Vasilios Chaleplis (* 1993) studuje doktorandský program Teorie a dějiny české literatury na Ostravské univerzitě. Mimo jiné básník, hudební producent, copywriter, editor a dramaturg, který se angažuje v kulturním spolku Provoz Hlubina. Jeden ze zakladatelů kulturní platformy Harakiri Czurakami, se kterou vydal sborník autorských děl mladých a talentovaných autorů z celého Česka. Letos chystá vydání první publikace pod hlavičkou mladého ostravského nakladatelství Bílý Vigvam. Rovněž spolupořádá ostravský literární festival Inverze. Je členem několika hudebních těles (kdysi Porcelaine People, nyní Phil Lemon a Jalapeños) autorem audiovizuálních projektů, které byly k vidění třeba na hudebním festivalu Colours of Ostrava, Letní filmové škole v Uherském Hradišti nebo na ostravské Kameře Oko.
Nadledviny
Zavolat výtah do čtvrtého patra
A čekat
Předzvěst
velkého nebezpečí
Jiskra tmou zpitomělých orgánů
Ano Jdou si pro tebe
Nemáš ani vteřinu navíc
Rozbíháš se dolů
Po jednom po dvou dokonce jednou po třech
Když se míjíte s výtahem srdce poskočí až do krku
Mezi vámi jen beton a omítka Slyšeli tě!
Šachta zašramotí
Dlouhý vzruch po páteři domu
Naučil ses ovládat nadledviny
jako štípanec před fackou reality
Vyřítíš se ven a málem povalíš sousedku
Za rohem vyhodíš odpadky do popelnice
cestou zpátky máš všechen čas svět
Teleport
Jeli jsme spolu na kole
půlnočními sady
Lampy zářily intimitou nočních stolků,
zeleň jako nahá milenka přikryta peřinou léta
Zpívali jsme Plíhala
Do pusy nám vlítávaly mušky
portálem jícnu až do nás
objevily něco uspokojivějšího
než světlo
Probudili jsme se tam kde jsme usnuli
V žaluziích skryté leporelo světla
ostravské ráno které se vzdaluje
barvou trhaného masa
Než odejdu
přelétnu všechny
ty prázdné úhly
mezi nábytkem
lapače sprostých slov
skrýše kde prach přikrývá
polysémii povzdychů
Na talířku nechám rozkrojený citrón
pomalu a nenápadně
trpčit den
***
Večer do hospody oblékáš člověka
Jsi tovaryš
s holou prdelí
a uzlíčkem pocitů
Dámský křivák
V předsíni se
pozdní ráno objevil
koženkový
potažený chemickým vzorcem parfému
neodvážíš se jej přenést
protože bys ji neunesl
vždy když kolem ní projdeš
přivoníš a doufáš že
odejde sama
Herostratos
Neměl nikoho
jen dialog s tichem
a občasné zašustění starých igelitek MANA
Všude kolem smrad Stohy laciných vzpomínek
flašky vajgly jizvy
konzervy lanšmítu
Všeho tak akorát dost
Poslední panák to v něm navrstvil
V koupelně rybičkou pečlivě vyškrábal špínu
Zpod nehtů
Uštědřil zrcadlu pohled zraněného dítěte
v jehož očích se rozhořívá svíčka
Když ulehal
myslel na posečenou trávu
Lány Vřesiny vůně benzínu a čerstvého umírání
Zavřel oči a pořádně se toho nadechl
Fénix co nikdy nepovstane
***
Přijala svoji porážku
ironie tomu chtěla
že venku se právě zelenala tráva
Zničehonic
Vivaldiho bouři přehlušil ryk divoženky
samým kafkovstvím prostoupen:
„Jste hlupáci, nic nevíte!
„Všechny nás drží za hlavy!“
Stíral jsem slzy
zatímco nám stydnul
heřmánkový čaj
***
Zaposlouchej se
na ulicích popravují poslední myšlenku
Tvá ruka naposledy prohrábne přítomnost
a tiše se rozplyne
jako plechem pobitá ubytovna
proměněna v prach
Bůh je největší developer
a ty konečně slyšíš
sebe jako modlitbu
portálem okna k tobě připutuje svět tak směšně malý
že si jeho atomy podáváme jako brko
Flavedo
Povím ti příběh o fílos mou
protože jsi můj a zasloužíš si ho slyšet
bylo mi jak tobě
to byly doby…
sbíral jsem vlašáky
a loupal je po nocích
někdy jsem je jedl opražené
ale většinou rovnou ze skořápky
díky tomu mám tak zdravou duši
Taktedy
Svět je sakramalý dvorek
saje obíhá kolem velké bradavky pajdá rozpačitě
šahá do tmy vytahuje si z očí
smítka hvězd
vytahuje chlapcům žebra
a dívkám klíční kosti
někdy ti může připadat
jako palimpsest seškrábaný životy
obzvlášť když tě bolí nohy
až pokolení ponořené v inkoustu
nic co se dá přežít
ale je to cesta Tady a Teď
tvá cesta
ptej se s každým krokem bez otazníků
nevycválaně upřímně přidrzle
nauč se chápat smysl předem vyšlapaných stezek
jdi dokud tě nezastaví jing-jang
zvrtnutého kotníku
co natéká a vyčuhuje
a bolí hořkosladce jako
vylomený zub lásky
Víš…
ve středověku byl papír moc vzácný
a tak šetřili místem i slovy
často vyškrábávali původní text
a začali přes něj psát nový
a pak vyškrabávali i tento a začali znovu
a znovu a znovu znovu
do roztrhání
Počkej donesl jsem ti ovoce
pomeranče a mandarinky
oloupej si je
oloupej si je a sněz
a kůru nevyhazuj ta je nejcennější
jako paměť
dej ji na topení vysušit jako to dělávala
tvoje babička i zbylých
šest dcer Eviných
To je hodin
Měl bys už spát o fílos mou
ukončíme náš příběh prozatím tady
nepatrnou kaňkou noci
Neboj se
Neodejdu, dokud nezaschne