Kateřina Rudčenková
Sen o zmatení smyslů
Zatímco jsem šílenýma očima
bloudila po nádraží
ve své neznámé zemi
a nevěděla kam jít,
ty, cizinec, jsi mě vzal pevně za ruku
a vedl mě podél trati mou zemí.
Vím, že jsme ještě opilí,
ale vůbec nechápu,
co je na mém snu k smíchu.
Říkám, že v tom byla veliká úleva,
v tom, jak jsi mě vedl,
a ty se směješ,
abys pak s krutou lehkostí
změnil námět hovoru
o tom, co přítomného nás čeká v zemi,
která nepatří žádnému z nás.