V nakladatelství Host opět připravili sborník Nejlepší české básně. Kniha vyjde příští týden, nyní je v tiskárně. Editoři Dan Jedlička a Radek Fridrich letos vybrali 44 básní. V úvodu píší:
"Cítili jsme také potřebu vrátit se k jednomu z původních cílů, které měla ročenka plnit, to jest být jakýmsi rozcestníkem po aktuálních jménech a titulech české poezie — rozcestníkem, jenž má sloužit především čtenářům a zájemcům o současnou básnickou tvorbu. Z tohoto důvodu jsme se zaměřili v prvé řadě na knižní produkci poezie: domníváme se, že ve srovnání s publikací v literárních časopisech je knižní vydání pro čtenáře snadněji dohledatelné, a navíc představuje tvorbu daného autora či autorky v rozsáhlejším, a tudíž objektivněji hodnotitelném celku. V neposlední řadě knižní vydání zpravidla obsahuje redigované, „definitivní“ znění textu, na rozdíl od verzí publikovaných v časopisech či na internetu, jež pak často procházejí dalšími (a mnohdy potřebnými) proměnami. Zejména v prostředí sociálních sítí bývá podoba básně nestálá a její samotná existence nejistá."
Místo tradičního eseje je na konci rozhovor obou editorů, ze kterého vybíráme tento odstavec Radka Fridricha:
"Jako bychom tady měli dvě poezie, dvě básnické scény. Jedna existuje v systému zavedených nakladatelství, časopisů, literárních cen, festivalů, grantů a stipendií. To je ta viditelná, ta zeměkoule nahoře: píše se o ní v médiích, má svoje pořady v televizi, znají ji dva z deseti češtinářů. A pak je tady ta druhá, evidentně mnohem větší (opět ukazuje na hromadu knih), o které se vlastně moc neví, která si žije v okrajových tiscích, v knížkách vydaných vlastním nákladem a samozřejmě v různých sociálních bublinách na internetu."
Přestože editoři Nejlepších českých básní opět spíše ignorovali webovou poetickou produkci, my jejich práci opět neignorujeme a vybíráme devět básní, které nás z jejich výběru zaujaly. (Vynecháváme básně Tomáše Čady, Tomáše Přidala a Olgy Stehlíkové, které jsme už publikovali). Kritérium našeho výběru z výběru? Hledali jsme, kde je nejvíce života. Divné, že? Každý výběr je svým způsobem divný. Tento berte jako ochutnávku a pozvánku k nákupu knihy. Či ke vstupu do diskusí, které budou jistě "Nejlepší české básně" opět provázet.
Norge
Marie Iljašenko
Příběhy které se nestaly tíží jako vzducholoď
ale jen dokud stojíš o jejich tíhu
Je tohle dospělost? Je tohle lest? Ne
je to vzácný plyn hélium
Teď si vzpomeň na odplouvající vzducholoď
v malém městečku ve středu Evropy
vzducholoď leda tak pro pár
která nenechává stín v trávě jak je lehká
Když bůh zemřel nenechal žádné vzkazy
žádné zákazy a žádnou tíhu
aby ses mohla správně rozhodnout
kdy klesat a kdy se vznést
Přivezli jsme tátu
Pavel Kolmačka
Přivezli jsme tátu. Chodí po domě, po zahradě,
nemluví. Už nechce nic budovat, zasévat, myslet na
budoucí čas. Už se jen dívá.
Večer se rozhovoří, vypráví o otci, o matce, o matčině
otci, o dětských bolestech a hrách, je velmi soustředěn
v jiné době.
Pohlédne na nás: „Kde jsem teď?“
Ukáže na Janu: „A ona?“
Po chvíli: „Patří k tobě?“
Narodit se, nadýchnout, okusit věčné.
Otepluje se, hučí
kvetoucí bílý strom.
Slibuje třešně.
***
Pavel Kotrla
V zahradě zdivočelé
Obklopené starým lesem
Měl jsem strach
Že vyruší mne hlídač
A opravdu
Na prahu
Dřevěného domku s probořenou střechou
Ležely jeho kosti
***
Roman Krištof
v noci pozorujeme stovky let staré světlo hvězd
a vypočítáváme čas výbuchů supernov
je to jak dívat se na staré filmy
v kterých jsou už všichni herci mrtví
jen září z ekránu. a sami jsme
ještě včera
úplně jinak vyzařovali
ze svého tepla do vůkol pohlcujícího chladu
kdo nás pak vypočítá za stovky let vždyť
ten kdo nás včera spatřil dnes už by nás třeba
ani nepoznal a pro koho jsme kdysi ztráceli dech
dýchá úplně jinou záři na sklonku
svého tepla
***
Alžběta Luňáčková
Nepatřím-li ti, nepatřím ani studu.
Spánek má příchuť spánku,
chůze je svéhlavá bytost.
Cesta k jádru vede nížinami,
a pokud jsem byla pramenem,
nyní jsem separovaný tok,
v lidech prudká povodeň,
krevní řečiště vylité z brázd.
Ne každé trápení znamená stoupání.
Nakloň hlavu k rameni
a uvidíš, že letadla nemíří do cizí země,
ale brzdí tam, kde to znáš.
Chytneš-li to za správný konec,
nebe se rozevře jak zip
a ocasy letadel odhalí nalitá ňadra.
Potopa je tam nahoře.
Potupa je známá nížina.
***
Lukáš Marvan
Na stole v kanceláři
mi leží květovaná igelitka
jsou v ní šaty do rakve
a peníze na pohřeb
pro švagrovou (57) která umřela na lodi
kdesi v Řecku na ostrově Karpathos
Jana mě poprosila
ať to donesu přes oběd do pohřební služby
a vymyslím pohřební řeč
nebudu vyprávět o tom
proč zrovna teď švagrové závidím
jen je možno konstatovat že mi není dobře
tělo zemřelé převzala pohřební služba v neděli na letišti
a sdělila že ho nesmíme vidět
protože už je po termínu
řeč psát nebudu
je po termínu a stálo by tam jen ahoj
U Smolíků
Praha-Smíchov
Petr Motýl
nápis na WC:
Pepina je Bůh
a kdo tomu nevěří
je kokot
já tomu nevěřím
Bůh za okny Smolíků
sněží
kokoti pijou pivo
Pepina nikde
Základ státu
Roman Rops-Tůma
měli bysme si pořídit rodinu
hypotéku a děti
a normálně se o ně bát
ono to pak všecko vypadá docela jednoduše
co všechno zlatá máma neudělá
aby její vymodlený zázrak
nemusel sedět už v první třídě
s cigánama a dementama
od čeho máme sociálku a děcáky
je to přece i v jejich zájmu
a to bude teprve začátek
však víme jak důsledná
je zlatá česká máma
když jde o její poklad
zvlášť teď
když se to zase smí
co všechno neuděláme
aby se naše děti jednou nedozvěděly
co všechno jsme dělali
na obranu jejich budoucnosti
před nájezdy hord
jejichž děti by chtěly to
co máme my
co všechno neuděláme
aby se jednou děti nedozvěděly
kolik neštěstí a nenávisti
stála naše láska k nim
měli bysme si pořídit rodinu
protože nebýt hypotéky a parchantů
zemřeme nepochopeni
Kamionem Bože!
Ondřej Tuček
Kamionem Bože navez záchranu
Kamionem rozmrdej zátarasy
Kamionem odvez daleko