Šimon Leitgeb (* 1996) vyrostl v Malontech, vesnici v Novohradských horách. Je autorem básnických sbírek Mezi náma (Nakladatelství Petr Štengl, 2017) a nejnověji Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020). Za své básně byl oceněn v různých literárních soutěžích a byly publikovány v českých i zahraničních časopisech a antologiích. Žije v Českých Budějovicích, kde pořádá literárně-hudební pořad Mezi náma a podílí se na organizaci festivalu Literatura žije. Uvedené básně jsou výběrem ze sbírky Betonová pláž.
Gravitace
„bojim se o tebe“
říká mi holka z města
strejdovi kapou slzy z tváří do vzduchu
a s každým nádechem
sílí gravitace
/
„zejtra
si pro tebe přídu“
říká mi holka z města
a odchází
„miluješ jí?“
otáčim se na strejdu
odchází
a nechává ve sněhu stopy z místa
kde stála
aniž by za ní
cokoliv zbylo
Signály
lidi rozsvicujou
a zhasínaj
vysílaj signály
aby mezi sebou udrželi den
/
stejská se mi
blikám baterkou z okna
a jdu spát
/
snim o lidech
který dělaj to samý
naše vzkazy se míjej ulicema
míří do tmy
a ráno nás budí světlo
Nejkrásnější svět
pro Davida Kozáka
po ulici běhaj holky v krátkejch sukních
křičíme na ně
první co nás napadne
/
prožíváme lásky
skrze mříže
miluju holku
kterou sem viděl minutu
/
kluci se ptaj jeden druhýho
která se jim líbí
a když se dvěma líbí ta samá
rvou se
je to ten nejkrásnější svět
prát se o lásku
Ahoj
říkám ahoj
a nepoznávám ho
/
„makáš ještě s krajícema?“
„nejsou to krajíci
ale ukrajinci”
/
vyprávím o adamovi
zírá na věci kolem sebe
na zdech pyramidy sou vzkazy
který se nečtou
a návštěvní místnost
je bílá
/
počítám minuty
těžko odejít
a znova se vrátit
/
„díky žes přišel strejdo”
„tak zas příště”
„ahoj”
Imedžin
pro Kravála
třídní vypadá
jak tlustej džon lenon
ptá se
jestli známe bíbls
a všichni zvedaj ruce
kdyby mezi nás natáh struny
zahrál by imedžin
/
tlustej džon je můj vzor
nebudu poslouchat bíbls
prosednu mu kytaru
a nebudu se hlásit
aby si mě všim
je nás tu tolik
že je potřeba
trhat struny
Betonová pláž
pro Jirku Hájíčka
v noci na nás někdo klepal
a když sem otevřel dveře
stál tam ráj
adam spal
i když se na něj podíval
údolí pod karavanem
zakryla pláž z betonu
a zámky pohltilo moře
ráj mě přived ke břehu
a podal mi kulatej oblázek
hodil sem ho do vody
a když se dotk hladiny
probudil sem se v adamově posteli
na ruce mě svrběl měsíc
oblázek vod ráje z betonový pláže
Druhej břeh
pro mamku
z karavanu vychází světlo
který jde vidět
jen ve tmě
na schodech sedí strejda
a říká adamovi
že si mě vymyslel
/
světlo končí na břehu
kde začínám
„věř mi“
povídá strejda
a zhasíná
adam hledá ve tmě
druhej břeh moře
každej stojíme někde jinde
a oddalujeme se
