Tereza Smetanová alias Vopice (* 1980), Pražačka jak Brno, se už několik let toulá po vyloučených lokalitách Šluknovského výběžku. Dělá sociální práci a je sama sobě klientkou. Publikovala v Revue Dno, v básnickém almanachu Ohlédni se, nezkameníš, v nakladatelství Ears&Wind Records jí vyšly čtyři společné básnické sbírky s Lubošem Vlachem. Uvedené básně jsou ze sbírky Um(ě)rlkyně, kterou připravilo k vydání v roce 2020 také nakladatelství Ears&Wind Records, ale kniha doposud nevyšla.
Něco k maskám
(25. 1. 20, Buk)
políbila svůj sádrový odlitek
hebčí než ona sama na dotek
bez vlasů bez hlasu
pleť co nepodléhá času
a částicím polétavé špíny
nemaje stíny
bělostná tvář
s jejími rysy
bývaly souměrné
kdysi...
pak vrátila sebe na své místo ve výklenku
tváří ke zdi
padá na ni prach ze starých vydrolených cihel
to zákoutí je cítit plísní a kocouří touhou
nenaplněnou jako její tvrdé rty
které nestačí promluvit
ani když život končí
a zmizí
v rukách cizích
funebráků
nalíčí jí na smrt život
do rakve
ta protne ticho
zacvakne
a shoří
Se nesměj
(2019)
nepočítám život na dny, ale na kila
protože je těžkej
je toho čím dál víc, co lidi dělat nesměj
tak se vole nesměj
Su I.
(25. 1. 20, Buk)
su hřídel
su bez křídel
létavice
někdy více
občas nízko
pokaždý však
kurva blízko
pádu
prvního
su probuzením spícího
v noci hluboké
su průvanu průtrž do oken
su jajnova
su osnova
bez osnov
když měsíc
je ve fázi nov
hryžu si dásně
a píšu básně
o soumraku
jako z braku
bez náznaku umění
je mé cítění
su pyšné děvče
zavaž
zavaž mi střevíček ševče
lásku ti pak vyznám
bez ni sex neznám
ani s ní
ani s ním
přesto mu z dlaně sním
života čáru
su poezie škváru
v přístrojích na áru
píšu grafy
aby umírající
neměli strachy
su vypsaný fix
kreslím krucifix
prázdnou náplní
víra mě naplní
jistotou
tou fikcí
že jsme všici spasitelní
a mimotělní
a duchovní
su kružnice a tečka v ní
su žena pohlavní
co se/dává na hlavní
a kouří zadarmo
a bere své tělo
nadarmo
su prostá prostitutka
jdu na to zprudka
a rychle
chvilu trvá
než si na to každé zvykne
že su chladné mramor
a/mor
su za sebe pro(v)daná nevěsta
na vesnici přesto z města
su ze sraženého těsta
hrudka
su ptákům budka
přístřeší
kam vletí
když jim doma zaprší
Sebelítost
(2. 2. 20, Buk)
skřípat zuby a držet hubu
a krok
a tempo
a emoce
na uzdě
to by se vám na mně líbilo!
aby bylo
pozdě
po zdech
tiše bušit hlavou
povzdech
si nechat pro sebe
za to prý jednou
pudu do nebe
NASRAT!
cvičená vopice
je pryč z věznice
vašich úsudků
věčnejch posudků
bohabojnejch
slovíček vyjma skutků
seru na moře
vašich zármutků
utahaná jsem jak pes
přivázanej u boudy
a všechny mý bolavý klouby
vysmekly se z řemene
zrovna jako vaše kecy
z mýho přecpanýho temene
nasrat
naznak si lehnu
kdy se mi zamane
mít péro
tak z vás určitě nevstane
a můžete mě jak chcete honit
ani mě nehne
znova se sklonit
sklo/nit
drž/ku
dívat se na mě
z vršku
a chtít mě zespoda
je vaše ego love story
mozková příhoda
utíkám
tikám
neřeknu
ti kam
Stavební
(někdy v březnu, Buk)
bav se můj milej juchánku
du se chystat ke spánku
sucho je v mým džbánku
Lubánku
shodím horu špíny
pleť prací čpí mi
z pórů
to mám z těch
zednickejch fórů
ty namožený záda
kurva proč já mám
tu dřinu tak ráda?!
