Barbora Sebera (* 2000) je původem i duší básnířka z Ostravy, texty publikovala například v Revue Protimluv anebo předčítala na autorských čteních, od ostravského MAČe až po seanci oslavy úplňku v tepee. Jak sama říká, "trpí třiadvaceti lety" a na brněnské Masarykově univerzitě studuje filosofii. Za svůj koníček považuje "rozbíjení konstruktu času gumovým kladívkem nedochvilnosti" a její básně se "vyznačují spektrem od prchavých něžností k delirantním skladbám".
***
V Ostravě neni na lyriku čas
město se potí protrpěnou rzí
zaražený kahan v páteři
bdi
všichni už usnuli
jsi kanárek v dole
nešťastné rodiny
Rýže za 109 korun
hledala jsem Boha
hledala jsem ho v koši mezi plastovými krabičkami od masa
hledala jsem ho na zesilovacím tlačítku od ovladače
když televize křičela že našli Boha
u ukrajinského vojáka
co měl průstřel v zádech
hledala jsem ho v pytlíku rýže za 109 korun
hledala jsem Boha trestajícího u teplých katolických kluků
hledala jsem Boha milujícího v gramech pražského kokainu a testu na HIV
hledala jsem Boha v očích člověka co mu střelilo v zádech
když se natahoval po ovladači
aby nemusel slyšet o ukrajinském vojákovi
co má průstřel v zádech
hledala jsem ho v očích patnáctileté aktivistky
co křičí zabijte putina a má problémy s matkou
hledala jsem Boha nahá před zrcadlem a hladová po rýži za 109 korun
hledala jsem Boha u lidí
co ví
co je Bůh
hledala jsem Boha u lidí co si myslí
že Bůh už je mrtvý
hledala jsem Boha
našla jsem jenom rýži za 109 korun
***
Praha je kapitalismus ze sekáče
Ostrava je děcko co krvavé saze pláče
Praha je nasáklá
koksem
a Ostrava
potem
dá se pražský koks vypotit?
nevím
ale ostravský pot se nedá
smýt
Pořádek
Mám zařezaný kalhotky až v duši
v domě ze sádrokartonu
sjetá v koupelně
otrávená vodkou a Rivotrilem
zvonem čistím ucpaný odtok
slyším zvony
vlastního osudu
klekání
vibrace tibetské mísy
mandaly
fernety
odtoky požírající
Krtky
uklizim
uklizim
uklizim
vybírám z odtoku zvratky zodpovědnosti
známky dospělosti
vzdušné zámky
plíseň
na kterou jsem koupila Savo
se zvětšila
hledám jistoty v tričkách z Hmka
jsem Anna Karenina ucpané dálnice společenského života
ale
systém dodržuju
chodím
po schodoch
nejezdím výtahem
žiju zdravě
jsem poslední opily kapitán
na potápějící se lodi pravdy
masy vody
pohltí
charakter a bytí
v ucpaném sprchovém koutě
se topím
tečou mi sliny
zuby klepou
mám hlavu rozbitou o sprchový kout
enzymy
trávicí trilogie hymny života
sliny manifestují hlad
smutek nad rozvařenými nudlemi
uměleckými vlohy
nohy
poškrábané
od žiletky za 5 korun
do krve
co znamená
žiletku za 5 korun
jakou mám cenu
uklizim
uklizim
uklizim
za peníze kupuju čistotu
z úst vychází pára poničeného ducha
rozleptaného od
krtka
jsem sjetá v koupelně a uklizim duši národa
co je
rozmontovaná
jako stará Felicie
stojící u zahrádkářský kolonie
uklizim
zbytky národní identity
z vlasu ve dřezu vymotávám Novosvětskou symfonii
jdu přeskládat kameny do Vltavy
soutěž o národního ptáka
vyhrál Tomio Okamura
všude je
špína
inkluze
deziluze
odbory
kojící matky z podpory
svědomí dieselového motoru
hlubinná psychologie
