Vítězslav Vrbka (* 1964) je mikulovský básník, spisovatel a hybatel kulturního dění, hraje ve skupině Koleno. Se svým otcem a synem vydává od roku 2002 almanach Min a Jeb, které se dají koupit v některých mikulovských kavárnách či hospodách.
Křest dvou nejnovějších publikací ze série Min & Jeb Open Stage se konal v pátek 1. 6. v Národním domě v Mikulově.
V roce 2013 pro web Klub knihomolů vysvětlil Vítězslav Vrbka názvy svých prací takto:
"Inspirací mi byla zkratka MaJ, kterou použil grafik a ilustrátor mojí první sbírky básní, Libor Lípa. Následovala sbírka MI a Je. Min a Jeb open stage je společná řada knížek – pro mne taková laboratoř. Mind a Jebá je moje první próza. Potom následovala edice autorů Mindr a Jebák. Zde jsme vydali několik knížek přátelům. Mindrá a Jebáky je moje druhá próza. Než jsem ji vydal, dalo mi to docela zabrat, a tak jsem si odpočinul knížkou Mindrák a Jebáky – jedná se v podstatě o deník. Mindráky a Jebáky je moje opětné hledání básnického jazyka. Zároveň se jedná o pomyslné uzavření literárního konceptu."
762
Jsem prostě vyčerpán
tak se mi víčka zavírají
sám
zcela zcela sám
Jsem prostě vyčerpán
a tíha plyne kol dna hlavy
jsem sám
764
Byl jsem zde
kdoví kde
786
S touhle hlavobolestí si radit nechci
a dříve nežli bys pomyslel na druhou stranu věci
se můžeš přispatřit v zrcadlení
kde se mi stalo cosi jinakého
nežli bys čekal
a já už vůbec ne
To dřívěji se mohlo cosi dít
kde bys ležel
a ještě se i ztrácel hledačům mrtvých mužů
co třebas splatit zvládnou
Spát
743
Na tiché straně mé noci se rozhořely ohně
a tím se i stalo to
co by se státi mělo vždy
kdy zvítězím nad sebou samým
a dokonám dílo rozpracované vášní
a touhou v prvoplánu ještě i častěji
To nikdy nebývá tak velkolepé
se stíhat nastavit na dráhu letu
kterou bys nechtěl měnit a tím i říkat
že dříve se mi stávalo častěji
že jsem se strefil do černého
ale i dnes „zaplať pánbu“
za četnost, kterou jsem stále obdařen
Na rozhraní tří řek
jsem čepici smek
a stal se Jiříkem Vašků
znám poslední květ s pomníkem
a hraju šaškům
Na jarmareční středě
se nestává toliko
že bych si chtěl zahráti
právě jen s vámi
a dítě mi říká - nevzlykej
že hraju s forbínammi
Na tichém zápraží
se z květů stala deka
ty kousky namoklé
se staly celá řeka
Je zítra pohotov
sestoupit ku mně dolů
veliký Anděl
a jeho tisíc volů
Seru ti na krok
co vykonal jsi pro mne
a nechtěj děkovat
že zhas jsem požár v domě
Tvoje a má je cesta přejinaká
Nechápu, jak se nám společnila taká
***
Pro toho kdo je stínem někde v mechu
se nestanu zrnkem v prachu
jen tak
***
Nad rybníkem se stále cosi dělo
a to cosi se v té zimě chvělo
a nebylo by to divné tak
kdyby se chvění dělo naopak
***
Stupidní kecy
vedu už roky
ještě se nakonec
vítězně trumfnu
***
Na starým jezu
takhle si lezu
vidím tam ptáka
po nohy v jezu
lezu si lezu
dýchám pyl bezu
vidím tam rybu
břicho má z jezu
lezu a lezu
zas vidím ptáka
lízt kolem ryby
kouká jí z břicha
na starým jezu
Černý kormorán
Dostalo se mi podarování a s ním i cosi více nežli tak
to jsem přešťastným a dále vzešlým
kdy stane se mi tohlejenc více
nežli zapálená svíce do dní
i rukou chceš-li netrůní nik
jakýsi nade mnou spasný si a držící klíče
neříká, běž si sám, já si tě potěžkám
a budu více nasazen na troufalou že notu
a stíhat prošlapanou botu
jak říkám sám
dodám ti růže dnešní
a tiše chceš-li
pro sebe nevstanu
nedám si do stanu více
jen kvítek vzešlý
na začátku se sestavila přímá linie ztracených figur
tonoucích v okolí poznání jednotvárnosti a ticha střel
dosud neobjasněných nápadů a nástrah
velikosti stínů po pseudomilných krocích v okolí
jdu posledním tunelem
a vnímám prostorovou spoutanost v možnostech
rozpaženou rukou
a v strojovém zásahu do vlastní svobody
konec je plný nástrah a svazuje moji soustředěnost
do smotku zastavujícího pohyb v buňkách mých
a tlukot srdce se stává pouhou ozvěnou na stále troubnější cestě děsu
a trouhavých stenů do původního dosahu nad závěrem klu
Přítomným sestavil jsem stroj otáčející zimou a rovnající vichr
i dohlížející na děsuplnou pustinu
i drhnoucí válení rozepna nade oky ostrovními
a postávajícími kol křížku umučeným srnám
v poli se stále slaví a více než bys si řekl je dotlouknuto
a dříve nežli bys si se nadál
je také dožito bezmezně nově stálostejně
a státotvorně tiše pro ně jen
postava ruky se bortí časem a domírá i kolenovrt tuhý
Kdo by se seznámil s tímto
nebral by za kliku
a více by se nesoustředil na podněty vyšlé z duše tmy
a dorostu nade vší přítomnost
a a a třebas i jiný den se skloubí s ušní polévkou omaštěnou tuhým
a se stroji žhnoucím mokem vyprázdněným
jako že touhou a litofanní hrou za čokoli a se kým sto
donechaj a postav i blížící se s tím
a dotrub a stůj pro něžnosti tak
jak bys řek, že je to fajn
ostatní nežije tebou
a ostatním nežiješ ty donedávna pravdou prostrčilý
i postojem svým znavený černý kormorán
bytem na klacku právě a jen tam