Gersin: Jako exhumovat sovu

neděle 29. ledna 2023

Gersin (* 1971) touží nebát se a nekrást, nic nevystudoval, nic neumí, ale spoustu toho dělá. Také postavil domek, ve kterém sice občas provozuje dietní rouhání, ale v podstatě pokorně čeká až zemře. Odvážné nakladatelství Trigon mu nedávno vydalo sbírky Nespoutaná radost (2022) a Hvězdářova žiletka (2019).














ukrádám do paměti


včely v úlech vyrábí

mobily, počítače

a prázdné paměti

rozvrat návratu

k poštovní trubce řeky

kvapné zdráhání rybářů

cukání koutku

splávek kroužkuje

úúúú

a nohy ryb

mívali jsme

vyhrnuté rukávy a kapra ve vaně

pak kuchyň se spoustou

slizkých šupin

pár usušit

nevypočitatelná

kolagenová kryptoměna

napí

napí

napínavá

lže relativně uvolněně

zdráhá se mezi dráty

detektoru pravdy






volná pojistka

bez smluvních ujednání

zjistit něco o barvách

v černo bílém pokoji

ledovec jako dobrý skutek

bez krvavých škrábanců

není tajemství

zamčeného pokoje

jen štěstí povstalé

ze špíny v odlehlém rohu koupelny






enfant ex machina

(chladnoucí vývržek)


podivně zní a zněl

náš vztah byl

jak struny podzimu

kovově chladný

zrezavělý a zpřetrhaný

kola kola

šustí v listí

a pableskují v nízkém slunci

šlapeš a snaha

pochopit chyby

samozřejmě jen a jen mé

jak jinak…

je jako exhumovat sovu






rychle se blíží dušičky

máme veškeré pohodlí

hroby v interiéru

to není to, cos měl říct teď

pohodlí na celé čáře

jako kreslená postava

líbající svou cestu

z válce parního válce

kdykoliv v plných barvách

rozkvetlých lékařských čekáren

sestoupit z válce

vystoupit z píčarohlíku

dojít bezpracného naplnění

špenátem a šupinami

radostný štěkot interiéru

cizí nepoužitá rtěnka

na cizím zrcadle

čeká na svůj vzkaz






supersonic ceremony


pozlacení plynu

přímý přenos demonstrace


lahev plná plynu

jako součást neživé přírody

volič strachu

jako součást

živé

přírody


tanec sankcemi

obřad s kinžálem


kozáček s branci

sólo s uprchlicí

až na dno

kde leží tlustý brejle

s utrženým ramínkem

tam je to místo,

kde se setkal „mistr zvuku“

s „vedoucím realizace“






***


zní to nemožně jako život v nedobytné pokladně

výrostek vyhnaný z domova anglickým humorem

tvář s kostěnými obroučkami brýlí

která se zjeví v baculatých a náhle otevřených

dvířkách nedobytné pokladny

pak nenechavé růžové prsty rozčeří šero

přitom jedině tma

tma v nedobytných pokladnách

je jako kyselina v bateriích

nedobytná

to zní vyzývavě jako odchod do důchodu






proměny


tam venku – nejrozšířenější omyl

mokré prostěradlo laškovně

naráží do plastového náklaďáku

svět je plný lidí na jedno použití

lilek oloupeme a s pomocí

oleje a koření na americké brambory

z něj udusíme chutnou houbu

pepřovník a kolopejka na parapetu

se naklánějí, jako by slunce

bylo větrem, který se

nemusí nadechnout já

chci slyšet, jak říkáš

symfonické fantazie


prosím

prosím?

tlačíme dvoukolák

náš jazyk je konkordance šrotišť

muž opřený o zeď

připomíná placatou plechovku

zdeformované dno

a zdrcené prázdno

vidím v tobě

zkamenělý holubník

ohučené hrady minulosti

prostupné jako zrcadlo víly morgany

doufám v déšť

dvě mužstva soudců

jeden hráč nevypíská






TÁHNE


jsem průvan v metru

co dírami v sýru sviští

a pod pergoly žene listí


jsem vdova co ve špercích se hrabe

šminky jak saze rozmatlané

saze po tom

co dávno vyhořelo


smířit se s důležitostí

kamene na cimbuří

který svá tajemství

uchová


má duše pochází z dob

kdy se hudba stávala cigaretou

připálenou bleskem






***


mou důvěru

získáš až zjistíš

co je průšvihová kapsa


někoho to rozhodí

a vzápětí donutí

vítr zase zesílil

a žene ze hřbitova

obruče věnců

jako šlechtu z města

zmítaného revolucí


v noci nad hlínou zoraných polí

přísliby sluncí

prsty pohrom

lehce hnětou

podhoubí tvého rozhodnutí

hřivny 2022


strach plný prázdných květináčů

zima se nezná

k následkům mrzuté nečinnosti

ale slunce už stopám

dělá odlitky

mrtví snímají

života masky

čteš o tom nevěřícně

sám

v tichu lepkavém

jako psí slina






obchodní dům kotva


hodiny na pláži

perou se s pískem

který zastavuje stroj

ale ne zánik

lepší sněžnice

zapomenutá na pláži

a olizovaná příbojem

a hned o kus dál

zapomenutý bojkot

skutečně melancholické místo

které čeká

na rozjaření z otevřených dveří

jako Němec v pětačtyřicátém

plamenný projev spolehlivého pramene

bůh bere krásu nadarmo

tmavé brýle

mažeme krémem bez faktoru