kousat rohlík se lžící
zvedat stěny bortící
dělat kostrukce
voe je nejlepší liposukce!
měnit rámy
měřit trámy
vrtat do slámy
mít přitom krámy
je moje vášeň
kurva každej by byl z toho
nadšen
když vidí svý odřený ruce
se kterýma pak vyplňuje složenky
na exukuce :-)
su šťastná
když malta je správně mastná
a plesknu jí a vona drží
jako by jí pleskli muži
a když přečtu něco v plánu?
jako bych zkouřila marjánu
směju se a tancuju
bože jak já tu stavbu miluju!
víc než sebe
protože když chcu
natřu si růžový nebe
a fialovou trávu
a na ní se pře/zdím na krávu
co má orgasmus ze štětky
já za to nemůžu
je to vprostřed mý lebky!
Sirius
(léto 2015, Jirny)
jsi prach lemující mé stopy
narychlo zasunuté do žabek
jsi rozhrnutý štěrk
našich poklesů
vyrytých zítřků
minulost s kopím v boku
zpocená chodidla
přerývavý dech sucho v krku
neelementární nečástice
mince lepící se v dlani
sopečný výtrysk na patách
to všechno jsi
tak rychle
utíkám
a zase se vracím
zpráskaná svobodou
k boudě k řetězu k plné misce
vždy o trochu víc mrtvá
hledám přímku ze tří hvězd
vedoucích k Siriu
nahá v záhonu chci začít
cítit cokoliv vzpomínáš?
boty rozházené po předsíni
ale já s tebou nebyla
stala jsem se fikcí
pářila se s černou
s dírou a říkala si
že všechny chvíle se dějí
najednou i ty co budou
prorůstám rostlinou klesám
do půdy na prsou
šimrají mě kořeny
naší zakořeněnosti opouštím
tělo ve kterém mě znáš
rozkládám se oči v planetě
pokaždé když odrhnu peřinu
falešného rána
nepros mě
***
(10. 8. 19)
jednou až ti složím k nohám
zavazadlo složené duše svojí
prosím pověz, ať se nebojí, že ji pochováš
na prsou uplakanou bosou
prosím, naposledy polib a přikryj ji tváří...
tvoji Magdalénu Máří
Pocit
(Kubovi, 1998)
Kořen po kořeni prorůstáš mnou
Živím si tě a opatruji
Hlínou zasypávám Žilami svazuji
Piješ z mé krve Sytíš se z mých kostí
Trháš mě jak pomalu odcházíš
Žiješ ve mně Jsem ti půdou a zemí
Rveš mi tepny Drásáš plíce
Krev jen zalévá kořeny
Dýchají mým dechem
Uteč!
Dvakrát tence a krátce a jednou silně a dlouze
Zvoní vždycky třikrát.
Dvakrát tence a krátce a jednou silně a dlouze, abych poznala,
že je to právě ona,
má stará, noční můra, sousedka Kelišová.
Zvoní vždycky přesně 2 minuty poté, co přijdu z práce.
Zvoní tak dlouho, dokud jí neotevřu nebo mě nedožene
k nervovému kolapsu.
Zvoní stále ve stejném pořadí – dvakrát tence a krátce
a jednou silně a dlouze.
Zvoní vždycky přesně v ten moment, když jsem
jednou nohou ve vaně.
Zvoní, i když i přes to ohlušující drnčení musí slyšet mé hlasité
a nevybíravé nadávky.
Zvoní tak dlouho, dokud z vany nevylezu nebo se v ní
nepokusím utopit.
Zvoní stále ve stejném pořadí – dvakrát tence a krátce
a jednou silně a dlouze.
