Roman Polách
***
(Markétě)
Často se zpředmětním
každý den se sluncem se držím pohromadě
pak mě přerůstá práce a já se změním v úkol
v podpis nutnosti
soudy uzavřené jak byt
ve svého zástupce ve světě
v dobrou lahev
ale jakmile venku uslyším sirénu života
herdekfrýdek nesrozumitelnost
otevírám se z toho předmětu
venku je dobře známá zlatá
venku je teď i Markéta
a nedaleko je řeka
a lidé možné budoucnosti
natahuje mě to
už se doopravdy těším až přijdeš
bude prázdná chodba
taky květiny které dnes nejspíše zaleju
hlína to všechno přijme
činely těchto posledních deseti let