petya stach (* 1996) studuje doktorský program Teorie a dějiny české literatury na Ostravské univerzitě. Pracuje v Antikvariátu a klubu Fiducia mimo jiné jako literární dramaturgyně. Básně publikovala v časopisech Host, Tvar a na platformě Psí víno. Věnuje se také literární publicistice. V letech 2019–2020 byla redaktorkou revue Protimluv, nyní spolupracuje s nakladatelstvím Bílý Vigvam.
Uvedené básně jsou ukázkou ze sbírky TETAM, která právě vyšla v JT's nakladatelství.
(Foto: Jaroslav Michl)
***
optickými kabely ulic
tikají semafory
krok – tep – tempo
šla pomalu – zaklonila hlavu
šedou oblohu drtily vysoké domy
stažené mřížemi drátů
narazila do muže
protivně syknul
ale nepolevil v odhodlání
jít –
ulici strhával hluk
stíny kmitaly u nohou
něco jí ale nedovolilo
udělat další krok
pondělí hlídačovo
hlídač pohupoval hlavou
dávno přehlížel
vady vláken
nit pomalu běžela strojem
který ani nezaskočil
prasknutím
hlídač spal
***
pes ztichl
a hloupě civí
dveře stříhají
ambientní šum
další lidi vycházejí na parkoviště
s hlavami upřenými vzhůru
začínají cosi mumlat
pes proběhne dveřmi
za pokladnami
mine ženu na zemi
která dýchá
do igelitové tašky
ztratí se mezi prázdnými regály
pondělní noc hlídačova
pohladil psa po hlavě
lehl si do postele
pes si lehl před dveře
hlídal
zavřel oči
ale nemohl navázat na nit
už kdysi započatého snu
***
larva svítání
hlava v dlaních
zvláštní čistota
ve vyhaslých kamnech
nic se nevrací
nazpět dveřmi ven
na vratkém stole
obrací ruce naruby
tmu do tmy
pod okny
promoklé dřevo noci
úterní ráno hlídačovo
hlídač pohupoval hlavou
ano, jistě…
ano, včera…
ne, nic zvláštního…
dobře…
když byl sám
sáhl do kapsy
bezradně hleděl do velké dlaně
na povadlou smotaninu nití
***
zprávu zachytili
na pomezní frekvenci
pár slov
pauza
dovětek
těch několik vteřin
narušovala jen skladba
předchozí stanice
nakonec nezbylo
než otočit zpátky
a ještě chvíli
poslouchat hudbu
***
domy stály pevně
ale na chvíli
jakoby přecejen
vyjeklo se ze snu
pokrčená deka
ještě se sváží
tma zárubně vrůstá
do propasti chodby
za zády
město se ztrácí
v brázdě
hadího vlnění –
klátí se
přes výmoly
na mezi
bez měsíce
řez obzoru na dosah –
v zalknutém nádechu
klesat
chytit se pelesti
***
po sté míjí
stejné stromy
v mokřadech
snaží se věštit
ze skvrn
od motorového oleje
nahoře –
v oku nebe
hnis
pak dlouho pije z dlaní
***
zkalené stopy pod hladinou
bahno předbíhá krok
dno misky z dlaní
v nedohlednu
v odrazu zvrat
voda se boří do propasti
zlom
hrana
pád
volání za zády
pro návrat
tahání za rukáv
a voda padá
nakloní se –
závrať
***
otevřela oči –
nad hlavou ve větvích
se kroutí znaky
koraky
orata
ámi
– ostatní zmizeli
sama bloudí
mezi totemy
prsty hladí
vrásky kůry
následuje
stopy