Zvoní vždycky přesně v okamžik, kdy mi začne zvonit telefon.
Zvoní a klidně se přitom v rytmu vyzvánění mého telefonu
ještě nakrucuje.
Zvoní tak dlouho, dokud neuznám, že její vyzvánění je lepší.
Zvoní stále ve stejném pořadí – dvakrát tence a krátce
a jednou silně a dlouze.
Zvoní vždycky přesně, jakmile s novinami usednu
na záchodovou mísu.
Zvoní, i když na ni volám: Jdi do hajzlu, jsem na hajzlu!
Zvoní tak dlouho, dokud to nevzdám nebo nad sebou
nezavřu poklop.
Zvoní stále ve stejném pořadí – dvakrát tence a krátce
a jednou silně a dlouze.
Zvoní vždycky přesně v tu chvíli, kdy z tašek vybaluji
nákup.
Zvoní a volá: Já vím, že jste doma!
Zvoní tak dlouho, dokud po dveřích nemrštím balení
vajec nebo nespáchám pokus o sebevraždu
udušením se igelitovou taškou.
Zvoní stále ve stejném pořadí – dvakrát tence a krátce
a jednou silně a dlouze.
Zvoní přesně vždycky 3 vteřiny, co ulehnu do postele.
Zvoní, i když se z dětského pokoje ozve právě probuzený
křik.
Zvoní tak dlouho, aby mi řekla:
– že jí bolí: záda, hlava, ruka, noha nebo břicho
– že jí spadl(a) pod postel: hřeben, kapesník, natáčka,
budík nebo tužka
– že jí nejde: sundat nebo pověsit závěs
otevřít nebo zavřít okno
vypnout nebo zapnout rádio
zandat nebo vyndat šuplík
– že má pro mě náramnou novinu:
večer někdo nezamknul dveře ode dvora
někdo nezavřel poklop od popelnice
na chodbě někdo nechal kýbl s barvou
ve schránce nic nemá, ani milostný dopis
paní Tichá ze třetího má menses
nikdo nezvedne reklamní letáky ze země
měla by velikou chuť na koláč
– jestli nemám:
trochu soli, mouky, rýže, másla nebo jaru
pár brambor, cigaret nebo piškotů
tři stovky
kredit v mobilu
zbytečný kartáček na zuby
Zvoní tak dlouho, aby mi ukázala:
obrázek Vladka z Vyvolených
recept na koláč
složenku za elektřinu
plakát Gotta za mlada
svojí mast na hemeroidy
nepovedenou trvalou
vyluštěnou křížovku
fotku svého syna, když byl v plenkách
pihu v pravém podpaždí
Vypnula jsem zvonek.
Hází mi kamínky do oken.
Hází vždycky třikrát.
Dvakrát tence a jednou silně.
V síti
Mačkám enter
chci vejít, vidět
potvrdit se
Chci vystupovat
sebejistě
Chci, marná sláva
účastnit se
vlastních online orgií
Tvůj profil dát si do záložek
do toptenu mých mánií:
mezi výběr fólií
a super savých vložek
A jak to zpívá borec Zmožek
už mi neni dvacet, lásko
už mi neni pětadvacet
tož se snažim nepozvracet
z vlastní profilový fotky
kde mám ty pohodlný šortky
neúčinnou push-upku
vlasy sčíslý na patku
a mega polstr na zadku
Šplhám po tvý zdi
a čtu ve statusu
něco o zbrusu nový poloze
on dole a ona čert na koze
Googlim, že zvlášť nevhodná při
osteoporóze, mykóze
paradentóze, psychóze
a veškeré vaginální metamorfóze
Hm.
Tak možná jedině
při celkový narkóze.
Sdílim, že čerta mám a čekám na kozu
Andělská, v ďábelsky sexy vohozu.
Protože
já – dáma za minutu třistašest úhozů-
kašlu na ty svý zatraceně vlezlý ózy
Chci vyzkoušet všechny virtuální pózy