Šimon Leitgeb: Z karavanu vychází světlo

neděle 29. listopadu 2020

Šimon Leitgeb (* 1996) vyrostl v Malontech, vesnici v Novohradských horách. Je autorem básnických sbírek Mezi náma (Nakladatelství Petr Štengl, 2017) a nejnověji Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020). Za své básně byl oceněn v různých literárních soutěžích a byly publikovány v českých i zahraničních časopisech a antologiích. Žije v Českých Budějovicích, kde pořádá literárně-hudební pořad Mezi náma a podílí se na organizaci festivalu Literatura žije. Uvedené básně jsou výběrem ze sbírky Betonová pláž.














Gravitace


„bojim se o tebe“

říká mi holka z města


strejdovi kapou slzy z tváří do vzduchu

a s každým nádechem

sílí gravitace


/


„zejtra

si pro tebe přídu“

říká mi holka z města

a odchází


„miluješ jí?“

otáčim se na strejdu


odchází

a nechává ve sněhu stopy z místa

kde stála

aniž by za ní

cokoliv zbylo






Signály


lidi rozsvicujou

a zhasínaj


vysílaj signály

aby mezi sebou udrželi den


/


stejská se mi

blikám baterkou z okna

a jdu spát


/


snim o lidech

který dělaj to samý


naše vzkazy se míjej ulicema

míří do tmy

a ráno nás budí světlo






Nejkrásnější svět

pro Davida Kozáka


po ulici běhaj holky v krátkejch sukních

křičíme na ně

první co nás napadne


/


prožíváme lásky

skrze mříže


miluju holku

kterou sem viděl minutu


/


kluci se ptaj jeden druhýho

která se jim líbí

a když se dvěma líbí ta samá

rvou se


je to ten nejkrásnější svět

prát se o lásku






Ahoj


říkám ahoj

a nepoznávám ho


/


„makáš ještě s krajícema?“

„nejsou to krajíci

ale ukrajinci”


/


vyprávím o adamovi


zírá na věci kolem sebe


na zdech pyramidy sou vzkazy

který se nečtou

a návštěvní místnost

je bílá


/


počítám minuty


těžko odejít

a znova se vrátit


/


„díky žes přišel strejdo”


„tak zas příště”


„ahoj”






Imedžin

pro Kravála


třídní vypadá

jak tlustej džon lenon

ptá se

jestli známe bíbls

a všichni zvedaj ruce


kdyby mezi nás natáh struny

zahrál by imedžin


/


tlustej džon je můj vzor


nebudu poslouchat bíbls

prosednu mu kytaru

a nebudu se hlásit

aby si mě všim


je nás tu tolik

že je potřeba

trhat struny






Betonová pláž

pro Jirku Hájíčka


v noci na nás někdo klepal

a když sem otevřel dveře

stál tam ráj


adam spal

i když se na něj podíval


údolí pod karavanem

zakryla pláž z betonu

a zámky pohltilo moře


ráj mě přived ke břehu

a podal mi kulatej oblázek


hodil sem ho do vody

a když se dotk hladiny

probudil sem se v adamově posteli

na ruce mě svrběl měsíc

oblázek vod ráje z betonový pláže






Druhej břeh

pro mamku


z karavanu vychází světlo

který jde vidět

jen ve tmě


na schodech sedí strejda

a říká adamovi

že si mě vymyslel


/


světlo končí na břehu

kde začínám


„věř mi“

povídá strejda

a zhasíná


adam hledá ve tmě


druhej     břeh moře

každej stojíme     někde jinde


    a oddalujeme se