát do pořádku






***


Pohledem mi ze rtů svlékáš slova

a díváš se do mě až tam 

kam sama nevidím 

potichu šeptáme 

čemu jsme to uvěřili

přikrytí spacákem na steré matraci v obranném objetí 

ležíme mezi 

strachem

knihami 

a kufry plných vyčítavé minulosti 

kterou se nechce vybalit 

na zdech jsou fleky a pod tíhou ohlušujícího ticha na nás ty stěny padají 

třeba nás jednou pohřbí v objetí 

do hrobu neznámého vojína 

s nápisem 

zde leží nic neočekávající něha 

vždyť jací my jsme hrdinové 

anebo nás taky zavřou do kufru 

a už nikdy nevybalí 

a ty tiše šeptáš 

čemu jsme to uvěřili 

tak v obraně před stěnami a světem 

ruce na vyčerpaném těle 

čekáme

až přijde nové štěstí anebo se to staré vrátí 

čekáme

a nadosmrti trpělivě usínáme zklamaní 

a ráno se probouzíme s nadějí 

čekáme 

a v noci s propletenými prsty v cizím pokoji 

který nám nikdy nepatřil 

hladíš mě po tváři v jediném okamžiku bezpečí tvých dlaní

bez očekávání 

vidíme tam

kde ten druhý už nevidí

asi jsme se potřebovali 

abychom se ubránili 

jsme jako plyšové hračky

groteskní gladiátoři v aréně svojí vlastní hlavy

a potichu pohledem šeptáme

čemu jsme to uvěřili 

že jednou už nebudeme muset čekat a setřeme z fleků na zdi lítost 

vezmeme svoje vlastní štěstí do rukou a vybalíme kufry

a minulost 

i pocity viny

vyneseme na dvůr v plastových taškách z Alberta 

a už nikdy nebudeme muset na nic čekat 

ale teď je večer 

a ty mi pod spacákem pohledem šeptáš 

čemu jsme to uvěřili 

a ráno se vzbudíme zase s tou stejnou 

otravnou 

nadějí 


vždyť 

kdybychom chtěli být mrtví 

už bychom byli 






***


Zase jsem za jedno léto 

zestárla o několik let 






Skříň


Ona a její přítel si koupili novou skříň

ukazovala mi její fotky

doteky

fialových nehtů mi popisovala co kam do té skříně dali

bylo mi jí líto

protože jí bylo líto sebe

byla oblečená nóbl

mezi lidi

ale nejraději by vlezla do té skříně

do tmy

protože v sobě světlo ještě nenašla

možná nenajde

možná ani nechce

svítit na pravdu 

které se bojí jako té skříně

jako svého ohyzdného přítele

kterému visí na ramínku

odchytává jeho světlo

co je jako bludička

a tak je 

zbloudilá

shrbená

a je schovaná 

ve skříni






***


Výhoda je, 

že spolu budeme moci prcat 

i v pekle 






Ostrava


Jsi jako fádní obsese

jsi jako děvka deprese


jsi jako prázdná lahvička od Rivotrilu

jsi kuřák co u dveří vydechuje

 nikotinovou hymnu


jsi zkurvený dětství na sídlišti Fifejdy

jsi jako rakovina v koulích mýho strejdy


ale jsi moje






***


Prý jsi tak chytrý, 

protože ses dlouho v dětství posrával