Ladislav Zářecký (* 1993) pochází z Ústí nad Labem, kde v současnosti také žije. Příležitostně esejisticky a recenzně přispívá do kulturních periodik A2, Pandora a slovenského Kapitálu. Básně publikoval v básnickém občasníku Foesie. Aktuálně mu vyšla v nakladatelství Adolescent prvotina Kostlivec světa / Cyklolineár (2022).
"Pojem „urbex“ je obvykle vykládán jako průzkum opuštěných míst vzniklých lidskou činností. Ruiny, rumiště, opuštěné komplexy. V případě poezie Ladislava Zářeckého se tento pojem nabízí s velmi specifickým přívlastkem: urbex sudetský. Ve verších autora se ale nerozpíná jen ona často romantizovaná poetika prostoru pohraničí, s tou básník zachází spíš jako s mazlavým jílem, jehož se, zejména z bot, zbavuje náročně, těžko a je tak nějak všudypřítomný.
(...)
Byla by chyba číst sbírku zjednodušujícími ideologickými prizmaty. Z básní nejde cítit antikapitalismus, ekologický aktivismus či cokoli jiného. Je to jednoduše frustrace. Kondenzovaná a pečlivě básnicky zachycená frustrace. A únava. A vyčerpání – a spousta dalších pro dnešní angažovanou lyriku tak typických motivů, že je možno považovat je nejspíše za generační," píše o Zářeckého knize, ze které jsou následující básně, editorka sbírky Kino Peklo.
)(
Sedimenty na sklech a
pletivo rzi plasty namotané dřevotřísky
mumie ulit po asfaltu
bouřka
Cosi se schoulí do pneumatiky
louže blázněj
Trnky padají a kutálejí se
plachty se propínají
Vidím tě jasně
odlevám si tvou
světlou stopu
špiníš se mokrým pískem
Potok se rozvodní a
tiskneš se bokem k hlohu
hloh vrostlý do zaječí páteře
zaječí páteř je
ekonomika
kostlivec světa
Za námi šumí auta o déšť
skřípou obratle
Překládka balení / vkládání do obalů
označování identifikace shody
sestavování / přizpůsobování výrobků
skladování zboží
zpracování odesílaných a
vracených produktů
Láska je jako hra o krátkých jednáních
a dlouhých přestávkách
Je třeba vědět co
dělat o
přestávkách
)(
Podvečer rudne Nížina
vyhání mlhu k řece
Vystupuje z auta a smlouvá
Cihly za odvoz
kolik zvládnete
vzadu na dvorku
Sundáme bundu a v kýblech
nakládáme
Rudnou stromy
vzpomínáme
Loktem
přimáčkla list k parapetu
Svědkyně ovcí
na cestě
k vrzající brance
Rudnou nám ruce
Čte v seznamu nahlas
Abys to slyšel
Prázdné láhve
gáza
rukavice
kobercovka
nálevka
benzín
motorový olej
nové
krásné spoje
)(
Z párků jde teplo
jiné a chutnější
než z unavených lidí
Locka prej že
bude jejich královnou
Matlat v hořčici a kečupu
nového jara
Locko
i párky jednou vychladnou
nebo popukaj Vyrazí že ví
Nové jídlo
nové teplo
nový člověk
Nedělám že vím
Nad Ústim zapadá slunce
kečup se slévá s hořčicí
Locka dneska zaplatí
)(
Smutný borky navátý v pískovce
Smutný borky navátý na výletech s rodičema
)(
Vzdálený i blízký polnice
kamionů
Do prodejního skladu
nábytku na další odbočce
Tělo přestalo růst
do ničeho mi už nic není
Tady už je úplně jedno co se stane
Má to svoji jasnou funkci Za každou cenu
za každýho počasí a nikdy to nezmizí
protože to tu nikdy nebylo
Lysé břehy voní akáty
potok tu protýká na negativ
podepřený skruží z betonu
Měla bys svého psa pozinkovat
a prodat do Německa
Tady to dělá úplně každej
podívej
Mezi břečťanem plynových rozvodů
splašení holubi
světlo ze střešních oken
praží do gaučů
Ty pořád rosteš zalévaná s gauči
a já ne u kuchyňských linek
Vzdálený i blízký polnice
kamionů
Pes úplně mokrej
Cákáme si nohy
v potoce plavou průsvitné
jeskyně
)(
Předtuchy v Domě kultury
Na stěnách svátky světel ředí se
uschlými květinami
Hořčík smutku ve stehnech
Strachy se poseru Někde určitě zapomínám
zvířátka která nemám a ani je nechci
Lhaní tady u nás nemoci kostí
ať si na ně děti malují
zmalovat kostlivce na stěnách Svátky světel
ředí se schnoucími květinami
Odejdeš teď když do konce zbývá tak málo
Kulturák smrdí jako
natlačené zapomenuté
mrtvolky zvířat
)(
Jednou neprojíždět
trochu to tady poznat
Možná ti tady koupim i
akvárium pro rybičky
Ale kam jdu
jde moje nemoc
„Liebe ist ein Begriff
aus der Geographie“
Zverimex hoří
a svět je k nepoznání
)(
Zkrat spouští svoje zakrytí
Chybí čekající přechod
trosky tu už byly jako trosky
odjakživa
kolují nejspodnější pamětí
mlhou takovou párou
poháněj zastaralý stroj
na světlou stopu
Ležíš tu všude
Nemůžu spát
koukám ti na prsa
navzdory vyhynutí nádherný
Než se vzbudíš
v tvém rodném Mělníku
v předvečer katastrofy
Naleznou lék
proti rakovině
)(
Brzo bude dobrej svět
nebo nikdy
Všelikán svět
čeho se pořád bojíš
most zapadl do bahna
Ocelový spínání dole do bahna
slavnosti ve slepých ramenech
Ohře mi krvácí do lýtek
sdírám ji a lámu a vidíš nic
plyne to vlní se to má se to dobře
Přeběhlas šest set osmičku
přežilas
Teď je řada na mně
nenechat se přejet
Z Doksan se dostaneme živí
Čeho se pořád bojíš
)(
Orientace zelených omítek
ke krajskému centru
Future oriented nízká
okna pokojíku
Vytrhané linoleum pod topoly
vytrhané vlasy Pod topoly
natahaná opuka trauma
sny
Na jiných planetách to jde
tak proč ne tady
Autobusy do krajského centra
)(
Myslíš si že jedeš dál
ale je to
cyklolineár
Zbytek se postará
o zbytek