Petr Ligocký (* 1990) studuje doktorský program Jazykovědná a literárněvědná srovnávací slavistika na Ostravské univerzitě. Od roku 2016 je redaktorem ostravského nakladatelství Protimluv a stejnojmenné revue. Pracuje v regionálním oddělení Knihovny města Ostravy. Píše básně a povídky. Publikoval v internetovém kulturním deníku Ostravan, v revue Ravt, v Pandoře a v Protimluvu. Věnuje se rovněž překladům současné polské poezie. V letošním roce chystá nakladatelství Protimluv vydání jeho debutové sbírky s názvem Diagnóza.
***
Každé ráno cestou do práce
hledí z okna tramvaje
do rozsvěcujících se
oken okolních domů
ve skutečnosti ale hledí
dovnitř do sebe
tam kde už roky
žádné světlo nesvítí
***
Čekám tě
den co den
v té ošklivě
krvácející ráně
večera
stačí jen pár tvých slov
(přesně vedených stehů)
ať se den
zahojí
***
Když jsem byl maličký
vždycky jsem se bál
že si pro mě v noci
přijde oknem
nějaká strašlivá
mokvající příšera
s křivými hnáty
a velkými ostrými zuby
teď když už jsem veliký
vím že daleko horší příšery
přicházejí nenápadně
v průběhu dne
dveřmi
Noční stesk
(Emílii K.)
Noc
Klid
Probudím se do tmy
Zmateně hledám
v prostoru známý bod
není tady
Jen puch dezinfekce
Uprostřed pokoje
přes den tak bílého
strach mi zakaluje rozum
Co bude potom?
Noc
Klid
A já bdím uprostřed černého pokoje
Vzpomínka
(Emílii K.)
Svými vráščitými prsty
jsi mě byla schopna hladit
do nekonečna
jako by ses snad
bála toho
že po tom
co tě jednou spolkne zem
se mě s podobnou něhou
už nikdo
nedotkne
***
Rozemletý
jako kafe
přepíná večer
program za programem
děti i žena
už spí
děti i žena
už snad konečně spí
tak co teď…
před sebou
osm hodin volna
čas žít
***
Tolik trápení
tak pečlivě vměstnaného
do všech těch
dva plus jedna
tolik skrytých dramat
po nichž
nezbude víc
než ranní
hromádka vajglů
pod panelákovými
balkóny
Tělo
Jen to
porouchané
kořeny bolesti
prorostlé tělo
dělí tě stále
od věčnosti
jen to
porouchané
rýčem bolesti
rozryté tělo
drží tě stále
při nás
***
Krev vzpomínek
rozlila se mi v noci na polštář
rudá ještě horká
krev vzpomínek
cítím jak mě zahřívá
jak mi stéká dolů k nohám
jak mě celého
postupně obaluje
a přece se ráno
vzbudím úplně zkřehlý
Romance
Pod oblohou z betonových panelů
za svitu bílých paprsků zářivek
vyměňovali si upřímné pohledy emotikonů
jen oni dva
spolu
tady a teď
geograficky
však každý jinde
tak dlouho než
jednomu z nich…
---------------------
klekla baterka
***
Kolem jen rozmazaná realita
neostré fleky namísto obličejů
nejasné kontury těch co si říkají lidé
ještě nejasnější kontury zvířat
všichni všude
ale nikdo nikde
to i vesmír zdá se čitelnější
Diagnóza
Matku postihla rakovina
zaplavena je milióny nevzhledných nádorů
a prolezlá miliardami drobných škůdců
(odborně se jim říká Homo Sapiens)
tito škůdci se rychle množí
velmi rychle dospívají
a neustále dokola
rodí nová další škůdčata
Matka se dusí
její plíce a orgány napadají tito tvorové
svými ostrými mléčnými zuby
které nikdy nevypadnou
Horoskop na nové století
Toto století je jako stvořené pro další genocidu
už dost bylo vzájemného pošťuchování
dlouho jste odpočívali a nyní je nutné se výrazněji projevit
využijte situace a všudypřítomné lidské nenávisti
a nebojte se vyvolat globální konflikt
přinese vám to určitě spousty zisků
v oblasti boje se snažte být inovativní
vyzkoušejte nové typy zbraní
oběti váš výběr zcela jistě ocení
jakkoliv však práce šlechtí
nezapomeňte i odpočívat
jako inspiraci doporučujeme
návštěvu divadla či kina