Tomáš Štiler (* 1990) se narodil ve Švábenicích, vyučil ve Vyškově, a nyní žije v Brně. Jeho texty otiskly časopisy Prostor, Dno, Host, Tvar a Rozum (Slovensko). Knižně debutoval titulem Odpálím, přepálím, zamiluju se (Větrné mlýny 2022).
(Foto: Radim Dibdiak)
***
nechali ti růže na stole
napsali dopis, ať se máš
mobilní telefon byl lepší než sešit
mohl sis vygůglit češtinu
a když už to jinak nejde
zavoláš prostě na linku důvěry
***
nemáš už čas na nepřijatelné dny
řekl mi včera někdo na přijatelném místě
dech se krátí
je jako včely, co ve zdi vyplňujou prázdno
***
ta hořká pachuť v žaludku
to je placebo, hochu
v nekončící tmě nitra stagnuješ
ale je to čistá výseč z tebe
to jsi ty, co tě zabíjí a léčí
jako jablko z ráje
jako to sousto
skončíš
Nevím
Nevím
Nevím, co si mám myslet
Nevím, co je povoleno
Nevím, proč už není Putin před soudem
Nevím, jak se dá žít v kleci
Nevím, kdo má právo rozhodovat o jiném
Nevím, kdy jsme začali své tělo idealizovat
Nevím, jak bolí zlomené srdce
Nevím, proč spolu mluvíme básněmi
Nevím, čemu je rozuměno
Nevím, co jsou jenom slova
Nevím
***
Slyšíš ten šum
když je ticho v místnosti?
Je to jako mezera
Na klávesnici ji často mačkáš
Protože používáš slova
Ale teď ten šum
Je to přítomnost
Nejsi totiž sám
Ale když jsi doopravdy sám
Bolí to
Čekáš že zařve chiméra a něco se zlomí
Něco, něco, ani nevíš co
Ale tušíš
A to tušení je šum kterej bliká do ticha
Bylo by ti málo všeho
Ale teď mrdá děvka samota s děvkou ticho
Za přítomnosti diváctva, které mlčí
Mrdáte se spolu světem jak králíci
A pak si dupneš
A neřekneš nic
Než pointa vyšumí
***
věci se hýbou
pomalu
chodím pomalu
abych to stihl
se rozmyslet kam jít
***
chtěl bych k něčemu být
to kdo jsem
to co jsem
chci být užitečnej jako kamera v obchodě
jako umírající křeček v teráriu
jako květina pro tetu
jako točený pivo pro vytočenýho dělníka
jako prezident z lidu kterej není svině
jako stopy v šotolině
chci být užitečnej
a za to budu vděčnej
***
volám ti často
ale nezapínám mobil
nechci se slyšet ve tvých uších
***
nemůžu být sám sebou
a nesmím mluvit
v lidské povaze je život
chtěl bych žít