analytická filosofie
piko na Dubině
uklizim
uklizim
uklizim
sliznice
orgány
hlava rozbitá o sprchový kout
boule natekla jako koule
sperma myšlenek
ejakuláty špatný nálady
ale třeba
Bůh má vulvu
co voní jako peřiny po babičce
po mýdle
sjetá v koupelně
uklizim
uklizim
uklizim
demontovaná do tataráku
emočních vředů
a nepravidelných vřesů
uklizim
uklizim
uklizim
vrzaní houslí osudu
hraje funebrák
oběsila jsem se na tkaničce od zablácené boty
šťastné znovuzrození
do pozvracené koupelny
teď odletím vzducholodí a budu poslouchat Led Zeppelin
vypadaly mi zuby ve snu
smrdím jako sardinky co v sobě mají rajčatovou omáčku
je ráno
musím se dát do pořádku
***
Pohledem mi ze rtů svlékáš slova
a díváš se do mě až tam
kam sama nevidím
potichu šeptáme
čemu jsme to uvěřili
přikrytí spacákem na steré matraci v obranném objetí
ležíme mezi
strachem
knihami
a kufry plných vyčítavé minulosti
kterou se nechce vybalit
na zdech jsou fleky a pod tíhou ohlušujícího ticha na nás ty stěny padají
třeba nás jednou pohřbí v objetí
do hrobu neznámého vojína
s nápisem
zde leží nic neočekávající něha
vždyť jací my jsme hrdinové
anebo nás taky zavřou do kufru
a už nikdy nevybalí
a ty tiše šeptáš
čemu jsme to uvěřili
tak v obraně před stěnami a světem
ruce na vyčerpaném těle
čekáme
až přijde nové štěstí anebo se to staré vrátí
čekáme
a nadosmrti trpělivě usínáme zklamaní
a ráno se probouzíme s nadějí
čekáme
a v noci s propletenými prsty v cizím pokoji
který nám nikdy nepatřil
hladíš mě po tváři v jediném okamžiku bezpečí tvých dlaní
bez očekávání
vidíme tam
kde ten druhý už nevidí
asi jsme se potřebovali
abychom se ubránili
jsme jako plyšové hračky
groteskní gladiátoři v aréně svojí vlastní hlavy
a potichu pohledem šeptáme
čemu jsme to uvěřili
že jednou už nebudeme muset čekat a setřeme z fleků na zdi lítost
vezmeme svoje vlastní štěstí do rukou a vybalíme kufry
a minulost
i pocity viny
vyneseme na dvůr v plastových taškách z Alberta
a už nikdy nebudeme muset na nic čekat
ale teď je večer
a ty mi pod spacákem pohledem šeptáš
čemu jsme to uvěřili
a ráno se vzbudíme zase s tou stejnou
otravnou
nadějí
vždyť
kdybychom chtěli být mrtví
už bychom byli
***
Zase jsem za jedno léto
zestárla o několik let
Skříň
Ona a její přítel si koupili novou skříň
ukazovala mi její fotky
doteky
fialových nehtů mi popisovala co kam do té skříně dali
bylo mi jí líto
protože jí bylo líto sebe
byla oblečená nóbl
mezi lidi
ale nejraději by vlezla do té skříně
do tmy
protože v sobě světlo ještě nenašla
možná nenajde
možná ani nechce
svítit na pravdu
které se bojí jako té skříně
jako svého ohyzdného přítele
kterému visí na ramínku
odchytává jeho světlo
co je jako bludička
a tak je
zbloudilá
shrbená
a je schovaná
ve skříni
***
Výhoda je,
že spolu budeme moci prcat
i v pekle
Ostrava
Jsi jako fádní obsese
jsi jako děvka deprese
jsi jako prázdná lahvička od Rivotrilu
jsi kuřák co u dveří vydechuje
nikotinovou hymnu
jsi zkurvený dětství na sídlišti Fifejdy
jsi jako rakovina v koulích mýho strejdy
ale jsi moje
***
Prý jsi tak chytrý,
protože ses dlouho v dětství posrával