Přinášíme vám nejnovější básně performerky a básnířky Jany Orlové (* 1986). Básně zveřejňujeme v premiéře, až na tři výjimky publikované na webové verzi časopisu Tvar (https://itvar.cz/pozorovani).
Jana Orlová vydala dosud dvě básnické sbírky. První vyšla v roce 2012 v nakladatelství Pavel Mervart a jmenovala se Čichat oheň. Druhou, nazvanou Újedě, vydaly v roce 2017 Větrné mlýny. Na webu Nedělní chvilka poezie.CZ je předchozí blok básní Jany Orlové zatím absolutně nejčtenějším příspěvkem v historii stránky (http://www.nedelnichvilkapoezie.cz/2015/03/jana-orlova-mrdas-me-ze-soucitu.html). Ke dni publikování tohoto příspěvku je to takřka devět a půl tisíce zobrazení.
(Foto z jedné z performancí Jany Orlové: Anna Baštýřová)
***
Já jsem ona
ještě jednou
líbáme se
nad kočárkem
***
Nahý
plný potu a kovu
odpočíváš
společně sám
***
Místo cukrárny
mám tvoje sperma
hlava vypnutá
rájem konzumu
***
Vylévám se ti do úst
jako si jiní vylévají srdce
Cestou do černého kostela
nesmíš se křižovat
***
Dotkni se mě
jako ohně
na dálku
tě spálím
***
Stál jsi za oknem
dost daleko
na svázání údů
a roztržení košile
Ze čtvrtiny čestných slov
zbývá ještě kousek
***
Bolest těla
jeho nepřítomnost
je chyba mluvit o duši
s rozkoší
je třeba být víc
než sama sebou
***
Otrlá prázdnota
podvojnost
láska, láska, smích
nespavost
***
Koruna spermatu
na hlavě rána:
hraniční milenci
v cizích snech
***
Místo pozdravu
ráno z peřiny
utrousí
Máš ráda Hornbach?
***
Milenec o milenci:
Štěpán?
Ten už patří do rodiny
Praha
Láska
Ještě
Ne
Znovu
Pokud
Ano
Známe se?
Se mnou
S Tebou
S Prahou
Se líbat
Co si představuješ
Stejně
Praha není
I když se s ní držíš za ruce
Možná se Ti o ní zdá
Možná je v outletu
Možná toho lituješ
Někdy zářila a byla šťastná
Někdy byla svobodná
Musí nakoupit
Podívat se co je nového
S lehkou kocovinou
Někdy zabloudí
Ve vlastních ulicích
Je unavená
Je třeba toho tolik udělat
Vyříznout kus sebe například
Nalepit jmenovku
vyprsknout smíchy
Zase mě nepoznáváš
Mám jen jiné číslo účtu
Venku štěkají psi
Uvnitř zvoní telefony
Pojďme krmit labutě
Vyčůráme se do vody
Láska
Ještě
Ne
***
Chtěla bych tričko s Rimbaudem
a prcat od šéfů bych se nechala
a na ředitelku odboru se usmívala
tak jak velký Rimbaud chtěl:
když umíral, šeptal to své sestře
***
Cítím vlákna šatů na nahé kůži
vykláním se z okna
ignoruju volání skrytého čísla
prý měl nešťastné dětství
překvapeně zjišťuju že
plíseň ve dřezu voní po kardamomu
***
Neumí říct ne a hodně mluví
o tom že to jinak nejde
On poslouchá a pod stolem
si sahá do kalhot
poslouchá romantickou hudbu
usrkává víno
Bohužel přibrala
říká si rezignovaně
pořád se s ní dá mluvit
je dokonce zábavná
Pomalu kouří a rozhlíží se
po hubených